Nesnáším cigaretový kouř. Mám na něj citlivý nos a kůži. Často se stane, že cítím jednu cigaretu i v docela velké restauraci. Proto téměř nelezu do hospod (co bych tam také dělal, když nepiju ani pivo, že ano?) a restaurace si vybírám podle vzduchu (mimo jiné). Absolutně souhlasím s jedním šéfkuchařem, který prohlásil, že vyhradit polovinu prostoru v restauraci kuřákům a druhou nekuřákům, je to samé, jako kdyby se na koupališti v jedné polovině bazénu povolilo čůrat do vody a v druhé ne.
Cigaretový kouř mi dráždí sliznici v nose. Smrkám. Když je ho víc, začně mě štípat kůže na tváři. Pocit, jako kdybyste si tvář potřeli vodou, ve které byla předtím namočena pálivá paprika. Po návratu ze zakouřeného prostředí vlezu hned pod sprchu. Umyji si hlavu šampónem a tvář mýdlem. Dvakrát. Naházím do pračky vše, co jsem měl na sobě (nebo vyhodím na balkón vyvětrat). Nic příjemného.
Mám štěstí. Z rodiny nekouří nikdo, z lidí, se kterými pracuji, také ne. Mezi přáteli spočítám kuřáky na prstech jedné ruky (a to jsou ještě velmi ohleduplní lidé, kteří i v zimě vyběhnou s cigaretou ven). Ostatním kuřákům se vyhýbám (nikdo mě nenutí, abych se jim cpal před cigaretu).
Když poslouchám diskusi o kouření a o zákonu o kouření, mám dva pocity. Za prvé, že s takovým zákonem (v zásadě v jakékoli podobě - lepší než nic) souhlasím. Určitě nejsem sám, komu cigaretový kouř otravuje život. Za druhé, že lidská slušnost je lepší než zákon. Kdyby bylo víc kuřákůch tak slušných jako jsou moji "kuřáci-přátelé", dýchalo by se nám všem lépe.
P.S. Vsadil bych se, že víc lidí má z cigaretovým dýmem stejné problémy jako já. Prosím, kdo kouříte, snažte se na to myslet.
