Naopak. Tichost je často společný příznak. Člověk, který vezme do rukou zbraň a náhodně zabíjí, v sobě dlouhou dobu dusil nespokojenost a nenávist. Člověk, který se nevykřičí, nevyventiluje, snadněji v budoucnu vybouchne. A nemusí to být přitom vždy jen tím, že vezme do ruky zbraň - dá se vybouchnout i méně ničivěji, ale podobně negativně.
Není dobré v sobě pocity dusit. Není dobré se nemít kde vyventilovat. Není příjemné být na okraji společnosti. Něco o tom vím. Na základní a střední škole jsem stál mimo kolektiv. Jenže jsem měl super vztah s mámou a babičkou a mohl s nimi bez problémů mluvit. Lidé, kteří vezmou do rukou zbraň, jsou často tišší i doma. Nevím nic o střelci ze včerejška, ale tipnul bych si, že pravděpodobně s rodiči neměl uvolněnou komunikaci.
Chyba je v rodičích. Nemluvit se svým dítětem, nevědět, jaké je, co se mu honí hlavou - to je zle. Ještě horší je rodič surovec, který sám zapříčiňuje tichost svého dítěte. Nebo rodič, který sám zasévá v dítěti semínka nenávisti - to byl asi tento konkrétní případ.
Naše děti za nás nikdo nevychová. Základní morální a hodnotový kompas jim dáváme my. Když to nezvládneme, je to naše zodpovědnost.
13. okt 2022 o 17:23
(upravené 13. okt 2022 o 17:30)
Páči sa: 55x
Prečítané: 2 918x
Takový to byl tichý žák!
"Takový to byl tichý žák!" slýcháme často u popisu masových vrahů. Jako by tichost znamenala automaticky neagresivitu.
Jiří Ščobák
Prémiový bloger
Písmo:
A-
|
A+
