Kniha číslo 5 patří mezi knihami o Harrym Potterovi k těm nejtlustším. Vecpat oněch 820 stran textu do dvou hodin dvaceti minut filmu je nadlidský výkon. Dovedu si představit, že tvůrci scénáře si sedli a řekli si: „dobře, co je nezbytné?", načež vyházeli vše, co nezbytné nebylo. Texty z knihy říkají ve filmu jiné postavy (například popis dementora, který v knize uvádí před svými rodiči Dudley, říká v knize před soudem paní Figgová - zážitek z Snapova mládí, v knize Harry sice také vyslechne, ale ne ze Snapovi mysli - proroctví, které Harry sice v knize také vyslechne, ale jinde a z jiného zdroje), občas je lehce upraven děj (chudinka Čho, například). Na druhé straně se režisér důsledně drží základního děje a mnohé charakteristiky postav jsou vylíčeny přesně. Podrážděný Harry (alespoň na začátku), patřičně ujetá Luna Lovegoodová, přesně vylíčený ministr magie a hlavně Dolores Umbridgeová, jejíž odkašlání je přesně tak odporné, jak jsem si v knize představoval. Je to dobré.
Přestože bych potřeboval tento film vidět ještě jednou, mohu říci, že se mi líbil víc než předcházející film číslo Harry Potter a Ohnivá číše. Ve čtyřce jsem měl pocit, jako kdyby si režisér říkal: „dobře, teď je tahle scéna ... teď diváci čekají tuhle scénu, tak ji tam hodíme ... a teď rovnou rovnou přejdeme sem ...", v pátém díle je děj bohudík mnohem plynulejší. Dívám se však na to z pohledu člověka, který knihu četl a to několikrát. Dovedu si představit, že se diváci, knihy neznalí, ptají: „co je to za novou mladou čarodějku a proč se jí mění nos?" Kdo knihu četl, ví, že to je Tonksová, schopná měnit vzhled (barvu vlasů, tvar nosu, apod.). Nebo: „co je to za domácího skřítka s nosem jako Voldemort?" Opět, víme, je to Kreacher, patřící k domu. Bylo by možná dobré polopatičtěji vysvětlit, že celá Siriova rodina byla oddána Zmijozelu, že je Sírius jediná „bílá" ovce (a že tajemný hlas nadávající za plátnem, který Kreacher uklidňuje, patří Síriově matce). Ale nevadí. Já jsem toto vše věděl a chápu, že se tvůrci filmu nemohli z časových důvodů příliš „vykecávat". Rozumím, že tyto postavy se filmem musí alepoň „mihnout", má-li se na ně v dalších dílech navázat.
Na rozdíl od dílu 4 nestaví díl 5 příliš na scénách, které mají „ohromit" diváka. Triků je ve filmu, samozřejmě spousta, nicméně režisér stále sleduje línii děje. I když bychom se možná na konci rádi dozvěděli, kdo vlastně ony ementory na začátku filmu poslal, není to tak důležité, jako to, co se má stát (jen mě zklamalo, že Fred a George neudělali močál). Film 5 stojí na velmi přesně pojaté postavě Dolores Umridgeové. Když jsem knihu četl, vyskakoval jsem občas při líčení této extrémně protivné postavy (na obhajobu musím říci, že jedna z mých bývalých kolegyní se Dolores velmi podobala). Při sledování filmu jsem vyskakoval úplně stejně, přestože jsem děj znal. A bylo mi skutečně líto, že film nezachytil její odchod ze školy.
Na Fénixův řád půjdu ještě jednou (s naší Zuzkou, minimálně) a rád. Myslím, že mi dost věcí uniklo (když čtete titulky, nedá se vždy sledovat obraz). Ale už teď bych dal filmu 80 procent. Pokud jste nečetli knihu, odečtěte 20 procent. Ale stále to je velmi dobré a lepší, než většina filmů, které sledujeme večer co večer v televizi.
P.S. Kamarád Igor, se kterým jsme v kině seděli, prohlásil: „vymeniť herca, ok, premenovaľ v titulkoch postavu, ok, ale aby sa v každom filme menili exteriéry?" Musím konstatovat: „Ano, škola i okolní krajina doznaly od prvního dílu mnoha stavebních úprav. Ale nevadí mi to. Dělo se to už v předešlých dílech. Beru to tak, že kulisy rostou společně s našimi hrdiny. A film mohu jen doporučit."
P.P.S. Multikino v Auparku, vysílání od 18:00 dnes - obraz i titulky byly často rozostřené. Igor hovořil něco o špatně zaostřené čočce. Nerozumím tomu. Ale kino, jako ve v Auparku, by se mělo o kvalitu víc snažit.
