Avatar. Hej.

Před očima se mi vybavuje jedna recenze filmu Zpívání v dešti (Singin' in the Rain), která uvádí, že ve své době film obsahem, tématem a zpracováním zásadně nevynikal nad podobnými filmy. Jeho význam tkví ve faktu, že je prostě nejlepší. Proto jsem nijak dopředu neodsuzoval fakt, že Avatar obsahově "recykluje" jiné filmy a nepřináší nic nového. Usedal jsem do křesla kina s vyprázdněnou myslí, podobně jako Jake Sully uléhal do speciálního sarkofágu, který jeho duši přenese do těla Avatara. A musím říci, že "standardnost" nevadila. Mým pocitem (a teď budu kopírovat názor lidí z CSFD) byla exkurze do cizího světa. Světa jiného, vzdáleného, jedinečného a velice zajímavě propracovaného a promyšleného. V průběhu promítání mě nenapadl žádný film (čímž neříkám, že Avatar nekopíruje, ale prostě mě nenapadl), který by Avatar kopíroval. Úporně se bráním chtít tento film k čemukoli přirovnat - a ani mě nenapadá film, ke kterému by přirovnání sedlo. Veškeré psaní o Tanci z vlky, Pánu prstenů nebo Terminátorovi - to jsou jen žvásty pro masy, aby měly film kam zaškatulkovat (člověk je naprogramován "škatulkovat"). Pokud se zdráhám dát 100%, tak pro fakt, že jsem na konci postrádal v očích slzy, případně pocit, že jsem byl právě svědkem něčeho jedinečného (uvedený pocit se dostavuje u některých korejských filmů, při filmu Charlieho Chaplina Kid, pravidelně se mi vybaví při vzpomenutí na čínský film Nikdo nesmí chybět, naposledy se vybavil u filmu Paříž, Texas). Jenže na druhou stranu (a teď uvažuji nahlas), ani při Pánu prstenů jsem slzy v očích neměl - a přesto jsem celou prodlouženou verzi viděl už asi dvacetkrát. Existují prostě různé výborné filmy. Některé ohromí, některé přimějí k zamyšlení, některé rozpláčou, některé pobaví. Po některých zůstanou v hlavě otázky, po některých pocit. Po Avatarovi mi v hlavě zůstal svět. Svět, který chci vidět znova. 100%.

Podívejte na tento dokument o Pandoře.
A přečtěte si recenzi na CSFD (několik zajímavých ukázek z filmu).

Doplněné druhý den:
Odhaduji, že Cameron záměrně vybavil svůj film jednoduchým příběhem. Vytvořil dílo pro masy. Čím "hodnotnější" by obsah byl, tím by byl hůře stravitelný. Cameron prostě vsadil na jistotu jednoduchého příběhu a naprosto vyblýskané vizuální složky. Nebýt zaměření na masy, nebyl by schopen do filmu investovat tolik peněz - proto bychom měli být rádi i za toto. A upřímně, pokud bych točil s vědomím, že mě film vyjde na nějakých 200 miliónů dolarů, také bych riskovat nechtěl.