Punk poslouchá kde-kdo, není jen hudebním doprovodem k rozbíjení lahví na parkovišti, nebo formou prezentací společně s tomahawk, čirém a sidovkou, dnes je módním trendem i v intelektuálských a uměleckých kruzích a hlavně dobrým důvodem někde se "vyskákat". Pokud jste toto hledali ve středu na koncertě UK Subs a The Vibrators v Lucerně, gratuluji, v tom případě jste totiž mohli pod pódiem zemřít na udušení se vlastním potem nebo něčí ranou do jater.
Byla to zábava, krásný důkaz toho, co umí předvést staří pánové, pokud je to ještě baví, kolik energie dokážete ze sebe vydat a kolik energie dokáží ze sebe vydat oni. I když Lucerna nebyla přeplněná a už vůbec se nesplnila očekávání o hromádkách pravověrných punks sebadestrukčne skákajících do davu, atmosféru to vůbec nepokazilo, protože již Vibrators strhli veškerou pozornost jen a jen na stage. Stáli tam jako tři poslední mohykáni, jakoby si vůbec neuvědomovali svůj věk a zapomněli, kde se nacházejí, hráli své odrhovačky o pár durových akordech, oblíbené coververze a nevím, jestli se v celém sále našel někdo kdo by to nesežral. Excentrický bubeník, basák s vzezřením Joea Strummera (když měl špatný den), šedivý zpěvák a zároveň oduševnělý kytarista, tito předvedli krásné punkové klišé, ale to bezstarostné klišé, které na punku milujeme nejvíce.
Na drsnější strunu zahráli UK Subs. Již od začátku bylo jasné, že se berou vážněji než Vibrators. Před příchodem na pódiu se Lucernou ozvala pirátská verze What Shall We Do With the Drunken Sailor a jejich hudba překvapivě zní přesně stejně jako tento song a také je téměř stejně zlidověla. UK Subs jsou kapelou, kterou spatříte na tričkách rebelujících teenagerů, je tam anglická vlajka, "sicherky", vše co má být. Ale jen když je vidíte na živo, pochopíte, o čem to celé bylo a je. Že v nich najdete jakousi podivuhodnou sílu, křičící sílu, která zvedá vysoko. A že jsou to již staří pánové ... Charlie Harper, frontman, měl svá léta již při vydávání prvního alba, ale vidět ho teď v jeho téměř sedmdesáti, v úzkých riflích pobíhat po pódiu, to je skutečný zážitek. I se o něj obáváte, vždy se mu muže něco stát, i se s ním těšíte, že chlapík Charlie to znovu dokázal, je nahoře na stagei a šedou hlavou kroutí jako kdysi.
Tolik k Lucerně a ke koncertu punkových pánů. Nadupané, zábavné. A nebyl by to článek o punkové hudbě, kdyby se na závěr nevyskytlo Punk's not dead. Jo! Tady to máte!
