Co o nás budou vědět naši potomci v roce 2262?

Ze svého dětství mám několik barevných a černobílých fotografií, které mohu ukázat svým dcerám. Mám černobílé obrázky svých rodičů, prarodičů a praprarodičů, nejstarší asi 100 let staré. Strejda mi jednou ukazoval obrázek mého prapradědečka (byl to Ital a nepříliš hezký chlap). Mám jméno mé prapraprababičky, podle kterého jsem našel městečko v Rakousku, ze kterého pocházela. Mám ukrajinské jméno a dědeček pocházel z Volyně (menšina Volyňských Čechů), takže můj nějaký pradědeček byl Ukrajinec nebo Tatar (Tatar by se mi líbil víc, zní to exotičtěji). Kdybych chtěl, dá se vypátrat podle matričních zápisů mé předky asi tak 150 nebo 200 let dozadu. Pak se stopa ztrácí. Otázkou ale je, co budou o mě vědět moji potomci za 250 let. Budou si číst moje blogy? Svět se za posledních šest let změnil natolik, že to klidně může být možné.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (27)

Doopravdy netuším, jestli bude v roce 2262 existovat Petit Press a blog Sme a nevím, jestli, pokud ano, budou archivovat data stará 250 let. Samozřejmě se dá předpokládat, že systémy ukládání dat budou mnohem efektivnější, než dnes, přesto si nedovedu představit, jak velké by musely být servery, které by toto umožňovaly. Na druhou stranu si dovedu představit, že budou existovat "knihovny" a budou existovat agentury, které se za poplatek budou pídit po elektronických "stopách" předků jednotlivých lidí. Pokud si dnes stěžujeme na svět zahlcující nás informacemi, nedovedu si představit svět za 250 let. Dnes máme totiž informace takříkajíc ve "2D" - dostáváme je zatím pouze ze směrů jih, sever, východ, západ. Za 250 let budou informace v "3D" - přibude další veličina a tou bude čas. Lidé si budou moci "vybrat dobu" a v ní se pohybovat všemi světovými směry. Vlastně, čistě hypoteticky (ale dost pravděpodobně), bude hodina dějepisu vypadat tak, že učitel zadá, aby si studenti prošli konkrétní dobu, nastudovali oficiální zprávy, blogerské komentáře a zápisy na facebookových kontech svých předků a každy napsal svoji analýzu doby očima lidí v ní žijící. Lidé reálně nebudou schopni vstřebat ani zlomek dostupných informací. Vezměme si třeba takový můj blbý blog. Kolik jsem napsal za 5 let článků? Něco přes 400. Řekněme, že se budu mírnit a za každých dalších 5 let jich bude jen 200. To může být na konci mého života něco přes 1500 článků. To nikdo z mých potomků nebude schopen přečíst (předpokládejme také, že nebudu jediný z předků dotyčného potomka, kdo psal blog). Proto věřím, že budou existovat agentury, které za tučný poplatek přečtou všechno a klientovi už předají tabulku řekněme 100 nejzajímavějších věcí, které všichni jeho předci od Počátku zdílení dat na internetu vytvořili.

Úplně samostatnou kategorií jsou konta na sociálních sítích. Lidé si tam vedou deník a příliš nepřemýšlí nad tím, že až jednou umřou, budou mít jejich děti stále přístup na jejich zeď a uvidí vlastně životopis svého rodiče online. Nejmladší současná generace má své fotografie online často už od dne svého narození a jejich děti budou moci jednou pozorovat "růst" svého předka doslova měsíc po měsíci. Až jednou zemřu, dostanou se mé dcery na moji zeď na Facebooku. Ale až umřou ony a pokud nepředají přihlašovací jména a hesla svým dětem, nebude nikdo, kdo by se na moji zeď dostal. Ne, že by mi to vadilo, napadá mě ale, že se v rodinách budou jednou mimo peněz a hmotných statků "dědit" také přihlašovací informace na 200 let staré osobní stránky. Napadá mě (omlouvám se ženám, jsem chlap), jak budou adolescenti ve škole dělat soutěž o tom, kdo má lépe vypadající fotografii své prapraprababičky v plavkách. Určitě budou opět existovat agentury, které za poplatek všechny stránky projdou a připraví vám výcuc toho nejzajímavějšího a podstatného (včetně těch babiček v plavkách). Při výuce dějepisu na škole budou děti moci říci: "...můj praprapraprapraprapředek si o ekonomické krizi myslel toto a toto." Budou mít unikátní rodinné informace, ke kterým nebude mít přístup nikdo jiný.

Konzultoval jsem myšlenku pohledu našich budoucích potomků na nás se svojí dcerou a docela jsme se při tom bavili. Měla praktickou poznámku, že za 200 let možná ještě ne, ale že za 500 let mohou mít naši potomci docela problém rozumět jazyku, kterým dnes hovoříme. Něco na tom je. Jazyk se doopravdy vyvíjí. Na druhou stranu by až tolik nemusel. Třeba právě to, že naši potomci budou moci sledovat současné filmy a číst co jsme napsali, způsobí, že se jejich jazyk nebude odlišovat tolik. My nemůžeme slyšet, jak mluvili naši předkové před 250 lety, ale oni budou moci. Naše mluva bude ovlivňovat jejich. Naše myšlenky je budou ovlivňovat víc, než ovlivňují myšlenky našich prapraprapředků nás (vlastně vůbec). Budeme si bližší. To je docela pozitivní.



P.S. Pro ty, co řeknou, že nepíší blog a jsou odpůrci sociálních sítí: Uvědomte si, že používáte e-mail a že stejně, jako se jednou možná budou "dědit" přihlašovací data na Facebook, se mohou "dědit" také přihlašovací data do vašich mailových schránek :).

Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

Prémiový bloger
  • Počet článkov:  765
  •  | 
  • Páči sa:  2 064x

Zájmy: square dancing (jsem caller), akvaristika, zoologie, archeologie, cestování, fotografování. Doma mám 30 menších akvárií, ženu a tři dcery. Moje firma organizuje na Slovensku soutěž finančních produktů s názvem Zlatá minca. Také jsem vytvořil diskusní FB skupinu, ve které se kdokoli může zeptat na cokoli ohledně slovenských bank, pojišťoven a investování (ikonka níže). Zoznam autorových rubrík:  AkvaristikaAlexandra & DanielkaCestováníFilmy, které mě zaujalyKnihy, které mě zaujalyHudba, která se mi líbíSpolečenské hryFilatelieSQUARE DANCEHistorie, archeologie, evolucePřírodaZoologieZuzkaZlatá mincaSúkromnéNezaradené20 finančných cieľov

Prémioví blogeri

Tupou Ceruzou

Tupou Ceruzou

315 článkov
Yevhen Hessen

Yevhen Hessen

35 článkov
Matúš Sarvaš

Matúš Sarvaš

3 články
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

765 článkov
Post Bellum SK

Post Bellum SK

90 článkov
Adam Valček

Adam Valček

14 článkov
reklama
SkryťZatvoriť reklamu