Pradědečkovi bylo v Itálii devatenáct a měl strach. Když mu zabili u některé pušky obsluhu, měl tam jít a střílet sám. Napadlo ho zranit se, aby mohl z fronty odejít. Jako "oficír" měl služební pistoli. Tak si řekl, že se střelí do ruky.
Jenže ono není tak snadné střelit se do své ruky - ruka se mu stále třásla. Přestože si ji opřel o "něco" co u opasku, aby se netřásla, musel střelit třikrát, než se mu podařilo do ní trefit. Pak si uvědomil, že to "něco", o co si ruku opřel, byly ruční granáty. Kulky prolétaly mezi nimi.
Když došel na ošetřovnu, doktor vyoperoval kulku, podíval se na ni a zeptal se pradědečka německy: "Co seš?"
Pradědeček odpověděl také německy: "Čech."
Doktor řekl česky: "Máš štěstí, ty vole, že já sem taky Čech. Až se budeš příště střílet do ruky, vezmi si na to něco jinýho, než rakouskou pistoli!"
Ony totiž měly rakouské kulky na sobě vyražený symbol orlice.
Kdyby tenkrát doktor pradědečka nepodržel, zastřelili by ho za dezerci. Takto se vrátil do Rumburka, vyléčil se a když jednoho dne vyšel v uniformě před dům, lidé se na něj vrhli a začali mu z uniformy strhávat nárameníky. Volal: "Co blázníte?"
Válka ten den skončila.
* Strojní pušky byly předchůdce kulometů.
