Podrobněji:
Samozřejmě, že je dobře, když žena pracuje, vydělává a má dostvlastních peněz, aby si mohla koupit, co potřebuje. Samozřejmě, žepokud žena řekne: "chci každý měsíc platit tuto a tuto položkurodinných nákladů", nemá muž důvod, aby jí odporoval. Jenže na druhoustranu (a myslete si, že jsem staromódní) zastávám názor, že ženapeníze vydělávat MŮŽE, ale muž MUSÍ. Ženám "visí" na krku děti (což jepráce víc než dost). Muž může ženě pomoci tím, že "uloví" a přinesedomů peníze (když už nepřinese domů mamuta).
Přirozeně jsou muži, kteří po pozvání ženy na večeři mají pocit, že si ji předplatili na následujících 24 hodin. Existuje však kupodivu dost mužů, kteří se nedomnívají, že si vytahováním peněženky ženu "kupují". Problém však může být, jak to vnímají ženy. Pamatuju si, jak jsem si s jedním kamarádem povídal, že by bylo fajn, aby se svojí dívkou vyrazil na dovolenou. Řekl, že ona na ni nemá peníze. Reagoval jsem: "Tak to za ni zaplať." Odpověděl: "Udělal bych to, ale ona nechce."
Je dost dobře možné, že dotyčná dívka měla důvod proč mého kamaráda nechtěla. Na druhou stranu jsou situace, kdy se muž ženě líbí, chtěla by ho, ale přesto trvá na tom, že za sebe bude platit sama, docela časté. Myslím, že žena by si v takovéto situaci měla položit několik zásadních otázek:
1) Miluji ho?
2) Chci ho a dokážu si s ním představit život?
3) Myslím si, že je seriózní?
Pokud jsou otázky na všechny tři odpovědi ano, nevidím důvod, proč by do toho žena neměla "praštit" hned. Tedy, ne ve smyslu hned s mužem svých snů jít do postele, ale ve smyslu odhodit pocit, že se zavazuje, když něco přijímá.
Muži jsou "jednoduchá zvířátka". Muž, který chce ženu (a není "sviňák"), hraje velmi otevřenou hru a dává do vztahu, na kterém mu záleží, všechno. Nenechává si zadní vrátka. Neuvažuje: "A co když si mě nakonec nevezme, neutratím za ni moc?" Zaplatí večeře, zábavu, dovolenou, překvapí vyvolenou tím, že za ni zaplatí v obchodě věc, kterou si sama vybrala a chtěla koupit. Muž se nestraší myšlenkami co bude, když to nevyjde.
Některé ženy na můj vkus příliš přemýšlejí. Mají pocit, že se zavazují, když něco přijmou. Je to takové držení si otevřených zadních vrátek. Myslím, že pokud žena odpověděla kladně na tři výše položené otázky, měla by to toho "praštit" a říci si: "Proč bych neměla riskovat stejně jako on? Ano, když od něj přijmu vše, co mi dá, budu se cítit zavázána a to bude nepříjemné, pokud nám to nevyjde, ale proč by měl riskovat jen on? Když nám to nevyjde, on ztratí peníze, které za mě utratil. Proč bych se já měla za každou cenu snažit neztratit vůbec nic?"
Před pár dny to bylo dvanáct let, co jsem s mojí ženou. Pamatuji si, jaké to bylo super, když jsem s ní začal chodit, něco nabídl - a ona to přijala (jen se na začátku zeptala, jestli si to mohu dovolit). Byla to první holka, která se nebránila, když jsem vytahoval peněženku a dodnes si pamatuji, že to bylo osvěžující. Současně jsem našel partnerku, která vlastní peníze vždy měla, nikdy po mě nežádala peníze na své oblečení a nikdy mi nevyčítala má finančně slabá období.Měl jsem štěstí.
Všem mužům, kteří mají v této věci podobný názor jako já, držím palce, aby měli také štěstí. Všem ženám, které chtějí v restauraci zásadně platit svůj účet samy, doporučuji položit si výše uvedené tři otázky. Mužů, kteří mají "staromódní" názor na svět a jsou slušní, kupodivu není málo. Byla by chyba o ně přijít.
