Uvnitř hledáme registraci. Mezi skříňkami stůl, na něm pár papírů, dva lidé. Improvizovaně působící. „Kde je registrace?“ „Tady.“ Registrujeme se. „Kolik tu máte lidí?“ „Asi 1200.“
Nedá se říci, že by nám takovýto začátek zdvihl bůhvíjak náladu po mnohahodinové cestě. Na obranu organizátorů je však nutno říci, že registrace běžela od 12:00, tancovalo se od 13:00, hlavní nápor už pominul a oni zřejmě zrovna stěhovali registraci do budovy s halami. Přesto nemáme z takovéhoto začátku pocit nějak extrémně dobré organizace. Už proto, že nechat na takovéto akci zavřené dveře od parkoviště a nikoho k nim nepostavit (případně nedat tam žádnou informační ceduli), není dobrý postup.
Abych nemluvil pouze negativně. Calleři byli výborní, v halách bylo rozumnět, podlahy se dobře snášely s koženými podrážkami našich tanečních bot. Domorodci byli doopravdy příjemní, vstřícní, snažili se, většina z nich komunikovala bez problémů anglicky. Podstatné věci na to, aby se squarový tanečník cítil dobře. Důvody, pro které tuto akci nehodnotím výhradně pozitivně, jsou následující:
1) Můj osobní pocit: Jako kdyby neexistoval člověk, který má celou akci pevně v rukou. Tipuji, že pro tuto akci nebyl tak dobrý organizátor (jako je v Karolíně například Iveta), který by rozdělil úlohy „podšéfům“ zodpovědným je jednotlivé složky, po celou akci dohlížel, zda vše bezproblémově klape a okamžitě operativně řešil problémy. Netvrdím, že hlavní organizátor doopravdy neexistoval, nikde však nebyl vidět (Iveta JE na akci vidět).
2) Samotná organizace. Vybavila se mi poslední Májovka, na které pracovalo něco mezi čtyřiceti a padesáti členy Karolíny SDC Bratislava. Jsem přesvědčen, že bychom ve stejném personálním složení, se stejným nasazením (které jsme prezentovali na konci května v Bratislavě) a se stejnými prostory, jaké byly k dispozici v Karlstadu, dosáhli v organizaci European Convention lepší výsledek, než místní klub (většinu orientačních šipek a cedulí už máme hotovou a ve vyšší kvalitě, než byla v Karlstadu). A to je problém. Dobře, Karolína je známá jednou z nejlepších organizací v Čechách a na Slovensku. Přesto. Od organizace European Convention přeci jen člověk očekává trochu víc. Připadne mi, že zajistit na akci pro víc než tisíc lidí jeden stan s hamburgery (postavený na kusech hrubého štěrku, které se příliš nesnášely s koženými podrážkami našich tanečních bot), je trochu málo.
3) Názory návštěvníků byly různé. Potkal jsem absolutně spokojeného (neskandinávského) tanečníka, mluvil jsem s člověkem, který řekl: „tohle totiž není European Convention, ale Swedish Convention“. A zde asi bude zásadní kámen úrazu.
Osobně nezastávám názor, že to vyloženě nebylo European Convention. Byli tam evropští calleři, nejen švédští. Bylo tam několik set "nešvédských" tanečníků. A většina tanečníků to zřejmě za European Convention také považovala. Takže to bylo European Convention. Problém byl, že organizace byla na úrovni švédského convention, mimo badge European Convention se poskytovaly badge Swedish Convention a dva švédští tanečníci se mě zeptali, jestli přijedu na European Convention v roce 2011 do Švédska znova. Z čehož vyplývá, že minimálně dva lidé nerozlišovali mezi Swedish Convention a European Convention.
Když v sobotu v 17:00 začala slavnostní ceremonie planovaná do 18:00 historickým představením ve švédštině, vybavila se mi podobná divadelní představení, které jsme v Karolíně hráli v minulosti a během kterých za námi chodili smutní zahraniční tanečníci se slovy: „my tomu bohoužel nerozumíme“. Vrchol toho nastal před třemi lety, kdy jsme organizovali Májovku s podtitulkem „třicátá léta“ a před Grand Marchem byla módní přehlídka. Smutně jsem si tehdy povzdechl, že ty hodiny, co účastnice věnovaly sezení u kadeřníka a vybírání kostýmů, mohly věnovat tancování, komunikaci s hosty a všeobecnému zvyšování nálady na akci. Že těch několik set korun, které stál každou z nich kadeřník (a zapůjčení dobových kostýmů), mohlo být využito lépe. Pamatuji, že jsme z toho měli (někteří) nervy, vybavuji si, že to trvalo dlouho, přihlížející až tak nebavili a zahraniční tanečníci skřípali zuby, protože nerozuměli ani slovo a místo toho divadla chtěli raději tancovat (stručně, nejvíc jsme se na tom bavili my - což asi není to pravé, pokud máte hosty). Díky bohu už takováto představení neděláme a na akcích se snažíme komunikovat nejen v národním jazyku, ale také alespoň v angličtině. No a když jsem viděl představení ve švédštině, představa módní přehlídky se mi vrátila. Tvrdím, že komunikovat pouze švédsky na akci, která má několik set nešvédsky hovořících hostů a navíc je pojmenována European Convention, není dobrý nápad. Začal jsem nahrávat video, abych to mohl doma ukázat jako odstrašující příklad, ale po pěti minutách mě to přestalo bavit a video vypl (Igor měl stejný nápad jako já, ale také nevydržel nahrávat déle). Čímž netvrdím, že to bylo špatné. Jen to bylo dlouhé a kdo nerozuměl švédsky, nepochopil ani slovo (abych byl poctivý, dodávám, že představení trvalo asi jen čtvrt hodiny a ve zbytku doby byla, přestože se mluvilo hlavně švédsky, sem tam použita na vysvětlení i angličtina).
Otázka: Proč se nepovznesu na takovouto pitomost? Proč mě není jedno, jak to berou ostatní? Důležité je, jak to beru já. Ne?
Odpověď: Do Karlstadu jsem jel proto, protože se jednalo o European Convention. Byl jsem už na čtyřech European Convention, včetně předchozího a dal si závazek, že na European Convention budu jezdit. Přesvědčil jsem další tři lidi z Bratislavy, aby jeli také. Přestože to je docela daleko a přestože to není zrovna levné. Jeli jsme tři hodiny do Prahy, sedm do Rostocku, dvě trajektem do Dánska, tři do Helsingborgu a dalších zhruba sedm hodin do Karlstadu. Součet 22 hodin. Jeli jsme to na etapy a cestou tam i zpět navštívili squarové kluby (za stejné peníze se dalo i letět, ale Igor s Táňou si chtěli Švédsko a Dánsko užít a jen na otočku bych je do Karlstadu nedostal). Toto všechno, abychom byli na evropském convention. A nevadilo by mi to. Jenže je trochu hloupé dorazit na místo a zjistit, že ho organizátoři považují spíš za švédské, než za evropské (detail: Tomáš Doug Machalík, prezident CSCTA, musel zaplatit vstupné - přestože na předchozích European Conventions bylo vstupné pro prezidenty pořádajících asociací zdarma). Kdybych dopředu věděl, že se jedná o švédské convention, nejel bych.
Je to hloupé. Stačilo změnit přístup a vylepšit organizaci. A celkový pocit z akce by byl výborný.
Výrok jednoho tanečníka: „Ano, docela se mi to líbilo. Akorát, že to nebylo European Convention.“
Dodatek 1 – Zážitek s ubytováním
Ubytovávalo se ve třídách. Když jsme do jedné vešli a spatřila stav „in situ“ – lavice se stoličkami ve stavu zanechaném studenty (in situ - archeologický termín, znamenající vystavování celého nálezu v podobě a v prostředí, ve kterém byl nalezen), vybavilo se nám, jak na naší akci jako pitomci stěhujeme všechny stoly a židle ve spacích místnostech a po skončení akce je zase vracíme zpět. Tady se nikdo s ničím takovým neobtěžoval. Tak jsme zaskřípali zuby a začali skládat. Místnost byla prázdná a na dveřích nápis: „Logia Buffalo“. Tedy, dokud se neobjevili organizátoři označení jako „security“ a nezačali nám vysvětlovat, že toto je „buffalo“. „Co je to buffalo?“ zeptali jsme se. „Pro mladé lidi do 33 let.“ zněla odpověď. „Fajn“ řekli jsme (vzhledem k faktu, že já jsem nejstarší a je mi 39) „s rezervou to splňujeme.“ Zůstali jsme. Po jedenácté večer, když Táňa už spala, přišla dovnitř mladá dívka a začala hovořit, že se máme vystěhovat, že toto je místnost pro ně. Buffalo Squares jsou klub a je jich tolik, že potřebovali rezervovat dvě místnosti. Nahrnuli se až po tancovaní a osprchování, chtěli se bavit až do rána. Igor (manžel od Táni) „bublal“. Nakonec to dopadlo dobře. Buffalo Square to vzali že jsme Hosté, po poradě s lidmi ze „security“ přespali v security místnosti a my měli jejich místnost na tu noc jen pro sebe, mohli se dobře vyspat a přestěhovali se až ráno, když už bylo nebe jasné a nervy v pohodě.
Buffalo Squares nic nevyčítám, reagovali dobře. Mám jen výtku vůči člověku, který organizoval nadpisy místností. Logia Buffalo je zřejmě výraz srozumitelný švédským tanečníkům, kdo však neví, že se jedná o klub, nemá na to jak přijít. Hloupá chyba, která při nešťastné konstelaci okolností vytvoří naprosto zbytečně nepříjemnou situaci.
Dodatek 2 – European Convention na Facebooku
European Convention 2010 se na Facebooku jako akce objevilo až v polovině dubna 2010 (což považuji za trochu opožděnou propagaci), v té době neslo název „Europaconvention 2010“ (název opravili přibližně po měsíci). Zváni byli převážně lidé ze Skandinávie, dodnes je mi záhadou, proč nebyla stránka vytvořena mnohem dřív a proč nikdo nepozval větší množství tanečníků z Německa (švédské convention 2011 je prezentováno na Facebooku již teď). Jako člověk, který se živí reklamou a marketingem už téměř dvacet let, tvrdím, že toto byla nevyužitá reklamní šance. Navíc název Europaconvention 2010 mohl některé neskandinávské tanečníky iritovat (vzbuzuje dojem, že tvůrci „události“ buď neumí název akce pořádně napsat nebo záměrně ignorují správnou verzi – ani jedna z možností nestojí za mnoho).
Shrnutí
Mluvil jsem s více tanečníky, názor, že toto nebylo zrovna nejlépe organizačně zvládnuté, mělo víc z nich. Jsem přesvědčen, že pokud budou chtít švédské kluby v budoucnu organizovat European Convention, budou muset ve zbytku Evropy hodně přesvědčovat, že to tentokrát s to „evropskostí“ myslí seriózně. Což je sice trochu zbytečný, ne však nepřekonatelný problém. Jak jsem psal, tancování bylo výborné, calleři nejlepší v Evropě, domorodci přátelští a velmi snaživí. Potkali jsem spoustu lidí, kteří nám na cestě pomohli, vrátili jsme se s novými přáteli na Facebooku. Celkový pocit z akce je tedy dobrý. Jen škoda, že ne výborný.
Bonus: Fotografie hal
Sobota, 17:00, před ceremoniálem (převážně) ve švédštině.
Jediný drobný nedostatek v ozvučení. V pravém horním rohu fotografie je vidět spodní část reproduktoru Director (stejný mají ve Vídni). Zvučil dobře, byl ale těsně nad callery. Pracovat se s tím dalo, občas však "pískl" mikrofon.
Pozadí pódia mi připomínalo paví ocas.
Ta černá nakreslená "tabulka" nad hlavami callerů měla symbolizovat oblouky kamenného mostu - zřejmě nejznámější pamětihodnosti Karlstadu.
