Žena má právo jít na potrat. Že ho lékař nezvládl, je fakt.
Otázka: Náleží podle VÁS za toto dotyčné ženě něco? Totiž, pokud bychom odpověděli, ze nenáleží, akceptovali bychom, že kdokoli může udělat chybu a nezaplatit za ni. Můj osobní názor je, že nemocnice se se ženou měla vyrovnat okamžitě po nevydařeném zákroku.
Žena podala žalobu po porodě. Je zlou vizitkou soudu, že to řeší po osmi letech tak "rychle".
Úplně jinou rovinou ale zůstává fakt, že dítě může mít trauma. Cituji článek iDnes.cz: "Soudce, který případ dostal na starosti, totiž ženu žádal, aby žalobu stáhla. Argumentoval tím, jaký bude mít na její dceru dopad, když se dozví, že matka žádá odškodnění za to, že se narodila." Nicméně, kdyby se nemocnice s ženou vyrovnala mimosoudně a okamžite (což je občas praxe v zahraničí), žádný soud by nenastal. Kdyby nemocnice po neúspěšném zákroku sama a dobrovolně poskytla odškodnění za nepovedený zákrok (sci-fi, že ano?), žena by nemusela podávat žalobu a její dcera by se nikdy nemusela dozvědět, že jí matka nechtěla a ještě se kvůli ní soudila. Nemocnice vlastně říká: "My vám dobrovolně nic nedáme. Ale soudit se vám nedoporučujeme, protože to může mít v budoucnu vliv na psychiku vašeho dítěte." Co byste s takovýmito "sviňáky" udělali vy? Jsem přesvědčen, že přístup nemocnice je pokrytecký.
Celá situace je však o něco složitější. Žena zřejmě nechodila na všechny kontrolní prohlídky a když se zjistilo, že potrat neproběhl podle představ, bylo již pozdě. Docela to nemocnici věřím. A to je problém. Těžko se k situaci vyjadřovat víc, když neznám (ani nikdo na tomto webu) osobnost dotyčné ženy, osobnost lékaře, který zákrok prováděl, jednání ženy, jednání vedení nemocnice. Dost možná si žena nezaslouží celých 300 000. Nicméně: I pokud žena "zanedbala", kontroly po zákroku, je podle mého názoru etické od vedení nemocnice nabídnout "alespoň nějaké" odškodnění (bez toho, aniž by se musela podávat žaloba). Žena ho "možná" mohla přijmout. A dítě by nemuselo mít traumu.
Je jedno, jak tento případ dopadne. Už ho nevylepšíme. Dítě se jednou či později dozví, že ho matka nechtěla. Podíl na tom má nemocnice, která spoléhala na to, že se matka zachová vůči svému dítěti "eticky" a nebude se soudit, podíl má žena, která "asi nechodila" na kontroly a následně nechtěla být za "etického blbce", podíl na tom má lidská vlastnost neodhadnout svoje šance (asi na obou stranách). Nicméně nemusí skončit všechno špatně. Matka může mít svoji dceru doopravdy ráda, přestože ji nechtěla. Dcera to může pochopit a nemít traumu. Nemocnice se mohou poučit.
P.S. Diskutovat k článku můžete tady ...
