Když jsem pracoval v redakci deníka Pravda, rozhádal jsem se s našímfiremním právníkem. Stál u kopírky a měl toho hodně. Já měl jedenpapír, tak jsem mu ho tam v několikasekundové pauze mezi jehokopírováním vložil. On ten papír vzal a hodil na zem. A byli jsme vsobě (pro to, co chci sdělit, není podstatné, že já byl drzý jakoploštice a on neměl svůj den). Následně jsme kolem sebe chodili asitřičtvrtě roku mlčky a bez pozdravu. Jednou jsem se naštval, zaklepalna jeho dveře a řekl něco jako: "co jsme si, to jsme si, byl jsemprotivný, atd.", už si to přesně nepamatuju. Ale pamatuju si, že ondoslova SKOČIL po podávané ruce. Na místě jsme si "potykali" a od tédoby jsme spolu vycházeli velmi dobře. Ten pocit byl úžasný,osvobozující. Měl jsem konflikt, který mě štval - a už ho nemám! Naopakse cítím super, protože jsem ho dokázal vyřešit a mám člověka, který sena mě usmívá. Lidí, jako byl nás firemní právník v Pravde, si velmivážím a děkuji za ně. Bez nich by bylo v životě stresu mnohem víc.
Pokud mám s někým konflikt, nemohu nikdy vyhrát SÁM. Musíme vyhrát oba dva.
25. júl 2008 o 10:39
Páči sa: 0x
Prečítané: 1 410x
Nikdy nemohu vyhrát SÁM
Pokud mám s někým vážný konflikt, nemohu vyhrát sám. I když dotyčného zadupu do země, budu konflikt stále cítit, stále mě bude štvát. To se přece nedá označit za vítězství!
Jiří Ščobák
Prémiový bloger
Písmo:
A-
|
A+
