Pozor, hromada spoilerů!
Reklama představuje Apokalypto jako film sledující zánik mayské civilizace. Lidem se vybaví představa filmu s potoky krve, doslova krvavá lázeň. Není tomu tak. Ano, je vyvražděna a odvlečena vesnice. Ano, je vyříznuto srdce několika zajatcům (a jejich hlava se skutálí ze schodů pyramidy - zajímavý moment, když dole odchytávají letící hlavy do košů). Několik dalších zajatců je zlikvidováno. A nakonec víceméně podle předpokladů zahyne i několik padouchů. Ale pro mě nejkrutější scénou filmu je moment, kdy jsou přeživší zajatci svazováni a naříkající odvlékáni do otroctví. Moment, kdy se plačící skupina malých dětí, která nájezdníkům ani nestála za to, aby je odvlekli nebo zabili, vleče za dospělými odváděnými v poutech.
Stručně. Film mě víceméně příjemně překvapil, protože nebyl zdaleka tak krvavý a drsný, jak jsem čekal. O čem to vlastně je? Při závěrečných titulkách jsem si říkal, že nevím, co si mám o filmu myslet. Stručný obsah. Mladý lovec jménem Jaguáří tlapa je odvlečen do otroctví, uteče, snaží se zachránit svou rodinu, kterou zanechal v díře (doslova) a k tomu všemu ještě bojuje se svým strachem.
Jenže film se jmenuje Apocalypto a je komunikován, že vypráví o zániku mayské civilizace. Nevypráví. Film by se dal zhruba rozdělit na třetiny. První, ve které sledujeme život obyvatelů pralesa, jejich život, vztahy, tradice, sexuální problémy (i indiáni v pralese jsou sužováni něčím, čemu se říká tchýně - svokra) je absolutně nejbarvitější a nejzajímavější část filmu (líbil se mi moment, kdy za rozbřesku štěkají psi a žena rozespale říká svému muži: „když už jsi vzhůru, zabi toho psa"). Tento život však náhle zaniká a my se vydáváme na cestu s odvlečenými, která končí v lepším případě prodáním do otroctví, v horším obětí na usmíření bohů.
Cestou začíná druhá třetina filmu. Třetina plná nejistoty co bude. Vidíme, že ani země nájezdníků na tom není růžově. Lidé jsou nemocní, hladovějí, vykašlávají krev při výrobě vápna. V davu sledujeme kromě exoticky vypadajících krásek (kostýmy - pozitivní stránka této části filmu) i nespokojence, kteří toho už zjevně mají plné zuby (boháči na nosítkách se znepokojením pozorují zamračené tváře kolem sebe). Scéna končí u pyramidy, obětováním zajatců a zatměním slunce.
Gibson se zde logicky při tak velkém komparzu nemohl pustit do rozpracování charakterů. Místo toho pracuje s davem jako s masou a doufá, že se mu podaří vytvořit atmosféru. Protože jsem ale právě zde očekával něco víc, jsem poněkud sklamán. Druhá třetina filmu je plochá, vizuálně zajímavá (i když jsem z města měl chvílemi pocit zaprášeného staveniště), ale nedopracovaná. Atmosféra úpadku je cítit, schází ale postava, která by fungovala jako tahoun všeho dění (otec Jaguáří tlapy ... podle mě nejzajímavější postava celého filmu ... nevydržel dlouho). Kněz, obětující zajatce, pravděpodobně královská rodina, přísedící - nikdo z nich nevyniká (líbil se mi pouze moment, kdy královská rodina vystoupí před masy a královský syn tahá zezadu svoji matku za roucho).
V třetí třetině Jaguáří tlapa prchá (údolí plné mrtvol - nepříjemný moment) a od této chvíle je to o postupné likvidaci pronásledovatelů, zbavování se vlastního strachu a pokusu o záchranu ženy a dětí. Klasika bez rozebírání charakterů. Vizuálně netradiční, ale předvídatelné. Přestože film slibuje být filmem o zániku civilizace, nespatříme již z mayských pyramid ani kvádr. Nevíme, co se dál dělo, jestli se něco dělo a o co vlastně šlo (vlastně ani v samotném městě jsme se nedozvědeli víc, než že je zle, tak obětujeme zajatce, abychom usmířili bohy). Nevíme, co se stalo s bojovníky, kteří potkali španělské mořeplavce (asi nebyli důležití). Trochu plytké.
Pozitivním překvapením fimu je univerzálně hezká žena Jaguáří tlapy, která polooděna (jako ostatně všichni), v jiném stavu a s dítětem na krku (občas doslova) bojuje o přežití (umlátí i vřešťana). Líbila se mi ukázka šití rány hlavami velkých mravenců. Přidržíte mravence u rány, on se zakousne do obou okrajů a stáhne je k sobě. Tělo uštípnete, zakousnutá hlava funguje jako improvizovaný steh (tato technika se doopravdy používá).
Shrnutí. Přestože se Gibsonovi nepodařilo vytvořit s masami efekt, který zamýšlel, běžný návštěvník kina by nemusel mít zásadní problém. Z vizuálního hlediska se jedná o zajímavý film (už jste viděli film z historie středoamerických kultur??). Sledovat standardní večerní pořady v televizi je větší zlo.
P.S. Když jsem cestou z kina uviděl stát na křižovatce trolejbus, vybavil se mi běh Jaguáří tlapy a zasprintoval jsem si na stopadesát metrů. Stihl jsem ho a krátce se mi podařilo běžet stejně rychle jako pomalu jedoucí trolejbus. Připadal jsem si pružný jako Jaguáří tlapa. Jsem na sebe hrdý.
P.P.S. A nejsem si jistý, jestli má samice jaguára ve zvyku odkládat své kotě na stromě.
