... tvrdící, jak mají žít. Působil by rušivě. A buďme poctiví vůči náboženským autoritám: Kolik z nás by dokázalo "poznat", že on je ten vyvolený? Kolik z nás by dovedlo následovat člověka, jehož média prezentují jako zábavnou postavičku činící skandály a k němuž se náboženské autority staví kriticky? Lidé nemají rádi, když je někdo poučuje. Lidé mají "všeobecně" problém se správně rozhodnout. A netýká se to jen Ježíše. Jak mám poznat, že někdo něco dělá správně (všeobecně), když to sám neumím? Takovýto problém má mnoho lidí. Pokud se vyskytne někdo doopravdy výjimečný, dokáže jeho kvality "vidět" jen poměrně malá skupina lidí, která se schopnostmi blíží té jeho. Ostatní prostě nevědí a čekají, co jim řeknou autority. Jenže část z autorit může být dotyčným podrážděna, může je iritovat svými schopnostmi (které oni nemají, ale dokáží si uvědomit, že on je má), nemusí jim vyhovovat, co dotyčný říká. Ano, pravděpodobně se najde několik lidí, kteří ho budou veřejně podporovat, mnohem víc ale bude takových, co proti němu budou křičet. Když nad tím tak přemýšlím, ve své době na tom Ježíš nebyl lépe. Aby přesvědčil masy, musel zemřít, vstát z mrtvých a odejít na nebesa. Musel udělat cosi, co nediskutabilně demonstrovalo pravdu jeho konání a myšlení. Aby přesvědčil dnešní společnost (a média) musel by to zřejmě udělat podruhé. A asi by ani to nestačilo. Protože ...
4) ... v zemi, jako je Slovensko (nebo EÚ), by Ježíš neměl šanci. A teď nemluvím o lidech jako takových. Jde o systém a velikost země. Ježíš by mohl mít příležitost v zemi s počtem obyvatel do 1000, kde se skoro každý s každým zná. V zemi do jisté míry izolované od okolního světa (nějaký malý ostrov, například). Kde by měl šanci komunikovat téměř s každým osobně. Kde by se lidé nemohli skrývat za anonymní nicky v diskusích. Kde by se o každém, kdo vystoupí s diskusním příspěvkem, vědělo, jaký je a co dělá. Takovéto populace jsou příliš malé na to, aby se v nich někdo stal králem, velmi často se v nich však vyskytují lidé, které je možno nazvat "velkými muži" a které si lidé "zvolili" zespoda. Ježíš by mohl být takovýmto "velkým mužem". Mohl by stanovit nová pravidla a populace by je mohla dokázat přijmout. Slovensko je s pěti milióny obyvatel příliš velká (a otevřená) země. Druhou možností je naopak stát, ve kterém vládne pevnou rukou a dlouhodobě jeden člověk. Takový vládce by mohl dokázat rozpoznat Ježísovy schopnosti a rozhodnout se, že je užitečné (výhodné), aby Ježíš své poselství šířil. Ježíšovo učení by tak mohlo být dosazeno "zhora" a po jedné, dvou generacích by ho lidé brali již jako něco přirozeného. Slovensko nemá takového vládce a při systému demokracie ani v dohledné době mít nebude. A to by byl možná hlavní problém současného Ježíše. Když se podíváme do historie, zjistíme, že Ježíšovi "nestačilo" zemřít, vstát z mrtvých a vystoupit na nebesa. V dalších staletích "potřeboval" lidi, kteří jeho myšlenky nejen předávali dál, ale také je šířili za pomocí příkazů, vládních nařízení a občas i dost krutých sankci pro ty, kdo o ně nestáli. Pokud pomineme fakt, že je to něco, co by zřejmě Ježíš sám nechtěl, je dnes náš svět (minimálně v EÚ) jiný.
Jaké poučení z toho plyne? Aktuálně je mnoho kritiky na církev. Hej. Nic proti tomu (dokonce často souhlasím). Ale my sami nejsme lepší. Nemáme rádi, když se někdo vymyká. Jsme úplně stejní, jako byli lidé v celé lidské historii. Část z nás je hloupá, část chytrá a část něco mezi. Svět, který tvoříme, není dokonalý a upřímně, v mnoha případech se rozhodneme špatně. Nadáváme na média, ale jen menšina má sílu, aby je buď vypla nebo nekupovala. Chceme mít vše pod kontrolou, nedělat chyby, voláme po pravdě. Výsledek je, že autority nemají odvahu odpovědět, že se vše pod kontrolou mít nedá, že děláme chyby a že stoprocentní pravda (nebo jednoznačná odpověď) neexistuje. Tak nám lžou a my to bereme, protože je to příjemnější a jednodušší. Každý, kdo vystoupí s něčím jiným, je rušivý element a irituje.
Lidem by se žilo mnohem lépe, kdyby se na svět kolem sebe dívali reálněji, byli sami vůči sobě upřímnější, akceptovali nedokonalost (svoji a jiných), byli tolerantní. Kdyby Ježíš přišel do takového světa, možná by se (paradoxně) nikdy legendou nestal. Jeho kázání by nebylo třeba. Prostě by zapadl. A zemřel obklopen hromadou vnoučat a pravnoučat.
Kdyby Ježíš přišel dnes ...
... byl by úspěšný? Můj názor je, že pravděpodobně ne. Po bodech: 1) Ježíš byl rebel. V očích náboženských autorit tehdejší doby znepokojivý a nestabilní prvek. Co by udělal dnes při pohledu na stav církve/církví? Byl by spokojen? Dovedu si představit, že by provedl něco podobného, jako ono pověstné "vymetení chrámu". Hned by měl mnoho nepřátel. Náboženské autority by ho považovaly za buřiče, blázna a bůh ví, co ještě. Mnoho příznivců těchto náboženských autorit by ho odsuzovalo, případně po něm plivlo. 2) Ježíšova "mediální tvář" by byla nepříliš příznivá, pokud by ovšem vůbec byla. Dovedu si představit bulvární titulek: "Ježíši, za to zaplatíš!" a pokračování ve stylu: "Aktivista zvaný Ježíš (30), vyházel v Hornej Bači monitory, plazmové obrazovky, počítače a další technické vybavení z okna umístněném v prvním patře. Hornobačovskému úřadu vznikla škoda v hodnotě 3 400 eur. Policie pachatele zadržela." Média by o Ježíši psala převážně v souvislostech s jeho excesy. Projevy, výroky a nebulvární činy by nebyly zajímavé. 3) Veřejnost by měla mnoho vlastních starostí, než sledovat, co činí nějaký aktivista ...
