Mám zvyk vysypat po příchodu domů všechny mince do misky. Když jdu ven, vyberu část mincí (nebo všechny, záleží na množství) a vložím si ji do kapsy. V minulosti miska přetékala korunami a padesátníky, v současnosti je na ní mincí mnohem míň. Proč tomu tak je? Proč jsem na začátku roku odnesl do banky téměř sto korun v jednokorunách a padesátnících? Proč se mi stejně "nemnoží" jedno a dvoucenty?
Včera jsem po vyprázdnění kapsy vložil do misky toto:
Kdyby těchto sedm euro devadesáttři centů byly korunové mince, nenakoupil bych za ně moc. Představme si čtyři velké mince jako desetikoruny, několik menších jako dvoj a pětikoruny, drobné jako koruny a padesátníky. Necelých sedmdesát korun. Oběd za to nekoupím. Na koupi oběda bych potřeboval i nějakou tu bankovku a mincí bych proto paradoxně tolik nepoužil. Protože však na misce leží eura, utěšeně se míjejí. Bankovku nebudu při placení svého oběda vůbec potřebovat.
Druhý důvod jsou samotné ceny. Kdo nosil v minulosti jeden padesátník, našel pro něj využití jen zřídka. Málo cen bylo uváděných –,50 Sk, většinou se zaokrouhlovalo na celé koruny. Kdo se tudíž chtěl padesátníků zbavit, potřeboval alespoň dva a použil je jako jednu korunu. V této chvíli vidíme na cenovkách nejrůznější variace, –,21 euro, –,98 euro, –,36 euro a tak dále. Tyto ceny umožňují euromince různě kombinovat a snadněji se jich zbavovat.
Svoji roli hrají i emoce. Slovenské euromince se mi líbí. Představuji si, jak kdosi v Německu, Francii nebo v Řecku převrací minci se slovenkým dvojkřížem v ruce a říká si, že to je pěkná mince. Přestože jsem Čech, cítím hrdost. Tento pocit porovnávám se vzpomínkou, jak miska přetékala korunami a padesátníky a říkám si: "Peníze jsou na to, aby kolovaly!" Třeba mi to vydrží.
