((Joe Hisaishi: Summer))
Joe Hisaishi: Summer (pusťte si ke čtení hudbu z filmu Kikudžiró).
V den, kdy jsme si doma film Kikudžiró pustili, se chtěla žena podívat ještě na něco dalšího. Vytáhli jsme Darjeeling, společnost s ručením omezeným. Je to dobrý film, já se však v polovině přistihl, že se na něj nemohu soustředit. Že bych si raději ještě jednou pustil Kikudžiró.
Kikudžiró (Takeshi Kitano) je dospělý muž. Hulvát, buran a primitiv (dialog v restauraci: "Co je to?" "Step." "Co je to step?" "Vy neznáte Gene Kellyho, Freda Astaira?" "Co by mi po nich bylo?"). Gambler, který myslí jen na sebe. Jenže má manželku a manželka má přítelkyni. A ta přítelkyně má vnuka. Okamžik, kdy chlapec najde v babiččiných papírech adresu, kde bydlí maminka, kterou zná jen z babiččina vyprávění a vydá se na cestu za ní, odstartuje Kikudžiróovi největší dobrodružství jeho života. I přes zjevný nesouhlas je svojí manželkou odeslán "kluka" k mamince doprovodit a postarat se o něj.
Film je možné rozdělit na tři části. První, popisující zdánlivě nekonečnou dobu, než se vůbec vydají na cestu (chvíli to vypadá, že se "nevydají" a celý film stráví sázením na cyklistické šampióny). Druhou, ukazující samotnou cestu a příchod k mamince a třetí, která je o tom, co je potom (a je z celého filmu nejzábavnější). Současně je děj proložen sny, které se chlapci zdají a které jsou jako zrcadlo nastavené dítětem světu dospělých.
Snad mi nebudete mít za zlé, když na začátku prozradím jeden dějový zvrat. Totiž, na konci druhé části cestovatelé zjistí, že se chlapcova matka znovu vdala a má novou rodinu (v Japonsku zřejmě mají pro nás nepochopitelný zvyk, že když žena zůstane bez muže, nechá dítě u babičky a založí si novou rodinu). V té chvíli se v Kikudžiróovi cosi láme. Totiž, ne, že by Kikudžiró předtím (občas) podvědomě necítil, že děti jsou na to, aby se o ně dospělí starali a chránili je. Jenže Kikudžiróova matka také odešla. Kikudžiró tak chlapci rozumí a možná víc, než kdokoli "normální" si v té chvíli uvědomí, co chlapec potřebuje. S pomocí "andělského zvonečku" si chlapec může zavolat na pomoc anděly. A andělé (možná) "způsobí", že se všichni stanou lepšími. Dokonce i Kikudžiró. Poznámka: Předlohou pro postavu Kikudžira byl prý gambler a otec režiséra filmu Takeshiho Kitana.
Ne, že byste se v prvních dvou částech nebavili. Kikudžiró při cestě "za maminkou" provádí věci, které jsou na hranici zákona (nebo minimálně nezvyklé), přesto se však nad nimi člověk musí smát (dočkáte se i jízdy taxíku se zataženou ruční brzdou). A celou tu dobu se tak nějak pomalu a zvolna polidšťuje. Ke konci je jeho hulvátství chvílemi i milé.
Tak, jak se dá film rozdělit na tři tématické části, dají se pozitiva filmu rozdělit do čtyř hlavních skupin. První pozitivum jsou emoce, které z filmu vyzařují. Je to jednoznačně milý film, stoprocentně lidský film, a přestože chvílemi zdílíme s hrdiny jejich smutek, je to bez diskuse pozitivní film. Druhý jsou herecké výkony. Na minimálním prostoru předvádí Kikudžiró neuvěřitelně uvěřitelný a hluboký herecký výkon (i vedlejší postavy jsou výborné). Za třetí se mi líbily detaily. Okamžik kdy se auto pomalu rozjíždí a my pozorujeme scénu z pohledu otáčejícího se kola, snové scény, které jsou chvílemi absolutně "jiné" než zbytek filmu a zajímavě ho zpestřují, nápad, kdy jsou jednotlivé „kapitoly" filmu prezentovány jako zápis v dětském denníku. Čtvrtým pozitivem je hudba. Té věnuji samostatný odstavec.
Hudba
Manželka viděla film ještě přede mnou a tvrdila, že se jí líbí, že má tento film „takovou evropskou hudbu“. Když jsem si ho pustil já, tvrdil jsem jí, že podle mě je to naopak typická japonská hudba (pokud jste si ji k čtení pustili, máte v tuto chvíli už vlastní názor). Pravda je někde mezi. Hledal jsem totiž na YouTube a pochopil, proč je mi tato hudba povědomá. Autor hudby se jmenuje Joe Hisaishi, v Japonsku je zjevně velmi slavný, vytvořil hudbu pro 100 filmů, včetně většiny posledních děl Hayao Miyazakiho (Princezna Mononoke, Cesta do fantazie , Zámek v oblacích) a také většiny posledních filmů Takeshiho Kitana. Autor, jehož styl je do jisté míry nezaměnitelný, se při psaní hudby nechal inspirovat jak asijskou, tak evropskou klasickou hudbou (navíc experimentuje s elektronikou). Klavír, který slyšíte, nahrál osobně (na YouTube jsem našel video, na kterém hraje naživo na klavír, načež vstane a diriguje orchest – tady ). Pro všechny, koho titulní skladba Summer z filmu Kikudžiró zaujala je zde bonus – kratší, Joe Hisaishim naživo zahraná verze .
Cukr, káva, čokoláda ...
Radost při žonglování s pomeranči.
Hodně netypický autostop.
"Čerstvá kukuřice. Kus - 200 jenů. Dva kusy - 500 jenů."
Dialog předcházející této scéně: "Co ten kluk dělá?" "Chytá ryby." "Tam ryby nejsou. Tam nikdy žádný ryby nebyly!" "Tak je budeš dělat ty, špekoune!"
"Meloun dva, nástup!"
Kikudžiró (Takeshi Kitano)
Na závěr trailer (bohoužel s neanglickými titulky).
Přes internet se na DVD musí čekat. Ale možná se vyplatí otestovat „kamenné obchody“. Hudobniny na začátku Dunajskej ulice v Bratislavě měli před několika dny ještě jeden kus.
