Co je vlastně epilepsie?

V první řadě: Epileptický záchvat může dostat každý. Stačí dostatečnýmzpůsobem podráždit mozek. Například, kdybyste uchopili do ruky žhavéželezo, můžete dostat epileptický záchvat. Důležité je, že hranice, nakterou stačí podráždit mozek, aby byl vyvolán záchvat, je u každéhočlověka jiná. Lidé, kteří dostávají epileptické záchvaty často, ji majísníženou (doslova "snížená záchvatová pohotovost").

Z toho vyplývá, že epilepsie není konkrétní nemoc - epilepsie je většínáchylnost mozku na podráždění. Existuje mnoho forem epilepsie, některése dokonce neprojevují záchvaty (člověk je chvíli "tak nějak mimo"). Spouštěčemepileptického záchvatu může být v zásadě jakékoli podráždění:nevyspalost, únava, podvrknutí nohy, prudký úder nebo dokonce prudkénapití se studeného mléka (nejhorším dráždidlem je samozřejmě alkohol).

Lidé často řeší, co s člověkem, který má epileptický záchvat. Realitaje, že se většinou nedá nic. Epileptický záchvat přichází tak rychle,že si dotyčný ani nestačí sednout. Nejnebezpečnější okamžik je, kdyžčlověk padá (konkrétně, kam padá a jak padá). Když už jednou leží nazemi (a má záchvat), je zbytečné nad ním poskakovat. Slýchal jsem, žese má dát něco tvrdého do úst, aby si dotyčný nepokousal jazyk. Na tose dá celkem logicky namítnout, že je lepší pokousaný jazyk než zlámanézuby. Ruka do úst se také nedoporučuje (pokousání člověkem je zinfekčního hlediska stejně nebezpečné jako pokousání psa). Takženezbývá než čekat. Pokud už něco dokáže pomoci, tak studená voda -potírat jí dotyčnému tvář, omývat mu obličej. Přestože se možnáneprobere dřív, bude se bezprostředně po záchvatu s pocitem chladu na tváři cítit lépe. Je to jediná věc, o které vím, že přináší alespoň trochu úlevu.

Lidé, kteří se dostanou do blízkosti člověka s epileptickým záchvatemjsou logicky postiženi extrémní snahou zavolat lékaře, pohotovost,cokoliv. Vzhledem k faktu, že jeden záchvat trvá průměrně tři minuty(až pět minut), vyplatí se počkat, až odezní, nechat dotyčného, ať sevydýchá (pět - deset minut) a zeptat se ho, jestli má epilepsii ajestli o ní ví. Pokud ji má, ví o ní, dostává záchvaty pravidelně atvrdí vám, že lékaře nepotřebuje - věřte mu. To, co "skušený" epileptikpo záchvatu potřebuje, je cca deset až patnáct minut klidu na místě,kde se zrovna nachází (pokud to není uprostřed křižovatky, samozřejmě).Po těchto deseti minutách se s pomocí zvedne a přesune na blízký gaučdo pozice ležmo. Bude oddychovat ještě asi dvacet minut. Přibližně půlhodiny po skončení záchvatu je člověk schopen vstát a chodit (přestožeby si raději sedl). Zbytek dne bude slabý, ale lékaře doopravdynepotřebuje.

Jednou jsem zažil kamaráda, který takto odpadl na veřejnosti. Hodně lidí začalo zmatkovat. Proto, pokud se vám stane, že někdo blízkýdostane epileptický záchvat, doporučuji postup:
1) Pošlete pryč všechny, kdo zmatkují a křičí (paradoxně epileptik můžepři záchvatu onen křik slyšet - vnímá ho velmi vzdáleně, ale vnímá).Vyhoďte čumily.
2) Okamžitě pošlete někoho střízlivě uvažujícího a rychle jednajícíhopro "studenou vodu v čemkoli" a cokoli, co se dá použít jako žínka(šátek, ručník). Budete to potřebovat na otírání tváře (nezaškodí, kdyždodatečně vyžádáte něco, čím bude možné dotyčného usušit).
3) Zachovejte klid a čekejte.
4) Když se probere, zjistěte stav. Pokládejte takové otázky, na které se dá kývnout nebo odpovídat jednoslovně. Nedávejte mu pít.
5) Nesnažte se ho hned zvedat a přesouvat, nechte ho vydýchat.
6) Chovejte se normálně. Nebuďte extrémně starostliví a bojácní.

O epilepsii psali Boris Hrudál a Soňa Cummings .