V roce 2006 jsem napsal svůj první blog s názvem Palte zelené vlajky! Co jsem si tehdy myslel o arabském světě, si myslím i dnes. Bohužel. Očekávám, že Írán nebude dělat nic navíc, protože vše, co mohl, už dělal. Maximálně tak bude činit méně skrytě (a potože přišel o hlavního stratéga, tak také méně promyšleně).
Je zbytečné se klepat strachy, je kontraproduktivní prosit Írán o odpuštění. Kdo se klepe strachy, činí tak pouze z nevědomosti, protože konflikt existoval už předtím. Kdo prosí o odpuštění, ukazuje pouze slabost. Myslete, prosím: Pokud existuje někdo, kdo vás z duše nenávidí a chce vaše zničení nebo porobení, nepřestane, dokud cíl nedosáhne nebo, dokud nebude muset změnit názor. Prosby o odpuštění nemají smysl, protože dotyčný vnímá negativně již pouze vaši svobodnou existenci. Odpustí vlk ovci, že na něj plivla? Pokud ovce nechce být sežrána, musí vlka zabít nebo dosáhnout, aby se jí obával. Slova sama nepomohou.
Donald Trump je bezpečnostní riziko sám o sobě, aktuálně ale přečetl situaci dobře. Írán neudělá nic nové, co by stejně neudělal a možná není zlé ordinovat nepředvídavost. Stejně, jako se Trumpovi nepředvídavosti obáváme my, obává se i Írán. Po příštím týdnu určitě. Bez ohledu na všechny propagandistické výkřiky z Teheránu.
Doporuji přečíst si rozhovor, který s Ajatolláhem Chomejním vedla v roce 1979 Oriana Fallaci. Směřování, které tehdy Chomejní uvedl, přetrvává mezi politiky v Íránu dodnes. Netvrdím, že v Íránu nejsou umírněné hlasy, při současném režimu jsou však umlčeny jako první a v zemi rezonuje radikalizmus.
"Naše masy jsou muslimové, vzdělaní duchovními - jsou to muži, kteří hlásají spiritualitu a dobro."
Ajatolláh Chomejní v rozhovoru z roku 1979
Neobávám se, že islám západní kulturu v dohledné době ovládne. Ano, radikální teroristé nás budou udržovat ve stavu permanentního ohrožení, když se však rozhlédnete v západních zemích, zjistíte, že muslimové jako celek a v porovnání s původními obyvateli, netvoří významnou ekonomickou sílu, ale žijí spíš na chudším okraji společnosti. Souvisí to podle mě právě s faktem, že jsou muslimy. Islám nevzdělává ženy stejně jako muže a neposkytuje jim volnost jako mužům, což může být “pozitivní” pro jednotlivé muže v islámské komunitě, ale z hlediska konkurenceschopnosti celku to brzdí rozvoj jako koule u nohy. Nepomáhá ani práce islámských náboženských škol, kterou mnozí muži upřednostňují před vzděláním západního typu. Aby se toto vše změnilo, musel by islám masivně opustit radikalizmus, což by byla všeobecně dobrá věc, pokud by nastala (islám by se stal kompatibilnějším a kooperativnějším). Proto nám ovládnutí islámem nehrozí (pokud islám v budoucnu přestane být radikální, přestane mít snahu ovládat neislámské komunity) a jediné, co potřebujeme vzít na vědomí, je aktuální existence více či méně otevřené teroristické války, která tu ale od 11. září už stejně je.
Jednou větou: Pokud mám pravdu, že vše co Írán bude dělat, by dělal stejně, je zbytečné bát se a ztrácet přitom tvář.
Protože pravděpodobně málokdo zná výše zmíněnou Orianu Fallaci, pár slov o ní:
První italská válečná korespondentka, od války ve Vietnamu přinášela zpravodajství z většiny světových konfliktů. V další novinářské kariéře vedla rozhovory s mnoha světovými osobnostmi, přičemž s protějškem vždy zásadně jednala jako se sobě rovným (americký politik Henry Kissinger rozhovoru s ní označil za “nejtragičtější konverzaci, jakou kdy vedl s člověkem od tisku”). Byla jedinou ženou novinářkou, která realizovala interview s Ajatoláhem Chomejním v Íránu. V průběhu rozhovoru ho označila za tyrana. Poté, co vyslovil, že západní ženy nemusí nosit muslimský oděv, pokud se jim nelíbí, na místě odložila čádor.
