Jde tu o výrobky, které vypadají takto.
Manufakturu koupili po druhé světové válce, dodnes v ní používajítradiční spůsob barvení látek. Za majitelkou, Elisabeth Koó, jsounaskládané raznice, které se používají na potisk menších textílií.
Raznice se namočí do této (rozpuštěné) pryskyřice a otiskne na látku.
Látka s pryskyřicí se nechá schnout čtyři týdny. Pak se namáčí do indiga. Nakonec se pryskyřice smyje (rozpustí v lázni ... ?) a vzor pod ní zůstane bílý.
Toto je nejstarší raznice, kterou mají. Z roku 1814.
Detail. Raznice se vyráběly a vyrábějí ručně.
Vlevo je dřevěná raznice asi stejně stará jako ta nejstarší. Problémdřevěných raznic je, že se při poškození nedají opravit a musí sevyrobit raznice nová.
Nové raznice vyrobené podle tradičních vzorů.
Další raznice. Prosil jsem, ať ukáží ještě a oni se smáli, že dělám průmyslovou špionáž, ale ukázali.
Místnost, ve které se látky namáčí do indigové barvy. Majitelkavysvětlovala, že indigem se barví i v Čechách, rozdíl ale je, že vjejich manufaktuře používají biobarvy.
Divil jsem se, proč je káď tak mělká. Vykládali, že si jednou jedenčlověk stoupl na hranu a chtěl se postavit dovnitř. Řvali na něj, ať tonedělá. Ono to totiž není namodro obarvené dno, ale hladina barvy. Káďje hluboká čtyři metry. Bylo mi líto, že to ten člověk neudělal :-).
Na fotografii je vidět, jak se hladina leskne. V reálu to tak nevypadalo.
Na metrový textil se používají tyto raznice.
Detail.
Vkládají se do na pohled primitivního, ale dodones používaného strojeruské výroby. Musí prý stále běžet a obsluhují ho čtyři lidé. Dva jsouna samotnou výrobu. Jeden se stará, aby se nic nestalo - nesmí se nicstát, protože se proces nesmí zastavit. Čtvrtý řeší, když se něcostane. Stává se něco pořád. Ukazovala nám náhradní součástky (vešly sedo dlaně), které si objednali, když se stroj porouchal a které mělystát 1000 eur. Výroba látek tehdy stála dva měsíce a součástky nakonecstály 2500 eur.
Ze stroje vyjde pryskyřicí potištěný metrový textil. Například tento.
Finální výrobky. Vzhledem k tomu, že šátky, polštáře stály okolo 30 eur(a vzhledem k faktu, že nic z toho reálně nepotřebuji) jsem nicnekoupil. Ale docela mi to bylo líto.
Jedná se o jednu z posledních přežívajících manufaktur na barvení indigem v Rakousku.
Färberei Koó
Neugasse 14
7453 Steinberg
Telefon: 0043 2612 8471
Satelitní mapa.
Pokud jste skupina a nahlásíte se, majitelka vás ochotně provede a vševysvětlí (necelá hodina). Ti, kdo z naší skupiny nic nekoupili,zaplatili poplatek 1 euro.
