... po chvíli začal z ordinace ozývat, si ničím s řevem Alexandry nezadal. Ozýval se stále, pak se otevřely dveře a žena s Danielou vyšly ven. Daniela stále řvala, ale tak nějak jinak. Měl jsem pocit, že je v jejím hlase nejen strach, ale také vztek. Dveře se zavřely, Daniela se otočila, vrhla na ně a začala se do nich dobývat. Bylo mi jasné, že si to chce s někým vyříkat, ale nevěděl jsem, s kým. Sestřička otevřela a po chvíli konzultací a analýz vyplynulo, že Daniela chce "bacať postieľku" (přesněji, lůžko, na kterém během zákroku ležela). Tak ji pustili dovnitř, ať si ji "vybacá". Sestřička byla poněkud překvapena. Ještě se jim nestalo, aby se nějaký pacient chtěl vrátit.
Nemohu si pomoci, ale cítím hrdost. Hrdost, že mám tak bojovnou dceru. Říkám si, že se v životě neztratí.
27. jan 2011 o 12:10
(upravené 27. jan 2011 o 13:26)
Páči sa: 0x
Prečítané: 1 916x
Dítě na endoskopii
Naše prťata byla dlouho nemocná a uvažujeme nad likvidací nosních mandlí. Proto jsme dnes byli objednáni na endoskopii. Po půlhodině čekání nás pustili dovnitř. Nejdřív Alexandru, potom Danielku (obě dva roky, devět měsíců). Nutno říci, že se Alexandře strkání tenkého kabelu do nosu ani trochu nelíbilo. Řvala a rvala se jako kůň. Já a sestřička jsme měli co dělat, abychom ji během zákroku udrželi a lékař, obsluhující endoskop, alespoň něco viděl. Zákrok skončil, uslzená Alexandra vyšla ven a dovnitř vstoupila manželka s Danielou. Řev, který se ...
Jiří Ščobák
Prémiový bloger
Písmo:
A-
|
A+
Diskusia
(17)
