Kurýr dovezl den po Dnu matek nádhernou kytici. U ní byl pytlíček s dopingem, aby nezvadla a maličká obálka.
Déšť a kroupy. Muž nezajistil výběh morčatům. Druhý průšvih v pořadí, sekačkou mi zdevastoval vinnou révu, že je to nálet. Hrozně jsem ho seřvala. Moravák a nepozná víno! Vytvořila jsem odhodlaně kolem zbylého pahýlu révy opevnění. Dítě promoklo durch na kole. Tričko mu pustilo červenou barvu, vypadalo, že krvácí. Šílená průtrž, beru si o tři čísla menší dětské gumáky, sakra, kdy už si konečně koupím ty pro sebe.
Běhám po zahradě, lovím zaběhlá morčata pod thújí. Déšť a kroupy... morčata promokla až na kůži. Já taky. Řvu bolestí, sedím na schodech v hale domu. Už vím, co je to Španělská bota. Nechci položit morčata na zem, držím je na prsou, cvakají jim zimou zuby. Dítě mi marně rve z nohou zaseknuté gumáky a volá na tátu. Pohádka O veliké řepě. Řvu bolestí. Táta řve smíchy. Zatracené haluxy!
Suším fénem zplihlá morčata, trhám z dítěte prosáklé tričko. Odnáším morčata do klece. Jedno mě radostí bravurně počůrá prsa. Už jste si někdy sundávali přes obličej pročůrané tričko? Konečně otevírám obálku, která byla u kytice: "Máme tě rády, maminko". Počkám, až přestanu brečet a fotím. Nemám já krásný život?
Děkuju.
