Sigiriya (v překladu "Lví skála"). Pevnost na ní nechal postavit vládce Kassapa na konci pátého století našeho letopočtu. Nevládl dlouho, v roce 491 byl poražen v bitvě svým bratrem a zahynul (paradoxně nakonec přijal výzvu k bitvě na pláni pod skalou).
Procházka vodními zahradami k patě skály trvá asi půl hodiny. Přímo uprostřed skály, zhruba v polovině její výšky je vidět černý pruh. Na tom místě jsou, zakryty látkou, na skále namalované obrazy "nebeských nymf" (jediné zachované srílanské starověké malby se světskou tématikou).
Všechny ženy jsou zobrazeny od pasu nahora a jakoby "vystupují z oblaků". Proto se dnes odhaduje, že to nejsou Kassapovy manželky, ale "apsáry" - nebeské nymfy. Původně jich bylo 500, zachovalo se 21.
Tato je atypická svými negroidními rysy.
V průvodcích se tyto ženy uvádí jako "Sigiriyské krásky".
Toto už je jiná kráska :). Samotná zeď, o kterou se opírá, je však velmi zajímavá. Hovoří se o ní, jako o "zrcadlové zdi", částečně se zachovala původní leštěná omítka z vápna, vaječného bílku, včelího vosku a medu, která dodnes slabě (ale docela příjemně) voní (!). Zeď je popsaná grafiti, nejstarší prý pochází ze sedmého století.
Plošina v polovině skály. Mezi tlapami lva (ze kterého zbyly jen ty tlapy) začínají schody na vrchol (v současnosti se pokračuje dál po železném schodišti).
Vrchol je plný zbytků budov. Všechno to byly zřejmě světské stavby.
Fotila Zuzka.
Krásné výhledy.
Turistika naruby - protože málo cestovatelů s sebou tahá děti, byli jsme pro místní atrakcí my. Jedni sympatičtí lidé se zeptali, jestli si mohou vyfotit svoji dceru s naší Zuzkou.
Tohoto chlapečka zas pro změnu vyfotila Zuzka.
Na vrcholu je hodně vodních nádrží (a plavou v nich vodní želvy).
Krásné schody.
Makaků je zde plno.
Zapadalo slunce. Původně jsme chtěli zůstat až do konce, ale nakonec jsme sestoupili dřív, abychom nesestupovali za tmy.
Srí Lanka je jednoduchá, levná a příjemná na cestování. Stačily nám letenky, pojištění a zajištěná první noc v hotelu. Vše ostatní jsme vyřešili na místě (včetně auta se šoférem a přesouvání se z hotelu do hotelu).
Fotografie nejsou v nejlepší kvalitě, je to dané tím, že až na dvě zuzčiny jsou to všechno scany z fotoalbumu.
Podobný blog: Vzpomínky na cesty: Domek v národním parku Serengeti
