Tupě hledět

Včera večer já praštit hlavu o kredenc, když koukat, jestli dost vody vohřívač dětských flašek. Krev jen trochu. Zaregistrovat ji sezpožděním, protože prťata řvát. V noci po jedné začít řvát Danielka. Jávzít z postýlky a nosit do dvou. Pak já nakrmit křečíky, zabít proplcha dva cvrčky, zalít kytky na balkóně. Pro plcha ještě pribináček.Umýt nádobí, připravit mléko na noc a ráno. Uvařit čaj, připravitodpadky na vyhození. Koukat do počítače. Jít spát ve čtyři.

Dnes před dvěma hodinama Saška řvát (Šaška být ta roztomilá krásná holčička,co já fotil v kýbl). Nosit, přestat řvát. Doufat. Sednout. Začít řvát(Saška, ne já). Položit. Řvát ještě víc. Zvednout. Řvát stejně. Onojedno.
Manželka přijít když dokrmit Danielku. Zvednout Sašku. Ona udělatnějaký "ťuťu ňuňu", Saška přestat. Manželka ukázat Sašce klíče, cinkat.Saška sledovat. Já nechápat, jak to ona dělat. Nevěřit, že já dokázattaky. Manželka říkat, že já mět mluvit. Dávat klíče. Já brát Sašku,mluvit. Říkat: "tohle klíč od auto, tohle od dveře, tohle od autoalarm,tohle klíč usb". Saška řvát.

Teď já sedět za počítač a koukat přímo do blba. Připadat si jako vybitábaterie. Mět si vyčistit zuby, nakrmit křečíky, rybičky, pro plcharozkrojit dva cvrčky. Vykonat drobné domácí rodinné práce. Poslatnějaké maily. To moc věcí. Ale doufat, že to zvládnout dřív než včera.