William Shakespeare - Komedie omylů (The Comedie of Errors), poprvé hrána 28. 12. 1594. Uvedený dialog vedou mezi sebou Antifolus a jeho sluha Dromio.
I drsná slova mají svoje kouzlo. Nadchlo mě slovní spojení: „respekt, respektive despekt, takový hmatatelně perspektivní tělo". Nebaví pouze obsah slov, ale i hra se slovy. Něco takového nedokáže napsat každý.
Dnes je Shakespeare považován za klasiku. Ale obecenstvo jeho doby netvořili pouze urození a bohatí. Divadlo té doby navštěvovali nejčastěji obyčejní lidé z ulice (vybavuje se mi slámou pokrytá podlaha divadla ve výborném filmu Zamilovaný Shakespeare). Shakespeare psal své hry právě pro ně. Dokážu si představit herce, který zvolna pronáší uvedené věty a nechává mezi nimi pauzu, aby mohly doznít výbuchy smíchu. Hezké.
Na druhou stranu Shakespeare do Komedie omylů vložil i absolutně vážné úvahy, jako: „já ve světě jsem jako kapka v moři, co v oceánu hledá druhou kapku - když tam však skápne, aby si ji našla, rozpustí se a ztratí sama sebe." Také hezké. A smutné. TO všechno JE Shakespeare.
P.S. Komedii omylů jsem zrovna jsem dočetl a líbila se mi. Tak jsem si dovolil malou ukázku i pro vás.
