- označení filmů, po kterých sahám, když potřeb uji relax .
OST - Original Soundtrack (označují se tak videa obsahující původní hudbu z filmu).
Fotografie, krátké popisky, odkazy, řazeno chronologicky od posledních viděných až po začátek roku 2010.
Ben X (Belgie, 2007)
Příběh dospívajícího muže s Aspergerovým syndromem (zjednodušeně - lehčí forma autizmu), který je ve virtuálním světě neohrožený a obávaný bojovník, v reálu však vysmívaným a šikanovaným studentem (je vůbec možné se šikanou bojovat?). Závěr jsem dokoukal s otevřenou pusou. Co je skutečnost a co fantazie? A záleží na tom?
ČSFD, video OST (na konci v němčině), DVD je sehnatelné ve vlámštině a s anglickými titulky
Fitzcarraldo (Německo, Peru, 1982)
Klaus Kinski přestavuje (v jedné ze svých životních rolí) snílka, který se rozhodne dostat do provinciálního amazonského městečka originální italskou operu. Aby toho dosáhl, musí zbohatnout. Film proslavila scéna tažení parníku přez horský hřeben, kterou filmaři (aby působila realisticky) natočili tak, že udělali v reálu přesně to, co je ve filmu (přetáhli skutečný parník přes skutečný horský hřeben). Pro mě osobně je tento film dílem, ke kterému cítím značný obdiv – pro to, co je na plátně i pro to, co bylo za ním. Pokud mě něco znervózňovalo, pak jazyk – Klaus Kinski totiž mluvil v originálu anglicky a němčinu nadaboval později. Divák má dilema, zda má film sledovat v angličtině nebo v němčině (němčina filmu sluší víc, ale v některých scénách je vidět, že se jedná o dabing).
ČSFD, video , DVD angličtina nebo němčina
District 9 (Jižní Afrika, USA, Nový Zéland, Kanada, 2009)
Sci-fi, kterému jsem dal původně jen 4*, ale které mi nějak zůstalo v hlavě a o kterém jsem s odstupem přesvědčen, že do tohto výběru patří. Kvůli originalitě (točeno pseudodokumentárním stylem), dokonalosti zpracování (technické i režisérské) a neuvěřitelné demonstraci reality dnešního světa - například pro scénu, kdy je asistent vlečen do slumu s nepříliš přátelsky naladěnými mimozenšťany bez bezpečnostní vesty a za přesvědčování nadřízeného, že to bude fajn (přičemž je zjevné, že dotyčný nadřízený nejen, že není stoprocentně kompetentní, ale ani pořádně neví, co dělá).
ČSFD: Čistých pět bez kompromisů. Po celou dobu jsem měl pocit, že se dívám na reálný záznam nějaké události, což je u filmu o mimozemšťanech žeroucích kočičí žrádlo a přeměňujícím se hlavním hrdinovi v jednoho z „kreveťáků“ neuvěřitelná machrovina. Tom Hardy
ČSFD, video
Rolling Stones / originální název Shine a Light (USA, 2008)
Skvělá šou! Závěr tohto polodokumentárního (koncert se točil dvě noci, záznam je prokládán archivními rozhovory se skupinou) filmu jsem před časem zachytil v televizi a následně sehnal na DVD. Přestože nekouřím, nepiju, neberu drogy a jsem zásadním odpůrcem podobného stylu života, nemohu neobdivovat, co Rolling Stones ve svých pětašedesáti letech (Mick Jagger, Keith Richards) na pódiu dokáží. Přestože jsou už „staří pánové“ (a přestože Keith Richards vypadá jako zombie po atomovém výbuchu), předvádí neuvěřitelně profesionální a strhující výkon (ok, snad jen duet s Christinou Aguilerou zcela nesedl), který jim mnoho mladších skupin může jen závidět. Doporučuju pustit si do nějakých hodně dobrých sluchátek. „Keithe, hrábni do kytary!“
ČSFD, video OST :)
Soumračný samuraj (Japonsko, 2002)
Čím víc člověk v životě zažil, tím víc dokáže tento film ocenit. Kdo však očekává „typický“ samurajský film s bojem a akcí, bude sklamán. Toto je zvolna plynoucí, krystalicky čistý pohled do života chudého samuraje z poloviny devatenáctého století, který měl dvě malé holčičky, starou matku, netoužil po boji a nejvíc si cenil sledovat, jak jeho dcery rostou. Velmi realistické. Film dokážu vidět znova a znova a znova. Pro režiséra Yamadu to byl v jeho sedmdesáti letech už 77. film, další z řady jeho v Japonsku oceněných filmů a první nominace na Oscara. Pokud ho mohu hodnotit podle tohto jednoho filmu, pak tvrdím, že to je značně geniální režisér, stějně dobrý jako byl Akira Kurosawa (ale točící stylem, jakým Kurosawa nikdy točit nedokázal).
ČSFD: Vše je tu pravdivě ukázáno, vše je špinavé a přitom krásně jasné. Nikdo nic nepřibarvil, všechny barvy, co tento film obsahuje, by se daly označit za původní. Všimněte si, až se budete dívat, ke konci, v průběhu boje, když ti dva stojí naproti sobě v tom pokoji, toho okna - přišlo mi tím nejdůležitějším prvkem v celé scéně, papírové okno, skrze které lze vidět vítr hrající si s větvemi stromu. Zíza
ČSFD, video OST
Ať vejde ten pravý (Švédsko, 2008)
Povinné pro všechny obdivovatele Stmívání (o dvě třídy lepší). Švédské sídliště. Noc. Padající sníh osvětlený lampou. Dvanáctiletý šikanovaný outsider. A nová kamarádka, která se nastěhuje do bytu vedle. „Budeš moje dívka?“ Atmosférové, pocitové, uvěřitelné. Mrazivý polibek s příchutí krve. Nejlepší úpírský film, který jsem snad vůbec kdy viděl (vzpírám se označit toto za „horor“ – spíš bych řekl, že je to taková hodně zvláštní romance) se zajímavým pravidlem, že úpír nemůže vstoupit do cizího obydlí nepozván. Američané natočili (už) po dvou letech remake (asi nemají rádi titulky), který nemá zdaleka takové hodnocení, jako originál (jak to u remaků bývá).
ČSFD, video , DVD s českými titulky momentálně nedostupné, anglické se však dají zvládnout (vlastní zkušenost)
Rodina (Jižní Korea, 2004)
Minimalistický, komorní film, na kterém jsem nenašel jedinou chybu. Mladá dívka je propuštěna z věznice, vrací se k otci a mladšímu bráškovi, snaží si najít práci a sní o tom, jak si založí vlastní kadeřnický salon. Chtít znovuvybudovat vztah s otcem je s minulostí (a s vztahy), které za sebou má, dost těžké. Oceňuji uvěřitelnost filmu, oceňuji herecké výkony a obsazení hlavních postav (a zaujalo mě, jaký má představitelka hlavní hrdinky příjemný hlas).
ČSFD, video OST
Být s tebou (Japonsko, 2004)
„Žila jsem tu jako jeden z nás tří?“
„Ano.“
„Ale proč je tu všechno tak špinavé?“
Co by se dělo, kdyby se stal zázrak a maminka se mohla na šest týdnů vrátit? Jak slíbila? Originální film, ve kterém jsem měl slzy v očích už po prvních dvaceti minutách. Sledovat ustaraného (a evidentně nepříliš schopného a nepříliš šikovného) otce, starajícího se o malého caparta, jak nejlépe umí – to je nápor na city každého, kdo má děti. Přestože ve filmu registruji slabší místa, nevadí mi, abych film neviděl znova a znova. Pro mě osobně „kánon“, podle kterého jsem posuzoval ostatní filmy při rozhodování, zda je do tohto výběru zařadit nebo nezařadit.
ČSFD: „Jak vysvětlit malému dítěti, že smrt maminky není jeho vina? Že kdyby nezlobilo a uklízelo si pokoj, mělo dobré známky a dojídalo večeři, nic by to nezměnilo na faktu, že je pryč.., že odešla na svou vlastní hvězdu. Snad jedině kdyby se stal zázrak a maminka se s kapkami deště, jak slíbila, na šest týdnů vrátila zpět do srdcí a životů svých blízkých.. Japonské romance jsou žánrově tak čisté, že člověku ke konci nezbyde nic jiného než uronit slzu a pousmát se nad tím, jak ho dokážou emocionálně zničit.“ May
ČSFD, video OST
Romeo & Juliet (Velká Británie, 1968)
Pro mě nejlepší (a nejautentičtější) adaptace shakespearova díla od italského režiséra Franca Zeffirelliho. Recenzi jsem zveřejnil zde .
ČSFD: Do této Zeffirelliho dvojice jsem se navěky zamilovala. Viděla jsem několik zpracování, ale právě na tohle žádné nemá. Je tak podmanivé se všemi těmi skvělými herci, kostýmy, exteriéry a Olivia Hussey s černými sametovými vlasy..... a s dýkou v ruce .....a šňůrkami na rukávech........ Kleopatra
ČSFD, video OST
Šarlatové písmeno (Jižní Korea, 2004)
Film začíná jako krimi. Policista vyšetřující vraždu, podezřívající manželku oběti. Sám má těhotnou manželku. A těhotnou milenku. Atraktivní, úspěšný, arogantní, samolibý. Ale co když je současně oběť? V třetí třetině tohoto noir filmu se stane cosi (víceméně náhodné a neplánovatelné), co vše dosavadní postaví na hlavu a člověku dojde, že není vůbec důležité, kdo je vrah. Psycho. Víc jsem psal tady .
ČSFD: Brilantně vystavěný thriller, ve kterém bezchybně koherují formální stránka, zpočátku spletitý děj s ubývající minutáží stále více osvětlovaný překvapivými flashbacky a herecké výkony (hlavně Suk-kyu Han a Eun-ju Lee snesou ta nejpřísnější kvalitativní měřítka, o pěveckých výkonech Eun-ju ani nemluvě), a jenž vezme dech neskutečně dusivými závěrečnými minutami. Tombac
ČSFD, video OST
Good Morning, Vietnam (USA, 1987)
Film, který udělal z Robina Williamse hvězdu. Moderátorský koncert nejen pro vojáky poslouchající americké vysílání ve Vietnamu. Lidské. Jediné, s čím nesouhlasím, je označení „válečný“ u filmu na ČSFD.
ČSFD: Nečekal jsem, že by se nějakýmu filmu povedlo vyrovnat se M*A*S*Hi, ale tenhle film to fakt dokázal. Alespoň v první hodince. První hodina je nepřetržitá one man show Robina Williamse, kterej předvádí životní výkon a sype ze sebe jeden fór za druhým. V druhá hodince sice tvůrci zvažní, ubyde fórů a začne se pořádně rozvíjet příběh a i když mi chvilku trvalo, než sem se z komedie přeorientoval na drama, kvalita filmu nijak neklesla. B!shop
ČSFD, video
Legenda o vánocích / v levných DVD vyšlo s názvem Vánoční pohádka (Finsko, 2007)
Tento film jsem ponejprv ve výběru měl, pak neměl a nakonec ho definitivně zařadil, když se minulý týden objevilo DVD na novinových stáncích. Lehce jsem ho nadhodnotil, ale je to o vánocích, je to pěkné a kolikrát slyšíte ve filmu finštinu?
Intro: Žil jednou jeden chlapec, jmenoval se Nikolas. Jeho rodiče i s malou sestřičkou se v zimě propadli do díry na jezeře. Nikdo ve vesnici se nechtěl dívat na sirotka, který umírá hlady, ale nikdo si ho nemohl vzít nastálo. Proto se rodiny dohodly a vždy o vánocích se střídaly v péči o něj. Nikolas si zvykl vyrábět pro děti z rodin, ve kterých žil, k vánocům hračky. Navzdory oficiálnímu českému názvu nesledujeme pohádku, ale velmi realisticky vyprávěný příběh o tom, jak to zřejmě doopravdy mohlo být (pobavilo mě vysvětlení, proč zrovna červená barva). Poslední vánoce jsme o Štědrém večeru odignorovali nabídku televizních stanic a vložili do přehrávače právě toto.
ČSFD: Až ze závěrečných titulků jsem se dozvěděl, že film se z velké části točil za polárním kruhem ve finském městečku Levi, kam jsem měl tu možnost se podívat a přespat tam, a musím říci, že jsem tomu rád, že jsem se procházel v místech, která filmaři použili pro natočení tohoto filmu. Takže když si to tak sesumíruji, tak nemohu jinak, než udělit maximální hodnocení v podobě pěti hvězdiček a konstatovat, že lepší a krásnější vánoční film jsem snad ještě neviděl. Freddy
ČSFD, video OST
Odchody (Japonsko, 2008)
Papír snese všechno. Napsat, že doporučuji film o obřadním ukládání mrtvých do rakví, je jednodušší, než to vyslovit. Jsem rád, že píšu, protože tento film je přesně o tom. Hudebník z rozpuštěného orchestru se se svojí ženou vrátí do města svého dětství a hledá si práci. Najde. Dobře placenou. Jen má zpočátku problém říci manželce, co to vlastně dělá. Film, který získal Oscara. Zaslouženě. Díky němu jsem začal velmi obdivovat herce Tsutomu Yamazakiho (73 let). Neuvěřitelně charizmatický a vyzrálý starý pán.
ČSFD, video OST
Cesta domů - mezinárodní název, překlad originálního je „O mém otci a o mé matce“ (Čína, 1999)
Film, ve kterém vlastně „nic není“. Začíná jako černobílý. Mladý muž se vrací do své vesnice, poté, co se dozví, že jeho otec zemřel. Matka trvá na tom, aby tělo otce z márnice ve městě přenesli a odmítá návrhy ho převézt („traktorem to zabere jen půl dne“). Následně se film přepíná do barvy a my sledujeme příběh, jak se jeho rodiče poznali: „Matka vyprávěla, že otec přijel na voze taženém koňmi.“ Film, který téměř nemá děj, ale přitom je geniální. Jediný film, u kterého se mi kdy stalo, že jsem se při jeho sledování rozbrečel - teď nemyslím, že vám tečou slzy, ale že se doslova rozeřvete nahlas (naštěstí jsem byl doma sám). Extrémně poetické, velmi blízké. „Člověk má mít v životě cíl.“ Jednoduchá to slova.
ČSFD: Tak jako v literatuře existují různé žánry, tak jsou podobné "škatulky" i ve filmu. Jenom mi chybělo dílo, ke kterému bych přiřadil poezii. golfista
Nečekal bych, že Zhang Ziyi nebude nejpůvabnější během baletní kreace s mečem, ale nabalená v červené bundě a tlustých teplákách a dychtivě vyhlížející svého milého. Zapomeňte na všechny ty Tygry a draky, Klany a Hrdiny (Gejši - pozn. J.Šč.) , už v Cestě domů byla čínská kráska nejpřesvědčivějším ztělesněním nevinnosti a křehkosti. ........ Asi to nejlepší, co jsem doposud z čínské tvorby viděl. Tombac
ČSFD, video OST (originální hudba z filmu) je v traileru jen do padesáté sekundy, pak nastupuje (zvukově) odporný komerční styl prezentace filmu, který s duchem originálního filmu nemá pranic společného
Tajemství (Taiwan, 2007)
"I když se už nikdy neuvidíme.
I když na mě zapomeneš.
Chci ti říci tajemství.
Miluji Tě."
Značně nadšenou recenzi na Secret jsem napsal tady . Ještě jednou připomínám extrémně talentovaného kluka jménem Jay Chou, který napsal příběh, film zrežíroval, zahrál hlavní roli (a všechno piano, které ve filmu hraje), zazpíval závěrečnou píseň a ještě ze svého archívu vyhrabal pro film jeden ze svých dříve složených songů jménem Sluneční panenka (aktuálně hraje v americkém filmu Zelený sršeň - na to, jak je v Asii slavný, přišli režiséři, až když prošel konkurzem).
ČSFD, video OST, video2 OST (s písní k závěrečným titulkům)
Nebeský les - mezinárodní název, překlad originálního je „Jen tebe milovat“ (Japonsko, 2006)
„Právě teď tě jenom chci vidět.
Chci tě vidět a pokud je to možný, chci, abys mě pochválil.“
Když jsem si toto pustil, měl jsem za sebou už dva filmy s japonskou herečkou Aoi Miyazaki, musím však přiznat, že obdivuji, jak dokáže být v každém filmu jiná (v souvislosti s ní se v komentářích na ČSFD nejčastěji skloňuje slovo „roztomilost“). Konkrétně v tomto filmu je ženou/dítětem, zamilovanou do spolužáka, který je sám zamilován do jiné dívky. Svěží, čisté (velmi), příjemné, zábavné, ale i vážné. Líbí se mi poselství, že existují ženy, které dokáží do života vnést pohodu. Jen je důležité uvědomit si své city k nim včas. „Hej, Makoto! Byl v tom polibku alespoň kousíček lásky?“
Cinema 2011: Pětadvacetiletá herečka je už (bohoužel) vdaná, mě zaujala jak její dívka Sachiko v depresivním nezávislém filmu Harmful Insect, tak především v úžasné romanci Heavenly Forest. Tam je její proměna ze ztřeštěné brýlaté vysokoškolačky v krásnou mladou ženu naprosto dokonalá. A díky Aoi Miyazaki hodnotím i jinou japonsko-korejskou romanci Virgin Snow výše, než si film zaslouží, protože... no zkrátka proto (přesně ze stejného důvodu jsem uvažoval o zařazení filmu Virgin Snow do tohoto výběru i já - pozn. J.Šč.) . Petr Stránský
ČSFD, video hudba je korejská a z jiného filmu, v tomto případě to však nevadí
Král a klaun (Jižní Korea, 2005)
Stručná charakteristika tohoto filmu zní poněkud bizarně: „Výpravné kostýmové historické drama s homosexuálním podtextem.“ Přesto naprosto zasloužená pozice ve výběru. Velmi silný film o potulných kejklířích a komediantech, snažících se přežít na dvoře krále, který byl podle záznamů historiků krutý, inteligentní, citlivý, osamělý a tak trochu blázen. Výborné artistické výkony. Nevybavuju si, že bych kdy viděl něco podobného.
ČSFD: Bezchybná historická dráma s bohatým viacvrstvovým dejom, skvelými postavami a skutočnou dobovou atmosférou. Priam učebnicový príklad poctivej filmárčiny a veľmi silný divácky zážitok. kitano
ČSFD, video OST
Keith (USA, 2008)
Dát si za cíl „s někým si zahrát“ může být riskantní. Třeba jen proto, že jste nuceni přehodnotit váš život. Nebo proto, že si uvědomíte, co byste chtěli, ale v konečném důsledku nemůžete mít. Nízkonákladový Keith mi nejvíc (ze všech neasijských filmů, které jsem kdy viděl), asijskou kinematografii připomíná. Přemýšlivé, zvolna odhalující, zvolna plynoucí, citlivé: „Je mi jedno, kde budeš příští rok. Je mi jedno, jestli jsi blázen. Jen vím, že chci být s tebou. Nerozumím tomu, co děláš. Vypadá to tak nesmyslně … myslím všechno … vypadá to tak nesmyslně. Ale když jsem s tebou, je to jiné. Nevím proč.“
ČSFD: Je nevídané v dnešní době mít teenagerovský film, který se nesestává ze sledu trapasů a mladistvé nepodceňuje, naopak k nim přistupuje s pochopením a bere je jako sobě rovné. Bluntman
ČSFD, video OST, DVD nesehnatelné (nedistribuje se pro Evropu), ale dá se vidět na YouTube a taky vysílalo tuším HBO
Před soumrakem (USA, 2004)
Neuvěřitelně ukecaný film, ještě ukecanější, než jednička (jedná se o volné pokračování filmu Před úsvitem). Stručné intro: Před devíti lety přesvědčil kluk holku, aby s ním vystoupila z vlaku a strávila dvanáct hodin ve Vídni. Teď se potkávají na necelé dvě hodiny (film se odehrává v reálném čase) v Paříži. Úvaha nad tím, jak člověk žije svůj život, jak je spokojený a zda není pozdě něco měnit. Velmi otevřené, velmi upřímné, velmi donitrasrdcejdoucí. Překvapil mě konec. Seděl jsem a čekal celé závěrečné titulky, protože jsem chtěl vědět, jestli na jejich konci nebude třeba ještě nějaké dohrávka. Nebyla. Nevadí. Beru. Neznám film, který by se tomuto jen vzdáleně podobal.
ČSFD, video OST
Píseň slunci / jiný název je Půlnoční slunce (Japonsko, 2006)
Doporučit tento film je sázka na jistotu. Líbil se každému, komu jsem ho ukázal. Komorní, citlivé, smutné, prosluněné. O dívce s kytarou, která má vzácnou kožní nemoc (slunko by ji zabilo), vychází jen v noci a zdálky obdivuje kluka se surfovacím prknem. Zajímavé je, že Yui , představitelka hlavní role, není herečka, ale zpěvačka (což však pranic nevadí, protože role je jí udělána na tělo a všichni kolem ní hrají excelentně). Pozor: Existuje stejnojmenný seriál, obsazený ale jinými herci a s nižším hodnocením.
ČSFD, video OST
Jdi, žij a někým se staň (Izrael, Francie, Belgie, Itálie, 2005)
“Zapomněli jsme je na vrcholcích hor.“
Nejprve historie: V roce 1984 se dvanáct tisíc etiopských Židů vydalo na cestu. Osm tisíc z nich ji přežilo a dorazilo do zběrných táborů v Súdánu. Tísnili se tam s ostatními utečenci - křesťany a muslimy. Od 21. listopadu 1984 do 5. ledna 1985 organizoval Mosad „Operaci Mojžíš“, letecký „most“, který přepravil etiopské Židy do Izreale. Film staví na skutečných osudech lidí (někteří z protagonistů filmu sami něco podobného zažili). Sledujeme příběh křesťanského chlapce, kterému matka v somálském táboře zřejmě zachrání život, když ho pošle hned v úvodu filmu do jednoho z izraelských transportů. Aby nebyl poslán zpět, musí se po zbytek života vydávat za Žida. Hledat vlastní identitu za takových podmínek není vůbec snadné. Velmi emotivní a nečernobílý pohled na nedávnou historii a společnost Izraele. Film, ve kterém se souběžně hovoří třemi různými jazyky (amharsky, hebrejsky, francouzsky). „Jakou barvu kůže měl Adam?“
ČSFD, video OST
Nebe a peklo (Japonsko, 1963)
Jeden z u nás méně známých filmů Akira Kurosawy. Řiditeli poválečné obuvnické firmy unese vyděrač syna. Řiditel je ochoten zaplatit cokoli (a třeba se i zruinovat), aby ho získal zpět. Téměř okamžitě se však zjistí, že se únosce zmýlil a unesl syna šoféra, který pro podnikatele pracuje. Bude nekompromisní průmyslník ochotný se zruinovat pro dítě někoho jiného? Film, který by měl být povinný pro všechny vrcholové manažery (několik velmi pravdivých poučení o zodpovědnosti). Zajímavé je rozdělení filmu – první hodina se celá odehrává v jednom pokoji, druhá je téměř celá exteriérová.
ČSFD: Zdánlivě komorní příběh o muži v neřešitelné situaci plynule přejde v exteriérovou detektivku, kde opustíme původní dějovou linku a dopodrobna sledujeme vyšetřování případu na všech frontách abychom se v závěru opět navrátili k dopadu na osud jednoho člověka. DaViD'82
ČSFD, video
Kočka na rozpálené plechové střeše (USA, 1958)
Výborný film, který nezapře divadelní původ (což však pranic nevadí). Hra na "pravdu", která vás donutí předklonit se na sedačce dopředu a s rukama opřenýma o kolena přemýšlet a cítit. Výborné herecké výkony a pro mě nečekaně dobré fungování vztahu Taylor-Newman. Bezchybné.
ČSFD, video
Nana (Japonsko, 2005)
Velmi příjemný film o přátelství (a pro mě první film s herečkou Aoi Miyazaki). Dvě dívky se potkají ve vlaku. Obě se stěhují do Tokia, jsou stejně staré a obě se jmenují Nana (nana znamená v japonštině číslo 7). Jinak jsou absolutně odlišné. I když rocková hudba nepatří mezi styly mnou vyhledávané, zde se mi líbí (podupával jsem si - pusťte si video). Natočené podle manga komixu (a přesto pro dospělého evropského diváka koukatelné - doporučuju).
ČSDF: Skvělá Mika Nakashima, mimochodem známá japonská zpěvačka, a Aoi Miyazaki, což je zase známá japonská herečka, která bohužel chybí v pokračování, a jakoby se tím úplně vytratilo kouzlo, kterým vás Nana v jejím podání očaruje v tomto filmu. Pirkaf
ČSFD, video OST
Stateční kapitáni (USA, 1937)
Filmy, od kterých nic neočekáváte, vás občas příjemně překvapí. Nečekal jsem tak dobrý příběh na téma rodiče a děti. Povaha kluka je výborně propracovaná. Film, který by si měli pustit všichni majetní otcové rodin („Vypadá to, že jsem zplodil pěkného Machiavelliho.“). V neposlední řadě výborný dokument o lovu tresek před sedmdesáti lety. Nejvíc mě dostala scéna spouštění člunů, která vypadá, že byla skutečně nafilmována na rozbouřeném moři. Film je z roku 1937 a přesto jsou v něm scény plachtění krásné!
ČSFD, video ukázka z filmu
Vojna a mír I, II, III, IV (Sovětský svaz, 1965, 1966, 1967)
Bondarčukovo dílo patří k nejlepšímu, co ve světové kinematografii existuje. Rusové se k adaptaci tolstého románu postavili neuvěřitelně zodpovědně a výsledek je místy dechberoucí. Od dvouminutové scény bálu bez jediného střihu v druhém díle, přes úžasně emotivní žehnání ruskému vojsku před bitvou u Borodina v díle třetím, až k poměrně nenápadné scéně bezuchovových „námluv“, podmalovanou pouze kapající vodou v díle prvním. Krásné kostýmy a výprava, výborně vybrané exteriéry a interiéry, skvělá režie, poctivá ruční práce (neexistovaly digitální triky, válečných scén se zůčastnilo 130 00 lidí – téměř stejné množství, jako měla skutečná ruská armáda v bitvě u Borodina), výborné herecké výkony (asi nejvíc se mi líbí Sergej Bondarčuk). Geniální (jediná škoda je, že v této verzi nemohla hrát Audrey Hepburn – na druhou stranu mi Tolstoj v ruštině připadá být mnohem přirozenější, než angličtina americké verze z roku 1956).
ČSFD, video z filmu, úžasná dvouminutová scéna bez jediného střihu (začíná po čtrnácti sekundách)
Sedmikrásky (Jižní Korea, 2006)
Mladé malířce nosí kdosi neznámý sedmikrásky. Když se objeví muž s květinou, začne si myslet, že neznámý ctitel stojí před ní a zamiluje se. Film, který jsem musel vidět několikrát (Director´s Cut), abych ho pochopil a zařadil mezi své nejoblíbenější. Představte si mix honkogského režiséra zvyklého točit krimi prudké a brutální jako výstřel z odstřelovačské pušky, jihokorejské romance s krásnou Ji-hyeon Jeon v hlavní roli, drama vyprávěné z pohledu tří různých osob (přičemž každá dodá kousek do celkové mozaiky) a to celé odehrávající se v Holandsku. Navíc se v příběhu objevují indicie, které však divák při prvním sledování nemá šanci zachytit a které dodají konci filmu jiný, než do té doby očekávaný význam. Jedna kamarádka po skončení projekce reagovala: „Musím to rozdýchat.“
ČSFD, video OST - dlouhé (líbit se mi začíná zhruba od druhé minuty)
Mary a Max (Austrálie, 2009)
Velmi milý plastelínový filmeček o přátelství holčičky z australského Melbourne a postaršího Žida z New Yourku s Aspergerovým syndromem. Je to velmi lidské, není to pro děti a vypoví to mnoho moudrého o životě a vyrovnávání se sám se sebou.
ČSFD, video OST
Rudé útesy I, II / v naší distribuci s názvem Krvavé pobřeží, což však není zdaleka přesné, protože historie uvádí bitvu u Rudých útesů (Čína, 2008, 2009)
Tento film má jeden problém: V naší distribuci vyšlo (zprvu) jako jednodílné, dvouapůlhodinové DVD. Já viděl originální čtyřapůlhodinovou verzi (zkrácenou dobrovolně vidět odmítám). Výborný velkofilm, obsahující (kupodivu) pouze tři bitvy, na kterém se mi nejvíc líbí to, co je mezi uvedenými bitvami – strategie, vztahy a diplomacie (líbí se celé naší rodině). Výborná hudba, výborná výprava. Konečně opět jednou poctivá ruční práce (počet lidí v komparzu se uvádí 15 000, některé zdroje dávají i víc). Historicky velmi přesně popisující jednu z nejdůležitějších bitev čínské historie. Odpovídají detaily války (rok 208 našeho letopočtu, severní království, které napadlo další dvě), povahové rysy hlavních postav nebo změny počasí (po prvním vidění jsem dost googloval). Navíc jsem se dozvěděl o hře s názem cuju a o detailech čajového obřadu. Dost velkolepé. Napíšu samostatný blog.
Z recenze Františka Fuku, který viděl pouze zkrácenou verzi (považuji za standardní názor na dvouapůlhodinovou verzi) : Jak vidíte, můj hlavní problém s tímto filmem (s touto jeho verzí) spočíval v tom, že jsem měl guláš v tom, kdo je proti komu a jestli ten, kdo je právě na plátně, je tentýž, co byl na plátně v předchozí scéně. Film pro mě tudíž byl jen sérií více či méně vydařených sekvencí, které postrádaly návaznost.
ČSFD, video OST (pravděpodobně na zkrácenou verzi)
Zlomená křídla (Izrael, 2002)
Co se musí stát, aby byla rodina psychicky a citově paralyzována? Melancholické, smutné, depresivní, ale obsahující naději. Stejně, jako jsou postavy na začátku vyšinuté, jsou na konci lidské, otevřené a uchopitelné. Hudba, příběh, prostředí, postavy, to vše ladí dohromady. Uvěřitelné. Nominace na Oscara, ocenění v Tokiu, Berlíně, 9 cen izraelské filmové akademie. Vynikající výkon Orly Silbersatz Banai v roli matky. Film jsem zprvu neohodnotil maximálně, ale s odstupem času ve mě sílil pocit vidět ho znova a znova.
ČSFD, video OST
Božské děti (Írán, 1997)
Na naprosto jednoduchém příběhu o chlapci, který ztratí cestou z opravy boty své mladší sestry a protože je jejich rodina velmi chudá, nemohou si dovolit koupit nové boty, takže to před rodiči zatají – na tom postavil režisér Majid Majidi celý film a funguje to! Ba dokonce výborně! Jeden z nejoblíbenějších filmů mé ženy a nediskutabilní místo ve výběru.
ČSFD: Vcelku by mě zajímalo zinscenovat pokus, při kterém by se Božské děti promítaly v perštině bez titulků. Mám totiž dojem, že by fungovaly úplně stejně jak s nimi a všem divákům by bylo úplně jasné, co postavy mají právě na mysli. Iiuk
Vystavět celý film na zápletce okolo ztracených bot, a rozehrát malé vnitřní drama chlapce, jenž chce svou chybu odčinit, to by asi v Hollywoodu takhle nedokázali. Musím říci, že mě tenhle film VELMI mile překvapil. Oba hlavní dětští herci jsou působiví a veškeré jejich emoce mi připadají jako naprosto pravé a nefalšované. Příběh nám, "civilizovaným" lidem, může připadat banální, ale pro velkou část zeměkoule tohle může být běžná životní realita. Smutné, že? Radyo
ČSFD, video
Il Mare (Jižní Korea, 2000)
„Jsou tři věci, které není možné skrýt. Kašel, chudoba a láska.“
V roce 2006 natočili v USA Dům u jezera se Sandrou Bullock a Keanu Reevesem. Jejich film je remakem jihokorejského Il Mare (v korejštině zní název filmu Siworae, což se dá přeložit jako „Láska přesahující čas“). O dívce, která se v roce 1999 stěhuje a pro dalšího nájemníka zanechá dopis s prosbou o přeposlání pošty. Následně sledujeme mladíka, který se do domu nastěhovává, nachází dopis a je poněkud překvapen. Žije totiž v roce 1997. Značně originální, komorní a citlivá love story dvou lidí, kteří si píší, svěřují jeden druhému se svými starostmi, ale které dělí dva roky dlouhá propast času (a s výbornou písní Must Say Good Bye). Il Mare má na ČSFD hodnocení 83%, Dům u jezera 67%.
ČSFD, video OST (píseň Must Say Good Bye)
Obrazy starého světa (Československo, 1972)
Film, který jsem měl nejdřív zapůjčený a pak šel do Art Forumu koupit si vlastní DVD. Jedinečný dokument světa, který už doopravdy zmizel. Oživlé vzpomínky lidí. Oživlé písně. Dopředu jsem dostal varování, že to bude depresivní, mě to ale tak nepřipadalo. Celý film je o nesmírné síle žít, milovat, pracovat, vědět. Lidé staří, ale krásní. Lidé, kteří nás dokáží překvapit. Ze dřeva vyřezané dílo Made in Slovakia, které po premiéře promítali jen 2 dny (!) a následně na mnoho let strčili do trezoru.
ČSFD: Dokument, který na většinu dnešních lidí působí jako z jiného světa a přitom ukazuje kořeny ze kterých ta samá většina vzešla. HAL
ČSFD, video začátek filmu
The Classic (Jižní Korea, 2003)
Výjimka: Tento film jsem viděl 28. 12. 2009, přesto si ho troufnu sem zařadit. Jedná se totiž o můj film číslo 1 v žánru „čistá romance“. Dvě paralelně vyprávěné love story. Matky a dcery. Jeden příběh v roce 1968, druhý v roce 2003. Film, po jehož shlédnutí získavají u diváka pojmy jako „déšť“ nebo „světlušky“ zcela nový význam. Vynikající dvojrole Ye-jin Son, pro mě osobně (a i podle názorů mnohých dalších) aktuálně nejlepší korejské (a zřejmě i asijské) herečky současnosti (o rok později hrála v A Moment To Remember). Díky této romanci jsem navíc zjistil, že v sedmnáctém století žil nějaký Johann Pachelbel, který stvořil Canon in D.
ČSFD: Když jsem byla malá, pamatuju si, jak jsem se koukala na velikou duhu klenoucí se přes řeku. Tehdy mi máma řekla: "Duha je branou do nebe. Když lidé zemřou, odcházejí od nás skrz ni..." May
ČSFD, video OST, video OST2 (druhý hudební motiv), video z filmu (běh deštěm)
Po svatbě (Dánsko, 2006)
Druhá výjimka: Film jsem viděl až letos. V tuto chvíli stále pro mě nejsilnější snímek roku 2011. O chlapíkovi, který vede v Indii školu pro děti z ulice a pokud chce získat peníze, musí se vydat do Dánska potřást osobně se sponzorem rukou. Pokud mohu poradit, nečtěte komentáře na ČSFD. Čím méně budete vědět, tím lépe pro vás. Jedná se totiž film z rodu těch, kde nejdřív netušíte, co se děje, pak víte, co se děje, ale netušíte proč a nakonec víte proč, ale nejste si jisti, jak to celé skončí. Už po dvaceti minutách mě fascinovala neuvěřitelně poctivá filmařina: výhradně ruční kamera, výhradně světlo, které momentálně na placu je, pravděpodobně bez dodatečného dabingu, interiéry a exteriéry pravděpodobně originální (tzn. speciálně nevytvořené), výborná práce s detaily. Nominace na Oscara 2006.
ČSFD, video OST - i když to nevypadá, je trailer udělaný dost inteligentně a moc neprozrazuje
V roce 2010 jsem na ČSFD komentoval 140 filmů (a jen necelých dvacet z nich už viděl předtím), takže byl docela problém si vybrat (téměř všechny jsou v červených číslech - nad 71%) a hodně dobrých filmů (i s mým maximálním hodnocením) se nevešlo. Všechny komentáře jsou zde.
Úvaha 1: Při pohledu viděné a oblíbené filmy zjišťuji, že přibližně polovina pochází z Asie. Už dřív jsem proto přemýšlel, jestli nemám nějakou úchylku nebo tak něco. Analyzoval jsem své pocity a zjistil, že ne. Jen prostě mám rád filmy obsahující emoce (přičemž emoce nemusí být zákonitě láska). Nevyhledávám filmy gangsterské, střílečky, horory ani thrillery (přestože z toho občas něco vidím a dokonce se mi může i líbit). Mám rád snímky, které jsou (jakkoli) o vztazích. Ve kterých "žijí" lidské pocity. No a právě o tvůrcích z Jižní Koreje se říká, že emoce "umí" (přičemž Japonsko ani Čína nezaostávají, jen prostě točí jinak). V konečném důsledku je úplně jedno, odkud film je, hlavně, když je dobrý. Takže proto.
Úvaha 2: Nakolik je ČSFD se svými hodnoceními přesná? Tvrdím, že pro našeho diváka dost a okamžitě reaguju protiotázkou: Podle čeho byste jinak chtěli získat základní přehled? Podle trailerů? Hloupost. Samozřejmě, že existují díla, u nichž se už podle traileru dá odhadnout, že to bude o ničem nebo naopak. Jenže na druhou stranu je spousta filmů, jejichž trailer vypadá úžasně, ale po shlédnutí filmu divák zjistí, že to, co obsahoval trailer, je natáhnuto na dobu dvou hodin. Dnes je tak ohromné množství dostupných filmů, že se člověk nějak zorientovat musí. Jaké jsou jiné možnosti? Za prvé časopis Cinema. Výhody: Informace o nových a připravovaných filmech. Nevýhody: Je tam jen část toho, co by vás potenciálně zajímalo (a navíc najít konkrétní recenzi v x ročnících nemusí být zrovna snadné). Realita: U filmů hodnocených mezi 60 - 100 procenty se ve většině případů shoduje s hodnocením na ČSFD (demonstrace faktu, že mezi hodnocením filmových recenzentů a recenzentů na internetu není zas až tak velký rozdíl). Za druhé kniha 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. Výhody: Skutečně solidní průřez světovou kinematografií 1903 až 2006. Díky této knize jsem viděl spoustu filmů, o kterých bych jinak netušil (ok, Cinema má rubriku Legenda, ale to je jeden, maximálně dva filmy na číslo). Nevýhody: Cena přes 30 eur. Realita: Filmy doporučované v této knize mají vysoké hodnocení i na ČSFD, na druhou stranu, nebýt knihy, člověk by je nemusel najít (nevěděl by, že je má hledat). Za třetí recenze na FFFilm. Výhody: Byl jsem zvyklý na styl Františka Fuky, dobře se mi čte. Na rozdíl od tištěné Cinemy se na jeho webu dobře vyhledává. Nevýhody: Nemusí mít vždy vkus shodný s vaším (v překladu - s jeho hodnocením nemusíte vždy souhlasit). Realita: Určitě zajímavé názory, které se občas s hodnocením na ČSFD neshodují. Konec. Když to vezmu jedno s jedním, považuji ČSFD za základ, doplňovaný dalšími zdroji, doporučeními a komentáři (mohou být absolutně rozmanité - nedávno jsem se například zapovídal s Britem žijícím v Rakousku, který mi doporučil jeden švýcarský film) a hodnoceními, které se v převážné většině shodují s mým názorem na film. Často si v duchu řeknu, kolik bych dal, podívám se do tabulky a zjistím, že je to velmi podobné (několikrát jsem se v duchu trefil přesně na procento - přičemž šlo o hodnocení jako například 87%). Současně neexistuje alternativa (dobře, jiné filmové weby - žádný náš však není tak rozsáhlý). Určitě lepší, než se přehrabovat v mase dobrých, nedobrých, podařených nebo méně podařených filmů jen pomocí trailerů.
