Měla 4 děti, celý život pracovala i s manželem v dělnických profesích. Manžel zemřel na rakovinu v obličeji, ji ranila mrtvice, přežila, ale zůstal jí zkřivený obličej a přestěhovala se k dceři, kde vykonávala jen jednoduché práce jako pasení hus nebo hlídání okurek. Na první pohled běžný, smutný a nevýznamný život.
Když jí však bylo 25 let, byla plná života a radosti. Jednu neděli odpoledne roku 1830 zpívala a tančila na dvoře měšťana v Kostelci nad Labem, kde sloužila a každý kdo byl u toho, se díval. Tanec, který předváděla, byl neobyčejný a živý. Další neděli ho učila na taneční zábavě. Tehdy, v Kostelci nad Labem, se poprvé tančila polka.
Vyskytl se jeden učitel, který přepsal tanec do not. Během několika let se polka rozšířila nejen do Prahy, ale doslova do celého světa. V roce 1839 se s ní seznámila Vídeň. V roce 1840 se dostala do Paříže. Jeden pražský taneční mistr ji při svých návštěvách vyučoval a vypráví se, že za ním přišla jistá hraběnka, aby ji naučil polku. Omluvil se, že má volno jen mezi třetí a čtvrtou. Souhlasila, on však dodal, že mezi třetí a čtvrtou ráno. Hraběnka se tedy prý učila polku mezi 03:00 a 04:00.
V roce 1845 se polka tančila na guvernérském plese v Kalkatě.
Nutno říci, že se tehdy na Annu Chadimovou/Slezákovou nezapomnělo. 5. 6. 1844 přinesl denník Bohemia článek, který vyprávěl, že ona je vynálezkyní polky. Článek převzaly noviny po celé Evropě, dokonce i v USA.
Kdyby žila dnes, byla by oceněna víc (polku tancujeme doslova všichni). Můžeme udělat alespoň to, že si pokusíme zapamatovat její jméno a její příběh.
Tanečníci polky v roce 1840:
