Více než 250 let starý příklad diverzifikace: 30 mladých dívek z Ženevy

Abyste chápali - francouzská vláda v druhé polovině 18. století zoufale potřebovala hotovost. Nabízela proto systém doživotních rent - jednorázově jste dali státu větší sumu peněz a stát vám v závislosti na výšce sumy a vašem věku až do konce života vyplácel rentu (pokud jste prokázali, že jste naživu). Když jste žili dostatečně dlouho, vydělali jste na tom, pokud jste zemřeli brzy, vaše smůla - peníze již patřily Francii.

Zajímavé na tomto systému bylo, že člověk, který investoval peníze a dostával rentu, nemusel být ten samý člověk, na jehož život byla renta uzavřena. Kdybyste žili v té době, mohli jste si například "vsadit" na život své vzdálené sestřenice. Nebo malého syna vašich sousedů.

Skupina bankéřů ve Švýcarsku, jejichž banky měly pobočky ve Francii, proto dala dohromady kapitál a rozhodla se minimalizovat rizika a maximalizovat zisky. Poradili se s vědci a lékaři a vytvořili skupinu 30 dívek z Ženevy, převážně ve věku okolo 7 let (ženy žijí déle než muži, děti v 7 letech již překonaly většinu nejrizikovějších nemocí a renty uzavřené na člověka ve věku 7 let byly pro investora nejvíc výnosné). Na osobu každé jedné z těchto dívek uzavřeli jednorázovou rentu, celý projekt zabalili do balíku, vytvořili jeden finanční produkt a komukoli dostatečně movitému nabízeli k prodeji podíly ze zisku (dokonce prý poměrně drze i jednomu z poradců francouzské královny Marie Antoinetty). Bylo to mnohem méně rizikové, než kdyby sázeli na život jednoho člověka. Pokud jedna dívka zemřela, ztratili pouze 1/30 z investice - 29 dalších žijících dívek stále "přinášelo" pravidelnou rentu.

Diverzifikace pracovala tak dobře, že tento model následovalo více dalších bank (pravděpodobně k ne zrovna velkému nadšení Francie). Fungovalo to až do roku 1797, kdy revolucemi vyčerpaný francouzský stát zbankrotoval a odepsal dvě třetiny svého dluhu.

"Neexistuje nic jako klid švýcarských hor, který vás udrží zdravé."

Mnohé dívky byly členkami rodin uvedených bankéřů a zpočátku zřejmě ani netušily, že je na jejich život uzavřena sázka. Byly pod lékařským dohledem a jejich život byl monitorován (zprávy o jejich zdraví se dokonce objevily i v ženevských novinách). V roce 1820 jich stále žilo 15, dvě se dožily více než 80 let.


Víc o diverzifikaci.