Stručně obsah:
Byrokratický vedoucí úřadu státní správy, Kanji Watanabe, se dozvídá,že má rakovinu žaludka a nebude žít déle než rok (úplnou pravdu semilosrdně nedozví - ve skutečnosti nemá víc než šest měsíců). Utápí sev sebelítosti a ve vzpomínkách. Hrozně touží zbytek svého životaskutečně žít, ale neví jak má žít. Nepomůže mu utracení polovinyceloživotních úspor, nepomůže mu obdivování mladé dívky a její chuti doživota. Probudí se až v okamžiku, kdy si uvědomí, že by ještě mohl něcodokázat. Že by v byrokratickém systému mohl dokázat prosadit projektdětského hřiště.
Vsuvka:
Film naprosto neuvěřitelně (a geniálně) popisuje byrokratický systémstátní správy v poválečném Japonsku. Představuje zbytečnou armáduúředníků, která v zabraňuje realizaci čehokoliv a dokolečka posílážadatele z jednoho oddělení do druhého (zhruba pětiminutová scéna nazačátku filmu). Na Slovensku není situace zdaleka tak zlá, přestoshlédnutí tohoto filmu žádnému zaměstnanci státní správy neuškodí.
Dokončení obsahu:
V okamžiku, kdy si pan Watanabe uvědomí, čeho může dosáhnout, přicházíve filmu zajímavý režisérský střih. Jsme o pět měsíců později, nasmuteční hostině. Hřiště stojí, syn, kolegové a zástupce starostyvzpomínají na zemřelého. Zástupce starosty vášnivě argumentuje, žerozhodně není pravdou, že by se zemřelý pan Watanabe o hřiště zasloužilsám. Po jeho odchodu jeho kolegové vzpomínají (další děj tak sledujemezpětně ve vzpomínkách jednotlivých účastníků karu). Diskutují, jestlipan Watanabe o své nemoci věděl, litují ho, že paradoxně zemřel sám,opuštěn a bez pomoci (a určitě velmi smutný) právě na hřišti, za kterétak bojoval. V tu chvíli přináší policista klobouk zemřelého a svésvědectví ...
Pocit:
I když jsem o ději věděl dopředu tolik (a teď víte i vy), byl jsempřekvapen několika psychologickými momenty. Režisér Akira Kurosawa bylvelmi laskavý, lidský (a naprostý realista). Uvědomoval si, že přestožeživot není vždy spravedlivý a člověk nemusí být vždy pochopen, může býtpřesto šťastný. Viděl lidi s jejich slabostmi, chybami a nesplněnýmizávazky - a nezatracoval je za to. Viděl že jeden člověk může dokázatstrašně moc, když opravdu chce - a přesto se nemusí svět kolem něj státlepším.
"Žít" je krásný film.
Závěr:
Smál jsem se, že doporučuji film státním úředníkům. Čím déle ale nadfilmem přemýšlím (viděl jsem ho víc než před týdnem), uvědomuji si, žestátní správa není to jediné a ani hlavní zlo. Největší zlo je "úředníkv nás". Každý z nás "pohřbil" ve svém nitru část svých snů, své duše.Film Akira Kurosawy je o tom, že se člověk dokáže osvobodit, když chce.O tom, že nikdy není pozdě být skutečně šťastný.
Děkuji, pane Kurosawo.
DVD prodávají Levné knihy za 39 Sk.
