Začal bych tím, že je to výborný film. A krutý film. Psychicky krutý. Na konci filmu je dějový zvrat, při kterém je člověku doslova na zvracení (a dokážu si představit, že slabší povahy film nedokoukají). Nejkrutější mi však připadal moment, kdy jedna z postav padne na kolena, prosí, žadoní, škemrá, ponižuje se, DĚLÁ PSA! Při této scéně jsem nahlas říkal: "to je kruté" (přestože se mnou nikdo nebyl). Co se člověku musí stát, aby se takto ponížil? A přitom naprosto logicky (asi by to v takovéto situaci udělal každý). Přesto film skončí "dobře". "Dobře" v rámci možností.
Abych úplně vše pochopil, musel jsem si film pustit dvakrát. Zajímavé je, že při druhém sledování už člověk vnímá víc kvalitu filmu - tolik se nebojí, vnímá detaily. Pochopí okamžiky, kdy na plátně běží dvě časové linii vedle sebe (někdy i v jednom záběru). Všimne si perfektní práce s ruční kamerou. A zaregistruje drobné náznaky humoru.
Úvod do děje: Obyčejný (a spíše nespolehlivý, opilý a ukecaný) otec rodiny, pan Oh Dae-su je unesen, zavřen v pokoji a vězněn 15 let. Nechápe kdo se mu může takto mstít, nechápe proč. Po patnácti letech je puštěn ven, dostává mobil, peněženku plnou peněz, v sushi baru potkává mladou kuchařku. Vzápětí mu zvoní telefon, je vyzván, aby přišel na to proč a dostává jedinou nápovědu: "ať je to zrnko písku nebo balvan - ve vodě jdou ke dnu oba stejně". Oh Dae-su musí začít pátrat. Nejen po dceři a místu, kde je pohřbena jeho žena. Musí pátrat po tom, kdo byl jeho věznitel a hlavně proč. Co takového udělal, že si zasloužil tento osud?
Recenzí na webu najdete hodně. Například na Wikipedii nebo Cinemaview.sk .
Já chci jen říct, že tento film určitě pustím (nebo půjčím) každému ze svých přátel, který o to bude stát.
Protože se jedná o geniální film.
"Směj se a celý svět se bude smát s tebou. Plakej a budeš plakat sám."
