Reakce blogerů, že mám úplně super dítě, mě podnítily k úvaze. Co vlastně takové prtě DOOPRAVDY potřebuje ke štěstí? Bezpečí, suchou plenku, plné bříško a nás. Když jsme my v pohodě, je i ono v pohodě. Je jedno, kde jsme, co děláme. Není podstatné, kolik lidí je kolem, jestli jsme kousek od domova na nákupu nebo velmi, velmi daleko na dovolené. Důležité je, že jsme s ním, vnímáme ho a reagujeme na jeho úsměvy. Všechno ostatní je nepodstatné. Prohlašuji, že Alexandra není ničím odlišná od jiných dětí. Tento blog jsem napsal pro všechny rodiče, kteří tvrdí, že s příchodem potomků byli nuceni rezignovat na všechny své předešlé zájmy a aktivity.
S jednou jedenáctiletou a dvěma jedenáctiměsíčními dcerami jsem (téměř) profesionální otec. Vím, co zvládla Zuzka, když byla malá, dovedu si představit, co se dá podniknout s dvojčaty. Netvrdím, že jsme Zuzku tahali na každý klubový večer Karolíny, ale byla tam často. Když jí bylo 13 měsíců, vynesli jsme ji na Pico de Teide (3 718 metrů, nejvyšší vrchol Španělska). Malou jsme ji tahali po žebřících prielomem Hornádu, ve čtyřech letech šlapala, přivázaná na horolezeckém laně, hodinu a půl soutěskou Torrent de Pareis (druhá nejužší soutěska v jižní Evropě a podle průvodce nejnáročnější pěší túra na Mallorce). V sedačce na zádech nám usínala během tancování square dancingu, získala reflex, že jakmile jsme vyjeli autem na cestu, usnula a spala, dokud jsme někde nezastavili (dodnes užitečné – v noci spí jako dřevo a ani řev prťat s ní nepohne).
Prťata nebudou jiná. V januári jsme v Bratislavé organizovali sobotní tancování square dancingu a tři hodiny jsem tam s nimi byl bez manželky. Pravdou je, že Zuzka pomáhala a lidé si je podávali z ruky do ruky, když však Danielka začala být ospalá, strčil jsem ji do dětského nosiče a calleroval s ní. Usnula během jednoho tipu (asi čtvrt hodiny). O přestávce jsem ji složil na karimatku, přikryl dekou a dal do nosiče Alexandru. Během následujícího tipu usnula i ona. Podotýkám, že jsem měl celou dobu v ruce mikrofon, za zády aparaturu a calleroval pro dvě čtverylky. V tomto chaosu a hluku (identické prostředí jako na blogstretku) dokázaly dvě desetiměsíční holčičky bez problémů usnout a spát.
Když nad tím přemýšlím, říkám si, že to má logiku. Takové nemluvně lovců mamutů muselo akceptovat neustálé přesuny divokou krajinou, improvizované přístřešky a skrýše, občasné nepohodlí. Muselo být přizpůsobivé.
Přestože my jsme dnes mnohem změkčilejší, naše děti ne. Jejich prsty stále šmátrají po našem těle a jejich pěstičky se svírají ve snaze držet se srsti (doopravdy – přestože jsme srst dávno ztratili, malé děti tento reflex stále mají). Chtějí se nás držet, chtějí nás cítit, potřebují jídlo a péči. Jinak ale vydrží hrozně moc a my se nemusíme bát, že bychom jejich citovou výchovu nějak mohli poškodit cestováním, našimi zájmy nebo návštěvami komunit, které máme rádi.
Rodiče! Zamyslete se! Pokud budete dělat se svými dětmi to, co vás baví a alespoň částečně budete pokračovat ve svých zájmech a aktivitách, bude to dobré pro vás i pro vaše dítě. Jednak z důvodů, které jsem minulý týden popsal v článku Co dáte svým dětem vy?, jednak proto, protože rodič, který dělá, co ho baví, je celkově víc v pohodě. Je uvolněnější, usměvavější, laskavější k dítěti a méně ve stresu než rodič věčně trčící doma a hrdící se názorem, že to jinak nejde.
Cha-cha, kterou jsme s manželkou tancovali koncem januára na klubu v Karolíně. Prťatům se to líbilo. Musím se ale přiznat, že takto "ověšen" vydržím naplno tancovat asi jen čtvrt hodiny (s jedním dítětem se dá asi půl hodiny).
Aktualizace 26. 3. 2009: Že děti nejsou z cukru si evidentně myslí (díky bohu!) víc lidí. Fotografie níže je z včerejšího klubového večera Karolíny. Zatímco Petra fotila, tancovaly dvě čtverylky (16 tanečníků - a to se ještě několik lidí dostavilo později). Takže nás bylo skutečně dost (postavily se tři čtverylky jak na plus, tak později na basic).
Aktualizace 9. 4. 2009. Provizorní uložení dítěte v krabici od reproduktorů Yak Stack. Aj tak sa dá :).
Aktualizace 21. 4. 2009: Miška Kniezová mi poslala fotku z februárového blogstretka - Alexandra v rukou blogerů :).
