Stručný úvod do děje: Devatenáctiletý voják, Aljoša zničí dva německé tanky. Jako odměnu dostane šest dní, během kterých má dojet do rodné vesnice a zpátky na frontu ("když jsem odjížděl, nerozloučil jsem se ... a z domova psali, že nám teče střecha"). Cestou poznává různé lidi, současně však nabírá zpoždění. Je otázkou, jestli svou matku ještě vůbec uvidí.
Od úvodního prologu (žena v černém, která po válce stojí na okraji vesnice a dívá se do dálky) je jasné, že je Balada o vojákovi smutný film. Smutný ne proto, že by v něm hlavní hrdina přímo zemřel, ale protože víme, že se Aljoša z války domů nevrátí. Zpětně tedy sledujeme příběh, který aljošova matka nezná a který ukazuje, co Aljoša prožil a jaký byl člověk.
Balada o vojákovi je apolitický film. Sovětské filmy obvykle demostrovaly patos a hrdinství. V Baladě o vojákovi si režisér Grigorij Čuchraj (Григорий Наумович Чухрай) dovolil místy tento patos doslova "shodit". Například patetická scéna dvou objímajících se lidí, do této scény vstoupí objednaný šofér a ukazujíc na hodinky nanejvýš civilně a nezúčastněně říká: "Pospěšte si občanko, nemám na to celý den."
Na DVD je neotitulkovaný rozhovor s režisérem o tom, jak bylo těžké Baladu o vojákovi vytvořit. Po předložení scénáře bylo filmu vytýkáno, že to je "plytká téma". Oponenti režisérovi říkali: "Podívejte se na filmy jiných režisérů, které oslavují hrdinství sovětského lidu. Co tam máte vy? Malčik ... děvočka? Vy jste přece byl u Stalingradu. Proč chcete natočit zrovna takovýto film?" Režisér oponoval: "Chci to natočit, protože právě toto je příběh mého života. Chci to natočit pro všechny přátele, kteří ve válce zemřeli. Oni zažívali něco podobného."
Balada o vojákovi je velmi lidský film. Aljoša potkává mozaiku lidí, která však není dopředu předvídatelná. Někteří jsou dobří, někteří jsou sobečtí, někteří zaujati vlastními problémy a starostmi. Žijí ve světě, ve kterém je milosrdná lež občas lepší než pravda (okamžik, když musí Aljoša improvizovat při vyprávění o vojákovi na frontě). Vidíme lidský kaleidoskop a ti lidé jsou nám blízcí.
Za dobu, co DVD mám, jsem viděl film už alespoň pětadvacetkrát a zatím nepřišel na slabší místo. Líbí se mi atmosféra, líbí se mi vykreslení postav. I vedlejší postavy jsou pravdivě zahrané. Voják, který se bojí, jak ho žena přivítá bez jedné nohy - matka, která se se strachem v očích ptá, jestli Aljoša neslyšel o jejím synovi (přičemž Aljoša má oči upřené jen na cestu a myslí je někde jinde) - otec, který Aljošu prosí, aby jeho synovi na frontě neříkal, že je nemocný a že jejich dům vybombardovali.
Režisér se nebál na několika místech použít jemný humor. Ne takový, kdy bychom se za břicho popadali, ale takový, kdy se pousmějeme. Moje oblíbená scéna: S Aljošou jede ve vlaku dívka a krátký okamžik se hladovýma očima (z předcházejícího děje víme, že o svůj chléb přišla) dívá, jak Aljoša rozbaluje jídlo, pak se rychle odvátí. Dialog:
"Nechcete kousek?"
"Ne, děkuji, nemám hlad."
"Neostýchejte se. Jestli chcete ochutnat, prosím. Podívejte na ten špek."
"Špek? ... no snad bych kousek mohla ... jen malinký kousíček."
Následující scéna je beze slov, těžko se popisuje, člověk se však v duchu usměje a potichu si opakuje: "malinký kousíček".
Protože děj obsahuje několik dějových zvratů, které nechci prozradit, nebudu rozebírat děj podrobně. Vrátím se raději k rozhovoru s režisérem (vytvořený evidentně po revoluci, ale určitě ne aktuální, protože Grigorij Čuchraj zemřel v roce 2001). Film mu odsouhlasili, schválili herce, byl první den natáčení. Režíroval z auta, jeli těsně vedle jiného auta, zapadla mu mezi ně noha, skončil s frakturou v nemocnici. Leží v nemocnici a říká si: "Něco mi na tom filmu nesedí. Už vím, musím přeobsadit herce." Vrátil se z nemocnice, šel za komisí, řekl: "Musím změnit herce." Odpověděli: "Jak změnit herce? Žádný sovětský režisér neměnil herce! My jsme vám herce schválili, máte dobré herce." Stál za svém, nakonec řekli: "Dobře, když si někoho najdete sám, skuste to." Našel nové herce (neznámé) a prosadil si je. Přišli za ním lidé z jeho štábu a řekli: "Nám se tento film nelíbí. Je to taková plytká téma. My chceme odejít." Odpověděl jim: "Dobře, souhlasím. Jděte." Odešla mu polovina štábu. Sehnal nové lidi, začali točit. První den, to samé místo. Měl pocit, že má teplotu, poprosil teploměr – horečka. Břišní tyfus! Opět skončil v nemocnici a opět všichni čekali.
Nakonec byl film hotový a straničtí funkcionáři měli rozhodnout, jestli bude uveden do kin. Vyčítali mu, že to není "současný film" (natočen v roce 1959). To už se režisér naštval a řekl jim: "Že se nestydíte! Ženy ještě dost neoplakaly své muže a děti. Raněným se rány stále otevírají ... a vy říkáte že to není současnost?" Vymysleli: "Dobře, může se promítat, ale ne ve velkých městech. V malých městech, v kolchozech, tam ano." Zeptal se jich: "Ve městech to promítat nechcete, dobře. Ale lidi v kolchozech, lidi na vesnicích, ty tím krmit můžete?" Nakonec kdosi řekl: "Dobře, tak jeďte na filmový festival do Cannes. Uvidíte, co vám řeknou." Grigorij Čuchraj končí svůj komentář slovy: "Tak jsme jeli. A viděli jsme."
Cannes 1960: speciální cena poroty
San Francisco International Film Festival 1960: cena za nejlepší film a nejlepší režii
BAFTA Award 1961: cena za nejlepší film a nejlepší režii (ocenění britské filmové a televizní akademie pro neanglicky mluvené filmy)
Bodil Awards 1961: nejlepší evropský film (cena, kterou uděluje dánská asociace filmových kritiků)
Nominace na Oscara 1961 v kategorii nejlepší originální scénář.
Paradoxně, dokud jsem nezačal připravovat tento blog, věděl jsem ze všech těchto ocenění pouze o Cannes :).
DVD koupíte například tady . Aktualizace 12:25: Pokud lze považovat za úspěch, že Gorila už prodala ta dvě inzerovana DVD na svém webu, pak je tento blog uspěšný :). Bohoužel jsem nenašel jiný internetový obchod, který by měl Baladu o vojákovi, okamžitě k dispozici, takže ostatní zájemci budou muset na zásilku několik týdnů počkat. Nebo to můžete skusit v kamenných obchodech - občas jeden kus mají.
V Sovětském svazu se film promítal od prosince 1959. Prodalo se 30,1 miliónu lístků.
Další moje recenze filmů.
