Existuje 17 druhů tučňáků. Ptáci, tučňákům nejvíc příbuzní, jsou pravděpodobně albatrosi a buřňáci. Tučňáci Humboldtovi, která už dlouhé roky množí pražská zoo a kteří jsou v Košicích, žijí na pobřeží severního Chile a v Peru. Hnízdí v norách, v párech, neváží víc než 5 kg. V zajetí mohou žít 25 let a více. Přestože to nejsou antarktičtí tučňáci, je jejich chov pro zoologické zahrady velmi náročný.
Ve svém přirozeném prostředí dýchají tučňáci všeobecně mnohem čistší vzduch než jim můžeme nabídnout my (vzduch v Antarktidě je dokonce téměř sterilní). V blogu , který jsem napsal o návštěvě Loro Parque na Tenerife, jsou fotografie pavilónu antarktických tučňáků (a to tam nemají nejjižněji žijící a největší druh, tučňáka císařského). Expozice, ve které tito tučňáci žijí, je izolována od návštěvníků, dýchají filtrovaný a chlazený vzduch. Tučnáci Humboldtovi takto nároční nejsou, mohou dýchat náš vzduch a snesou naše klima, i oni však musí v pražské zoo (a pravděpodobně i v Košicích) jednou týdně ve speciální komoře inhalovat léky proti plísním.
Zoo, které leží na pobřeží moře, mají před vnitrozemskými výhodu - mořskou vodu. V pražské zoo museli, vědomi si faktu, že ve standardně čerpanou vltavskou vodu nemohou tučňákům vůbec nabídnout (tučňák by ve Vltavě nepřežil ani týden), natáhnout potrubí k pramenům objeveným poblíž zoo. Pokud mají být navíc tučňáci v dobré kondici, potřebují denně mořské ryby (po dlouhodobém krmení sladkovodními oslepnou), pokud jsou mražené, musí se do nich doplňovat vitamíny a minerály. Shánět určité druhy, hlavně sleďů, musí být docela náročné.
Informace pro text tohoto blogu jsem čerpal z knihy Tučňáci (1984), od bývalého řiditele pražské zoo Zdeňka Veselovského. Fotografie jsem stáhl z webu.
P.S. V roce 1984 byly významnými chovateli tučňáků Humboldtových jen tři zoologické zahrady ve světě: San Diego, Kjóto a Praha. Měli bychom si vážit, že se košická zoo rozhodla přes všechny překážky "ubytovat" tučňáky také.
