Nebudeme se bát

Jsme ve stejné situaci. Kdykoli, kdekoli se může stát něco podobného. Můžeme se na to dívat statisticky a říkat si, že mnohonásobně víc lidí, než při teroristických útocích, zahyne na cestách (po štípnutí včelou, pádem z postele, atd.), jenže lidská mysl je svině a globalizovaný svět médií jí dvakrát nepomáhá.

Problém je, že pokud se budeme bát, teroristé vyhrají.

Pokud začneme útočit na muslimy u nás, teroristé vyhrají (když komunikovat s muslimy žijícími u nás, pak o tom, aby pouze nedeklarovali nesouhlas s teroristickými činy a nevysvětlovali nám, že islám je náboženství lásky, ale také něco reálného preventivně dělali - například při výchově svých dětí).

Za správné považuji ukázat terorizmu, že je nám jedno, co si myslí. Nemáme co ztratit. Teroristé už naštvaní jsou. I když zalezeme do děr a přikryjeme se peřinou až po bradu, nepřestanou útočit. Nemyslím, že mohou být naštvaní víc. Toto není o nich, ale o nás.

Měli bychom se rychle začít od Izraelců učit.


Nebudu se bát.
Strach zabíjí myšlení.
Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení.
Budu svému strachu čelit.
Nechám svůj strach, aby prošel kolem mě a skrz mě.
A až odejde a zmizí, ohlédnu se a podívám, kam šel.
Tam, kam odešel strach, nic nezůstane.
Zůstanu jenom já.
(Frank Herbert, volně citováno)