Když se řekne Spojené arabské emiráty (UAE), představí si lidé Dubaj. Z Dubaje se organizují safari do pouště. Absoluvovali jsme. Jenže jsme si také půjčili auto a jeli z Dubaje nejdřív cca 150 km do Abu Dhabi a z Abu Dhabi ještě cca 200 dalších kilometrů na jihozápad, až k hranicím se Saudskou Arábií, do oázy Liwa. Zde začíná Rub' al-Khali (Empty Quarter), největší souvislá písečná poušť na světě. Velká jako Francie plus ještě kus nějaké další evropské země. Název "Empty Quarter" použil o této oblasti britský cestovatel a spisovatel Wilfred Thesiger v polovině dvacátého století. Není to úplně prázdné, zážitek z této pouště je však úplně jiný, než z pouště u Dubaje, kde byl provoz jako na Václaváku. Tady jsme byli s naším průvodcem úplně sami. A jsou tu nejvyšší duny v UAE.
Na vrcholu duny v dálce, stojí Žaneta. Alexandra se ke mě rozběhla z toho místa úplně sama. K bezpečnosti: Přes den je písek poměrně horký a potenciálně nebezpeční živočichové se schovávají. Pokud nejste chovatelem plazů nebo hmyzu, nedoporučuje se převracet kameny, hrabat se ve vlhkých místech, neproniknutelném křoví nebo strkat ruce do děr. Ale na volných plochách přes den nepotkáte skoro nic. V noci je to jiné - brzy ráno budou na písku stovky stop a vy můžete jen hádat, co je udělalo.
Moje srdcová fotografie :).
Druhá srdcová fotografie.
Asi 130 km na jihovýchod od Dubaje leží město Al-Ain. Vyloženě příjemné. Přímo ve městě se nachází několik oáz, zavlažovaných systémem kanálů. Viděli jsme fotky a čekali jsme něco romantického. Ne, že bychom byli vyloženě sklamáni. Tento záběr je z největší Al Ain Oasis v centru města. Celá plocha je "rozparcelována" na jednotlivá "políčka" oddělená ploty nebo zídkami. Oázou se táhnou dlážděné chodníky, obehnané zdí a do jednotlivých "parcel" jsou samostatná "vrátka". Hodně "parcel" vypadá jako tato, ale některé jsou bahnité, zanedbané nebo právě čerstvě pohnojené velbloudím trusem (doufám - podrobněji jsme nezjišťovali). Výsledný dojem je proto poměrně "mozaikový".
Poznámka: Železný žebřík, který je vidět nad Zuzkou, slouží k podepírání palmy.
Zrcadlení.
Podstatně lepší pocit jsme měli z oázy Al Quattara. Čistší, udržovanější. Asi proto, že do ní kromě nájemců půdy a turistů nemá nikdo jiný přístup. Když jsme si ji celou prošli a nafotili všechna zajímavá místa, byli jsme upozorněni strážci u brány, že se do jednotlivých "parcel" nemá chodit :).
Al-Ain a přibližně 5000 let stará hrobka. Doba bronzová. Všimněte si určitou paralelu s "kyklopskými zdmi", které se v té době vyskytují v celém Středomoří. Často různě velké, masivní bloky. Všimněte si, že jen část kamenů je původních (ty popraskané). Zajímala by mě technologie, jakou dosáhli toho, aby k sobě různě velké bloky pasovaly. Mayové ve Střední Americe na to měli trik - osekali bloky nahrubo, položili k sobě a pak mezi nimi jako pilu protahovali provaz (podsypávaný pískem), až se styčné plochy obrousily a dosedly k sobě. Tipuji, že zde udělali něco podobného
Kousek jižně od Al-Ainu se nachází toto jezero (dozvěděl jsem se o něm, když jsem doma googlil obrázky k Al-Ainu). Zajímavé je, že není na mapě (ani Googlu Mapy). Pravděpodobně vzniklo pronikáním spodní vody. V oblasti je (asi) podobných jezer víc. Bylo by to krásné místo, kdyby místní nebyli tací bordeláři.
Relax na duně u jezera.
Pohled na jezero i s odpadky. V pozadí hora Jebel Hafeet. Dá se na ni vyjet a sledovat západ slunce. Počítejte však s tím, že se jedná o poměrně masovou záležitost. Na vrcholu hory je parkoviště jako před IKEOU v Bratislavě a je plné! Přibližně 100 metrů pod vrcholem začíná fronta aut, čekající na zaparkování (a pomalu popojíždějících po parkovišti). Místo jsme našli asi po čtvrthodině. Kolorit dokresluje nerudná obsluha v bufetu na hranolky nebo pizzu. Ale má to atmosféru :).
Značně luxusně osvětlená cesta na vrchol Jebel Hafeet.
Green Mubazzarah - opečovávané soukromé (ale veřejnosti přístupné) picknikové místo pod Jebel Hafeet. Teče zde horký pramen.
V horách UAE, blízko hranice s Ománem, leží městečko Hatta. Když překročíte hranici (celník vás pravděpodobně jen odmávne, nejedná se o oficiální přechod) a pojedete dalších přibližně 10 km po prašné a místy často docela divoké cestě, najdete při troše ptaní Hatta Pools (aktuálně tam staví cestu - možná, že zanedlouho už doprava nebude tak náročná).
Říčka se hluboko zařezává, probublává do skal a vytváří nádrže, ve kterých se dá plavat. Krásná oblast, jen kdyby na některých místech nebylo tolik odpadků.
(foto: Žaneta)
Pozor, místy je to zatraceně hluboké.
Hatta Pools (foto: Žaneta)
Jedna z několika strážních věží v Hattě. Stavěly se na konci 19. století. (foto: Zuzka)
Snoopy Island na pobřeží Indického oceánu v sultanátu Fujairah. Pobřeží UAE je převážně písčité a nalézt lokalitu vhodnou na šnorchlování, není snadné. O tomto místě jsem se dočetl na webu. Snoopy Island je dosažitelný ("dobroditelný") z pláže. V jeho okolí jsou mořské želvy, pokud budete mít štěstí (měl jsem), uvidíte také malého žraloka (není nebezpečný).
Mořská želva (mám i fotografii se dvěma želvami, ta ale nevyšla dobře).
Parasailing. Žaneta "v luftu" :).
Kemp, pár desítek kilometrů od Dubaje. Zuzka, měsíc a hvězdy.
Asi takto bylo vidět. Spali jsme jednu noc v kempu a zatímco Žaneta s prťaty usnula, šli jsme se se Zuzkou projít. V této části je to kemp na kempu a terénní auto na terénním autu, přesto však byl zážitek super. Když jsme potkali osla, tak jsme se oba lekli, protože na nás agresivně zabučel a my si v první chvíli nebyli zcela jisti, co to je za zvíře.
Přístavní promenáda v Abu Dhabi. Lonely Planet dává vyloženě tip, půjčit si na této šestikilometrové promenádě kolo. Měli i dětské vozíky, místní však vozili děti v tomto, tak jsme si řekli, že to také skusíme.
Aktuálně nejvyšší budova na světě, Burj Khalifa. Vyjet úplně nahoru se nedá, dostatečně vysoko je však pozorovací plošina pro návštěvníky. Lístky jsem kupoval s předstihem, protože pokud jsou na konkrétní den a hodinu, stojí asi čtyřikrát méně, než když si je pořizujete těsně před vstupem.
Dubajské mrakodrapy zhora.
Detail hlavní nádrže v komplexu The Atlantis. Prohání se zde doslova hejna ryb. Akvária (i celé zařízení) jsou jedinečná designem potopeného města.
Hotely Burj Al Arab a Jumeirah. (foto: Zuzka)
Mrakodrapy se zrcadlí ve vodě přírodní rezervace Ras Al Khor. Při jejím hledání jsme se nesmírně motali. Není to totiž rezervace s jedním nebo dvěma vchody a nevedou k ní orientační šipky. Jsou to zjednodušeně parkoviště u dálnice, rezervaci objíždějící, přičemž ještě jen z jedné strany dálnice - pokud jedete opačným směrem, nevšimnete si jich a nemáte se k nim jak dostat. Kromě jiného ptactva jsou zde hejna plameňáků. Fotku nemám. Buď bylo po zavírací době nebo byl státní svátek nebo jsme jeli kolem, ale spěchali a nebyl čas na zastávku. Některé věci prostě jsou a zůstanou nedostupné.
Dubajská "alej mrakodrapů" v noci.
Novoroční oslava v Al-Ainu a mé dvě "velké" ženy. Šťastný Nový rok 2013!
Zaplnili jsme dvě paměťové karty. Něco přes 3500 fotek.
