Fráze mi obecně způsobují stres. Nechci se zařadit do davu šablonovitě odpovídajících robotů a snažím se odpovídat upřímně. Jenže odpovědět upřímně ... upřímně, ne vždy to jde. Takže jedna stupidní otázka znamená spoustu práce vymyslet něco alespoň neutrálního a smysluplného. Možná by šlo dopředu si vymyslet několik šablonovitých odpovědí jako: "Přemýšlím založit vlastní politickou stranu" nebo přízemnější: "Uvažuji vynést odpadky," jenže ani takováto dopředu připravená odpověď se nehodí říci každému a vždy. Nedávno jsem jednomu člověku odpověděl: "Zkusím zjistit" a napsal mi: "Ok, tak se zkus zeptat sousedky." Kterou myslel? Já naše sousedky ani neznám! Člověk, který nechce odpovídat šablonovitě, to nemá snadné.
Jak jste na tom s frázemi vy?
P.S. Sám takovéto otázky nekladu. Když, nemám o čem, mlčím (doopravdy není zlé občas mlčet), když mám o čem, zeptám se na konkrétní věc.
* Citát z knihy Velký let od Terryho Pratchetta.
