Každý, kdo (jako já) dokáže zpaměti citovat recenze zveřejněné v měsíčníku Cinema, má trochu problém napsat vlastní komentář k filmu. Zvláště, pokud (jako já) s recenzí absolutně souhlasí a nic lepšího ho nenapadá. Proto mi, prosím, dovolte použít začátek z recenze, kterou pro Cinemu 9/2007 napsal Ondřej Vosmík: "Nebudeme chodit kolem horké kaše. Rémy je krysa. Ne, nevyjadřuji se k jeho charakteru. On je prostě a jednoduše malý, chlupatý hlodavec. Takový, jaké lidi obvykle mívají k smrti neradi. Jednou zásadní vlastností se ale od svých souputníků liší: miluje jídlo. Zatímco smečka, vedená rémyho otcem, rejdí po smetišti a drancuje odpadky, on sní o kombinacích lahodných chutí, sbírá čerstvé houbičky, vtírá se do lidských příbytků a učí se číst z kuchařky legendárního šéfkuchaře Augusta Gusteaua, jehož motem je "každý může vařit"." Konec citátu ze Cinemy.
Poslední ingredience do polévky (pozn. všechna jídla ve filmu byla reálně a speciálně pro film uvařena jedním z nejlepších světových kuchařů Thomasem Kellerem - pro zajímavost, v originálu právě on propůjčil hlas návštěvníkovi restaurace, který žádá něco speciálního).
Stručný obsah první části filmu: Shodou náhod a šťastným vnuknutím se Rémy dostane do kuchyně legendární restaurace Gusteau’s, která po smrti svého zakladatele Augusta Gusteaua přišla o hvězdičku a nápady. Vlastní improvizací zachrání polévku , kterou se před ním pokoušel "zachránit" neschopný (ale zjevně dobrosrdečný) Linguini a zaslouží se o to, že se z Linguiniho stává kuchařská hvězda ("ty umíš vařit a já ... já umím vypadat jako člověk"). Mnohem těžší, než pověst získat, je však dokázat si ji udržet ("vařit může každý ... ne z každého se stane mistr šéfkuchař ... mistr šéfkuchař však může pocházet odkudkoli").
Rémyho splněný sen - Paříž a nejlepší restaurace.
Neočekávajme od Ratatouille pouze dokonalou počítačovou grafikou (i když lepší, než jsme viděli v jakémkoli dosavadním filmu). Je to film plný jemného, lidského humoru (líbí se mi moment, kdy Rémym poslepu naváděný Linguini prohodí lívanec zavřeným oknem na ulici, na ulici to zařinčí, ozve se zvuk rozbíjených světel a blatníků, Linguini si povytáhne šátek z očí a Rémy mu ho mateřským pohybem zase stáhne zpátky), plný dobrého a fantasticky servírovaného jídla (moje dcera po druhém shlédnutí žádala navštívit restauraci, kde servírují ratatouille - pozn. ratatouille je provensálské zeleninové jídlo - musel jsem jí vysvětlovat, že taková v Bratislavě asi není), plný krásné Paříže (reálně uvažuji nad návštěvou tohoto města). Kdo od počítačově vytvořeného filmu očeká pouze jednoduchou zábavu a prioritní orientaci na dětského diváka s humorem "ala Shrek třetí" a víc nedokáže vstřebat, nebude sice sklamán ("jízda" filmu je místy krásně chaotická), avšak nedokáže tento film absolutně vychutnat. Ratatouille je film pro náročnějšího diváka. Ondřej Vosmík ve své recenzi doslova napsal: "Už dlouho jsem si nebyl tak jistý, že sleduji film, který v konečné zkoušce časem určitě obstojí. A také jsem už dlouho v kině neuronil takhle poctivou slzu." Třeba dodat, že pět z pěti recenzentů české redakce Cinemy dalo tomuto filmu hodnocení 100%.
Dohoda: "Ty umíš vařit a já ... já umím vypadat jako člověk."
Jednou z rozhodujících postav filmu Ratatouille je postava hubeného kritika restaurací Antona Ega, který na narážku na svoji hubenost reaguje: "Nemám rád jídlo. Zbožňuji ho! Když ho nezbožňuji, nepolykám!" (tuto větu moje dítě s oblibou cituje). Prostřednictvím Antona Ega se dostává do filmu jednak krásná úvaha o práci kritika (šéfredaktorka Cinemy se v následujícím čísle Cinemy ve svém editorialu přiznává, že práve věta "každá nová věc potřebuje přátele" ji pozitivně ovlivnila při výběru fotografie a filmu na titulní stranu čísla 10/2007, doslova: "Po dvou hodinách jsem se vrátila (z projekce) a s obrazem Antona Ega před očima se rozhodla, že přestože ani Seth Rogen, ani Katherine Heiglová nejsou nijak hvězdní, Zbouchnutá za riziko obálky stojí"), jednak moment (záměrně neuvádím jaký, poznáte), při kterém mě napoprvé doslova spadla dolní čelist a napodruhé (už jsem věděl, co bude) se mi po tváři kutálely slzy několik sekund před tím, než nastal.
Děj Ratatoulie se nedá zcela předvídat. Prozradím, že konec je dobrý, ale jinak, než jsme zvyklí. Já za sebe opakuji, že je to pro mě nejlepší film roku 2007 a určitě jediný na který bych byl ochoten dotlačit člověka i násilím, ale s přesvědčením, že až se na plátně objeví slůvko "Fin", dotyčný nebude litovat.
"Nemám rád jídlo. Zbožňuji ho! Když ho nezbožňuji, nepolykám!"
Svět je krásný! (v následujícím záběru se cyklista rozplácne o kapotu zaparkovaného automobilu)
P.S. Moje dcera Zuzka (9 let) napsala svůj komentář k filmu: "Je to jeden z PIXAROVÝCH nejlepších filmů. Také je to jeden z málo filmů o jídle (ne dokumentů), které sem viděla. Myslím, že potkan jménem Rémy je velmi hezká postavička." Dodávám, že Zuzka rozlišuje filmy, které jsou od Pixaru a filmy, které nejsou od Pixaru (na vánoce dostala DVD krátkých filmů od Pixaru). Doslova se vyjádřila, že Ratatouille je mnohem lepší než Auta nebo Příšerky s.r.o. Po filmu jsem jí přečetl celou recenzy od Cinemy (na pěti stranách), vyslechla ji, aniž její pozornost polevila (když jsem se místy odmlčel, neboť jsem musel žvýkat večeři, vyzývala mě, ať čtu dál).
Doplnění 10. 3. 2008: Včera jsem koupil DVD v knihkupectví Panta Rhei. Cena 599 Sk, slovenština, čeština, titulky. Stihli jsme už vidět 2x :). Krásné. Na DVD je navíc "kraťas" "Vznášení" a animovaný dokument o historii potkanů. Nejnižší cenu na webu (489 Sk) jsem našel tady .
Doplnění 16. 4. 2008: V Datartu v bratislavském Poluse prodávají DVD za 399 Sk.
