Moje oblíbené místo - masivní ohniště na kraji dávno zapomenutého hradiště. Přestože je jen 20 minut pěsky od zastávky MHD, je tu pusto - byl jsem tu sám. Podle vrstvy listí tu už dlouho nikdo oheň nerozdělával (na druhou stranu prázdná láhev a pár plechovek od piva dokazuje, že tu od naší poslední návštěvy někdo byl).
Vymést listí, odstranit odpadky (nechápu, jak někdo může do ohniště naházet střepy a zbytky alobalu), ušlapat.
Tajemství k založení ohně bez kouska papíru: Nesmí se sbírat dříví na zemi. K prvotnímu založení ohně hledám větvičky, které se sice ulomily, ale nedopadly až na zem a zachytily se ve větvích. Jako například tuto.
Nebo tuto. Stačí se projít, rozhlédnout, a zjistíme, že suchého dřeva je zachyceného ve větvích dost (při zakládání ohně není důležitá kvantita, ale kvalita - nakonec stejně použijeme jen ty nejtenčí větvičky).
Toto sice vypadalo dobře, ale nakonec jsem to nebral - vlhké :(.
Výsledek sběru. Ještě dvě větve a bylo to vše, co jsem na oheň potřeboval.
Mokré ohniště řeším takovýmto roštem z klacíků.
Toto stále není dřevo na podpal. Drobné klacíky totiž stavím do tvaru vigvamu a přišel jsem na to, že se vigvam lépe staví, když mám "jádro" o které mohu na začátku klacíky opírat. Takže tohle je jádro.
Základ vigvamu. Do středu jdou nejtenčí klacíky (tenčí, než zápalka - pozor, ne každá tenká větvička je vhodná - jestli je dost suchá, poznám při lámání - pokud snadno praskne, je suchá, pokud jde ztuha a je pružná, nepoužiju ji). Ale ještě to není hotové. Stále hledám suché větvičky, kterýma bych vylepšil vnitřek a silnější větvičky, které dám na okraj.
Lepší to nebude. Jdu podpalovat.
Foceno samospouští. Jedna zápalka. Následující dvě minuty jsem přihazoval po jednom další suché klacíky.
Po dvou minutách. Hoří to (ale ne optimálně - jak vidíte z kouře, dřevo je stále dost vlhké).
Je to dobré.
Hrozně se mi líbí koukat do plamenů.
Byl to takový oheň, který intenzivně hoří, ale nevydrží dlouho (na opečení špekáčku, uvaření pudingu, atd.).
Chvíli před uhašením.
Po zalití.
Musím se přiznat, že přestože si nepamatuji, kdy jsem naposled potřeboval dvě sirky, tentokrát jsem měl při zapalování na mále. Udělal jsem dvě chyby. Kdybych se méně věnoval fotodokumentaci, vybral jsem sušší dříví. A po stresu se samospouští (jedna sirka, jeden snímek) jsem zapálil oheň moc vysoko, takže neměl po čem "šplhat" a musel jsem rychle přihazovat. Bylo to tak tak :).
P.S. Na vandru se tradovalo, že není frajer, kdo zapálí oheň s jednou zápalkou, ale kdo to dokáže padesátkrát za sebou :).
P.P.S. Tvrdím, že se oheň dá podle uvedeného postupu rozdělat téměř vždy. Jednou na vandru celý den pršelo, všechno bylo mokré, ale přesto jsem našel suché dříví (pod stromy a pod kmeny, které nepropršely) a oheň na jednu sirku rozdělal.
