JUDr. Jozef Šátek, xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
GENERÁLNA PROKURATÚRA SR Bratislava, 23. apríla 2020
Štúrova 2,
812 85B r a t i s l a v a 1
Telefón: 02 / 208 37 505 02 / 5953 2505
E-mail: gpsr@genpro.gov.sk
Internetová stránka: http://www.genpro.gov.sk/
Vec :Návrh na preskúmanie zákonnosti správnych aktov vydaných Úradom verejného zdravotníctva SR počas vyhláseného núdzového stavu v súvislosti s ochorením COVID-19 spôsobeným korona vírusom SARS-CoV-2 a využitie niektorého z právnych prostriedkov prokurátorského dozoru.
V zmysle zákona č. 153/2001 Z.z. o prokuratúre podávam podnet, aby podľa ustanovenia § 21 ods. 1, písm. a/ prokurátor vykonal dozor nad dodržiavaním zákonov a ostatných všeobecne záväzných predpisov orgánmi verejnej správy a k náprave stavu využil právne prostriedky dozoru v zmysle § 22 ods. 1/ zákona.
Právny popis situácie :
1. 11.3.2020 vláda SR uznesením č. 111/2020 v bode B.1. vyhlásila podľa § 8 zákona č. 42/1994 Z.z. o civilnej ochrane obyvateľstva dňom 12.3.2020 od 06,00 h mimoriadnu situáciu pre územie Slovenskej republiky z dôvodu ochorenia COVID-19 spôsobeným korona vírusom SARS-CoV-2.
2. 15.3.2020 vláda SR uznesením č. 114/2020 v bode B.1. vyhlásila núdzový stav podľa čl. 5 ústavného zákona č. 227/2002 Z.z. o bezpečnosti štátu v čase vojny, vojnového stavu, výnimočného stavu a núdzového stavu, na uloženie pracovnej povinnosti na zabezpečenie výkonu zdravotnej starostlivosti a zakázanie uplatňovania práva na štrajk niektorým pracovníkom, ktoré bolo publikované v Zbierke zákonov ako uznesenie č. 45/2020 s účinnosťou od 16.3.2020,
3. 16.3.2020 nadobudnutím účinnosti uznesenia vlády o vyhlásení núdzového stavu (bod 2.) mimoriadna situácia (bod 1.) bola automaticky zrušená v zmysle zákona č. 42/1994 Z.z. o civilnej ochrane obyvateľstva ust. § 3b ods. 4/, pretože bol vyhlásený núdzový stav a ďalej vláda SR a ostatné štátne orgány sú povinné postupovať podľa ústavného zákona č. 227/2002 Z.z. o bezpečnosti štátu v čase vojny, vojnového stavu, výnimočného a núdzového stavu.
4. Vyhlásením núdzového stavu podľa ústavného zákona č. 227/2002 Z.z. podľa čl. 5 ods. 3/ „možno v nevyhnutnom rozsahu a na nevyhnutný čas podľa závažnosti ohrozenia obmedziť základné práva a slobody a uložiť povinnosti na postihnutom alebo na bezprostredne ohrozenom území“.
V zmysle čl. 6 ods. 2/ tohto ústavného zákona, písm. f/ len vláda „prijíma opatrenia na zmiernenie a odstraňovanie škôd a iných následkov spôsobených v čase ... núdzového stavu“.
5. Zároveň vyhlásením núdzového stavu podľa nadväzujúceho zákona č. 387/2002 Z.z. o riadení štátu v krízových situáciách podľa § 3 začali svoju činnosť taxatívne určené „orgány krízového riadenia“ – vláda SR, bezpečnostná rada SR, ministerstvá a ostatné ústredné orgány štátnej správy, NBS, bezpečnostná rada kraja, obvodný úrad, bezpečnostná rada okresu, obec. V ustanovení § 4 tohto zákona sa konštatuje v ods. 1 písm. a/, že len vláda SR „prijíma opatrenia na predchádzanie krízovým situáciám a na ich riešenie“.
6. Okrem vlády SR v čase vyhláseného núdzového stavu môže už len ministerstvo zdravotníctva SR v zmysle zákona č. 355/2007 Z.z. o ochrane, podpore a rozvoji verejného zdravia, podľa ustanovenia § 4 ods. 1, písm. g/ prvá veta, vydávať na návrh úradu verejného zdravotníctva „opatrenia na ochranu SR pred zavlečením prenosných ochorení“.
Zároveň s účinnosťou od 6.4.2020 novelou tohto zákona (č. 69/2020 Z.z.) bolo toto oprávnenie ministerstva rozšírené v danom ustanovení textom za bodkočiarkou tak, že aj„počas výnimočného stavu, núdzového stavu alebo mimoriadnej situácie (ďalej len „krízová situácia“) pri ohrození verejného zdravia nariaďuje ďalšie opatrenia, ktorými môže zakázať alebo nariadiť ďalšie činnosti v nevyhnutnom rozsahu a na nevyhnutný čas“.
7. V rozpore s týmto právnym stavom od vyhlásenia núdzového stavu až doteraz vydal Úrad verejného zdravotníctva SR opatrenia na ochranu SR pred zavlečením prenosných ochorení a obmedzil občianske práva a slobody napr. opatreniami :
1. 15.4.2020 sp. zn. OLP/3170/2020
2. 15.4.2020 sp. zn. OLP/3171/2020
3. 17.7.2020 sp. zn. OLP/3172/2020
4. 20.4.2020 sp. zn. OLP/3354/2020
5. 20.4.2020 sp. zn. OLP/3355/2020
6. 21.4.2020 sp. zn. OLP/3461/2020
- dostupné na web stránkach Ministerstva zdravotníctva SR, Úrad verejného zdravotníctva SR.
Okrem základného nedostatku – zákonného zmocnenia - takmer všetky vydané opatrenia Úradom verejného zdravotníctva SR vykazujú závažné chyby tak vo výrokovej časti i v svojom odôvodnení. Ako príklad uvádzam opatrenie vydané ÚVZ SR dňa 20.4.2020 pod sp. zn. OLP/3355/2020, v ktorom vo výrokovej časti odkazuje svoje oprávnenie z ust. § 7, 20 a 25 zákona č. 42/1994 Z.z. o civilnej ochrane obyvateľstva, i keď dňom 16.3.2020 nadobudnutím účinnosti uznesenia vlády SR o vyhlásení núdzového stavu prestala za danej situácie možnosť uplatňovať zákon o civilnej ochrane obyvateľov (viď bod 3. mojej analýzy)
Rovnako tak v opatrení č. 3461/2020 sa v odôvodňujúcej časti uvádza, že „Ústredný krízový štáb na svojom rokovaní dňa 21. apríla 2020 uložil Úradu verejného zdravotníctva Slovenskej republiky úlohu vydať opatrenie pri ohrození verejného zdravia, ktorým zakáže alebo obmedzí činnosť prevádzok v rozsahu uvedenom v záväznej časti tohto opatrenia a zároveň uloží prevádzkovateľom maloobchodných prevádzok a prevádzok poskytujúcich služby povinnosť dodržiavať protiepidemické opatrenia.“ Uznesením vlády SR bol schválený „štatút ústredného krízového štábu“ a z čl. 3 bod 2. písm. a/ až h/ vyplýva, že tento krízový riadiaci prvok výsledok svojej činnosti smeruje v podobe návrhov opatrení len voči vláde SR (ktorou bol špeciálne vytvorený), takže mu chýbajú akékoľvek právomoci prikazovať Úradu verejného zdravotníctva SR vydať opatrenia.
Vyhlásenie núdzového stavu v súvislosti s ochranou občanov pred šíriacou sa chorobou COVID-19 je významným právnym zásahom do práv a slobôd občanov, fyzických osôb – podnikateľov i právnických osôb, keď prestáva významne fungovať ústavou zavedený a garantovaný právny a demokratický systém. V tomto stave sa práve vláde SR dáva ústavným zákonom značný rozsah oprávnení okliešťujúcich občianske práva a slobody a to s cieľom ochrany života a zdravia občanov, avšak len v nevyhnutnej miere a len na určité časovo obmedzené obdobie. Z tohto dôvodu len vláda SR svojím rozhodnutím, ktoré má všeobecne záväzný charakter a je publikovaná v Zbierke zákonov môže zakázať či obmedziť určitý okruh práv a slobôd občanov.
Okrem vlády SR môže v núdzovom stave v súvislosti s ochranou občanov pred šírením pandémie vydávať opatrenia aj Ministerstvo zdravotníctva SR podľa zákona č. 355/2007 Z.z. o ochrane, podpore a rozvoji verejného zdravia, ust. § 4 ods. 1, písm. g/ a to na návrh Úradu verejného zdravotníctva SR (§ 12 ods. 6).
K vydávaniu opatrení je vláda SR splnomocnená ústavným zákonom, pričom svoju právomoc nemá oprávnenie delegovať na žiadny iný štátny orgán. Z tohto dôvodu nemôže vláda SR ani formou uznesenia uložiť úlohu Úradu verejného zdravotníctva SR k vydaniu opatrenia majúceho charakter všeobecne záväzného právneho predpisu, ktorý okliešťuje práva a slobody osôb v rámci Slovenskej republiky.
V tejto súvislosti poukazujem na veľmi aktuálny a veľmi podobný prípad v Českej republike, kde dnes Mestský súd v Prahe vydal rozsudok, ktorým zrušil s účinnosťou od 27. apríla 2020 štyri opatrenia Ministerstva zdravotníctva ČR, ktoré súviseli s koronavírusovou pandémiou a obmedzili voľný pohyb osôb a maloobchod. Podľa tohto rozsudku vydané opatrenie sú nezákonné, pretože ich neprijala vláda ČR podľa zákona o vyhlásení krízovej situácie. Konkrétne súd zrušil opatrenia o obmedzení maloobchodného predaja a obmedzujúci voľný pohyb osôb. V Českej republike, ktorá má s nami veľmi podobný právny systém v dobe vyhláseného núdzového stavu súdom zrušené opatrenia vydalo Ministerstvo zdravotníctva ČR, pričom na Slovensku takéto opatrenie vydával „len“ Úrad verejného zdravotníctva SR, ktorý je „len“ organizačnou zložkou (rozpočtovou organizáciou) Ministerstva zdravotníctva SR.
Vzhľadom na závažnosť a rozsah možného porušenia ústavou garantovaných práv a slobôd občanov, fyzických osôb – živnostníkov i právnických osôb a to v rozsahu celej Slovenskej republiky vydávaním opatrení Úradom verejného zdravotníctva SR, ktorý k tomu nie je zákonom zmocnený je potrebné v rýchlom konaní prokurátorom preskúmať zákonnosť rozhodnutí i postupu, ktorý mu predchádzal a v prípade zistenia porušenia zákona okamžite prijať zodpovedajúce opatrenia.
Pokiaľ si prokuratúra potrebuje overiť moju osobu - zasielateľa tohto e-mailu, tak zasielam svoje kontaktné údaje (napr. zavolať či poslať e-mail, aby som podanie podal aj poštou).
JUDr. Jozef Šátek ..................................
Kontaktné údaje :
mobil č. ..................................
e-mail : ..................................
JUDr. Jozef Šátek, xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
GENERÁLNA PROKURATÚRA SR Bratislava, 29. apríla 2020
Štúrova 2,
812 85B r a t i s l a v a 1
Telefón: 02 / 208 37 505 02 / 5953 2505
E-mail: gpsr@genpro.gov.sk
Internetová stránka: http://www.genpro.gov.sk/
Vec :Návrh na preskúmanie zákonnosti správnych aktov vydaných Úradom verejného zdravotníctva SR počas vyhláseného núdzového stavu v súvislosti s ochorením COVID-19 spôsobeným korona vírusom SARS-CoV-2 a využitie niektorého z právnych prostriedkov prokurátorského dozoru – doplnenie
Číslo e-mailového podania: 20042413043536 z 23.4.2020
Dňa 23.4.2020 som e-mailom zaslal na e-mailovú adresu Generálnej prokuratúry SR gpsr@genpro.gov.sk„návrh na preskúmanie správnych aktov vydaných Úradom verejného zdravotníctva SR počas vyhláseného núdzového stavu ...“. Uvedený návrh som v prílohe zaslal dňa 29.4.2020 aj v písomnej podobe poštou.
Dnešného dňa dopĺňam pôvodné podanie o ďalšie argumenty :
Mestský súd v Prahe dňa 23.4.2020 vydal proti odporcovi Ministerstva zdravotníctva Praha I. rozsudok č. 14 A 41/2020, ktorý je zverejnený na internetovej adrese :https://www.fulsoft.cz/?uniqueid=gOkE4NvrWuMkmaNigtjQurEFgoiqcHeUDDulZX7UDBY
Z odôvodnenia predmetného rozsudku uvádzam argumenty súdu označené po odsekoch poradovým číslom, ktoré majú právnu relevanciu aj vo vzťahu k mnou navrhovanému podnetu :
131. ... v době mimořádného stavu nastává právně výjimečný, ažnouzový režim, který dočasně do určité míry vyřazuje z účinnosti některá „normální“ ústavní a zákonná pravidla. Nejenom, že mohou být omezena základní práva a svobody, nýbrž také rozhodovací pravomoci jsou soustředěny v rukou výkonné moci, a to na úkor moci zákonodárné. A je zásadním úkolem nejenom soudů bdít na to, aby po návratu k „normálu“ se k „normálu“ vrátil též právní stát. Historické zkušenosti totiž ukazují, že skutečná či domnělá krize může být začátkem destabilizace demokratické podstaty státu.
132.Aby se v maximální míře minimalizovalo nebezpečí rozpadu právního státu, musí mít exekutiva i v době mimořádných stavu na zřeteli, že jakákoli přijímaná restriktivní opatření, jakkoli by při jejich přijetí bylo vedeno dobrými a správnými úmysly, musí respektovat zákonnou úpravu omezení základních práv za této situace.Neboli omezení základních práv musí být přijímána právem předvídaným způsobem a zároveň musí šíře jejich omezení odpovídat ústavní ochraně podstaty těchto práv a svobod (viz čl. 4 odst. 4 Listiny, dle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí býtšetřeno jejich podstaty a smyslu). Pouze v takovém případě bude možno hovořit o ústavně souladném zásahu do základních práv a svobod, proti němuž nebudou moci vykonavatelé těchto práv úspěšně brojit před orgány soudní moci.
137.Citovaná ustanovení tedy dle soudu přisvojují odpůrci pravomoc vydat při epidemii nebo v době jejího vzniku mimořádná opatření, která omezují též základní práva a svobody. Soud tudíž neshledal, že by odpůrce vůbec, tj. za žádných okolností, nedisponoval pravomocí omezit vydáním mimořádných opatření práva a svobody osob. A stejně tak soud nemůže přisvědčit navrhovateli, že by takovouto pravomocí disponoval pouze hlavní hygienik České republiky a nikoli odpůrce, protože podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví odpůrce (Ministerstvo zdravotnictví) vstupuje do role hygienických stanic v případě opatření s celostátní působností.
138.Z těchto důvodů soud nedospěl k závěru, že by bylo možno napadené právní akty prohlásit za nicotné.
Stanovisko k bodom 137. a 138. :
Aj v mojom návrhu konštatujem, že okrem vlády SR počas vyhláseného núdzového stavu má pravomoc vydávať opatrenia proti šíreniu ochorenia COVID-19 aj Ministerstvo zdravotnictva SR a to na návrh Úradu verejného zdravotnictva SR (odkaz § 12 ods. 6) a podľa druhej vety za bodkočiarkou v § 4 ods. 1 písm. g/ zákona č. 355/2007 Z.z. Z toho je zrejmé, že na rozdiel od právnej úpravy v ČR, kde takéto opatrenia môžu vydávať ministerstvo aj hygienické stanice, tak na Slovensku je táto právomoc daná len Ministerstvu zdravotnictva SR. Z tohoto dôvodu na rozdiel od záveru súdu v bode 138. považujem právne akty - opatrenia vydané Úradom verejného zdravotnictva SR v čase núdzového stavu v plnom rozsahu za nicotné právne akty.
144. Z citovaných ustanovení přitom vyplývá, že možností omezení základních práv a svobod za trvání nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu disponuje především vláda ... A zákon nepřipouští delegování této pravomoci na kohokoliv jiného, tj. ani na členy vlády. Pokud by tedy vláda uložila členovi vlády, aby fakticky nařídil krizové opatření, jednala by ultra vires, a tedy i v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy (viz shodně Vaníček, J. – Vodehnal, O. Krizový zákon: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017; citováno dle ASPI).
146. ...Soud je také srozuměn se skutečností, že v době vydání nyní napadených mimořádných opatření byla tato základní podmínka pro jejich vydání, tj. vznik epidemie, splněna. Přesto však soud dospěl k závěru, že s ohledem na vyhlášení nouzového stavu byla oprávněna omezit základní práva a svobody v natolik masivní míře pouze a jen vláda a nikoli Ministerstvo zdravotnictví.
147.Vyhlášením nouzového stavu vláda „přepnula“ právní režim do speciální podoby, přičemž bylo povinností všech orgánů výkonné moci tuto okolnost zohlednit ve svém rozhodování. Jakkoli totiž obecně odpůrce disponoval a disponuje pravomocí přijímat mimořádná opatření pro zvládnutí epidemie (či dokonce pandemie), v případě vyhlášení nouzového stavu vláda demonstruje, že nastalý problém dosahuje takové úrovně, že k jeho řešení nepostačí standardní procedury předvídané obecnými zákony. A za této situace nastupuje speciální pravomoc vlády prostřednictvím krizových opatření omezit základní lidská práva a svobody, neboť se předpokládá, že pouze masivní omezení těchto práv může vést ke zvládnutí krizové situace.
148.Soud zdůrazňuje, že v tomto smyslu krizový zákon vystupuje ve vztahu k zákonu o ochraně veřejného zdraví v pozici speciálního zákona, tj. uplatní se zde zásada lex specialis derogat legi generali. Tato zásada stanoví, že v případě konfliktu dvou úprav jednoduchého práva stejné právní síly, jež nota bene nejsou ve vztahu inkluse, nýbrž překrývání, má speciální pravidlo přednost před pravidlem obecným. ... Klíčovým faktem však zůstává, že v případě, kdy je vyhlášen nouzový stav, jsou orgány výkonné moci povinny postupovat dle zákonů upravující tuto mimořádnou situaci, neboť vyhlášení nouzového stavu představuje tuto „speciální okolnost“. V opačném případě by zmizel rozdíl mezi výjimečným a normálním stavem, neboť způsob odpovědi na výjimečnou situaci by byl zcela standardní. Jak však již bylo shora zdůrazněno, v případě vyhlášení nouzového stavu stát vstupuje do speciálního právního režimu tak, jak vyplývá z ústavního zákona o bezpečnosti a krizového zákona, a proto se rozhodování orgánů výkonné moci musí podřídit právním normám upravujícím tento režim.
150. ...ústavní zákon nepředjímá pouze to, že vláda pouze vymezí práva, jejichž restrikce může být stanovena, a ponechá pak na jednotlivých ministerstvech, aby přijala konkrétní omezení těchto práv. Naopak jestliže ústavní zákon o bezpečnosti počítá s tím, že v případě vyhlášení nouzového stavu je to vláda, která rozhoduje o omezení základních a práv a svobod, nikoli její jednotlivá ministerstva, tak také vláda jako kolektivní orgán může vydávat konkrétní opatření, jež penalizují výkon jednotlivých práv a svobod, čemuž také odpovídá znění krizového zákona. Takto se odlišuje mimořádný stav od stavu klasického a na tomto odlišení je nezbytné z hlediska věcné působnosti rozhodujících orgánů trvat.
151.Opačný výklad by bezdůvodně koncentroval moc do rukou jednoho správního orgánu, čímž by potencionálně mohl být narušen princip fungování právního a demokratického státu .... Již ústavní zákon o bezpečnosti dává vládě velmi neobvyklý instrument, svoji povahou naprosto mimořádný, kdy jako výkonná moc může, bez jakéhokoli předchozího vlivu moci zákonodárné, sistovat základní práva. Soud však musí odmítnout, aby takovouto pravomocí, mající značný a v nedávné historii neporovnatelný dopad, disponovalo pouze jedno ministerstvo. Ostatně již proto, že se vzrůstajícím dopadem přijímaných opatření do základních práv a svobod bude nezbytné hledět též na jejich legitimitu, která bude spíše zajištěna tím, že o omezení práv rozhodne vrcholný orgán výkonné moci, který v době nouzového stavu disponuje mimořádnými pravomocemi, nežli jednotlivé ministerstvo.
156. Soud uznává, že § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví není vyhlášením nouzového stavu naprosto vyprázdněn a výše uvedené ani neznamená, že vyhlášením nouzového stavu byly Ministerstvu zdravotnictví odňaty veškeré jeho pravomoci dle zákona o ochraně veřejného zdraví a tyto byly svěřeny vládě. Platí však, že pokud vyhlášením nouzového stavu vláda deklarovala, že běžné právní prostředky nestačí na zvládnutí nastalé krizové situace, bylo pak na místě aplikovat mimořádná krizová opatření, jejichž přijetí je předvídáno krizovým zákonem. A zákon počítá s tím, že tato krizová opatření mohou v razantní míře omezit základní lidská práva a svobody, a proto stanoví jasný mechanismus pro jejich přijetí. Jakkoli tedy nadále bylo plně v dispozici Ministerstva zdravotnictví činit úkony striktně spadající pod tento resort, například vyčlenit lůžka ve zdravotnických zařízeních podle § 69 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně veřejného zdraví nebo zakázat návštěvy pacientů ve zdravotnických zařízeních, nepříslušelo mu omezit na území celého státu svobodu pohybu všech jeho obyvatel a plošně zakázat (s výjimkami) maloobchodní prodej. Možnost přijmout takováto krizová opatření náležela v době nouzového stavu pouze vládě.
160.Soud tedy uzavírá, že jestliže v českém právním prostředí neplatí, že při mimořádném stavu přebírá veškerou moc bez dalších zákonných pravidel určitý „řešitel krizové situace“, nýbrž ústavní zákon o bezpečnosti stanoví ústavní rámec výjimečné pravomoci vlády pro omezení základních práv a svobod, které jsou blíže upraveny v krizovém zákoně, nelze dovolit, aby jakýkoli orgán veřejné moci tento jasně daný ústavní a zákonný rámec omezování základních práv a svobod nahrazoval vlastní správní činností, ke které je jinak oprávněn v rámci své „běžné“ činnosti.
161,Soud je srozuměn se skutečností, že rovněž pro odpůrce a výkonnou moc obecně byla nastalá situace výjimečnou, a to též z hlediska práva, neboť v minulosti nečelil takovému nebezpečí ohrožujícímu zdraví obyvatel. Proto také (a i s ohledem na absenci jakékoli relevantní judikatury) mohl být odpůrce přesvědčen o správnosti svého postupu. A soud nemíní nikterak rozporovat, že jím uplatněný postup se jevil (a jeví) z hlediska zvládnutí nastalé hrozby efektivní. Efektivita však není měřítkem zákonnosti. Právní řád s krizovým stavem počítá. V právním řádu máme ústavní zákon o bezpečnosti České republiky a na něj navazujíc krizový zákon. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vládě bránilo v postupu podle těchto právních předpisů. Tyto právní předpisy, které umožňují za mimořádných okolností razantně redukovat práva občanů a ukládat jim mimořádné povinnosti, tedy měly být beze zbytku dodrženy. Platí totiž, že od chaosu se nouzový stav liší právě tím, že v něm nadále fungují státní instituce, které provádějí opatření s cílem obnovy normálního stavu, a které se pohybují v zákonem daném rámci. Zákon sice ustupuje do pozadí a na relevanci nabývají jednotlivá opatření orgánů výkonné moci, nelze však tvrdit, že by zákony nadobro přestaly platit. Naopak je nezbytné lpět na jejich striktním dodržování, neboť poskytují ústavněprávní záruky a jasné mantinely, ve kterých se výkonná moc smí pohybovat, a kam již zajít nesmí.
162.Soud tedy uzavírá, že s ohledem na skutečnost, že napadená mimořádná opatření odpůrce v nikoli malé míře zasáhla do základních práv a svobod, a že odpůrce nedisponoval dostatečnou věcnou působností k jejich vydání, soud návrhu navrhovatele vyhověl a napadená opatření obecné povahy zrušil. Shora citovaná právní úprava nouzového stavu předvídá mimořádnost zdravotní, společenské i právní situace, která právě nyní ovlivňuje chod státu, tak i míru omezení základních práv a svobody obyvatel, a proto je nezbytné lpět na jejím dodržování.
JUDr. Jozef Šátek v.r. ..................................
