Tento Festinger v polovině dvacátého století realizoval experiment, ve kterém platil lidem za to, že lhali. Některým dvacet dolarů, jiným jen dolar. Zjistil, že lidé, kteří dostali "jen" dolar, měli později tendenci vyslovené lži mnohem častěji věřit, než lidé, kteří dostali dolarů dvacet. Lhaní za dolar je podle Festigera obtížnější než lhaní za dvacet dolarů. Člověk, který dostal dolarů dvacet totiž může vyhlásit: "ano, lhal jsem, ale dostal jsem za to dobře zaplaceno" - co však může vyhlásit člověk, který lhal za dolar? Dotyčný, který lhal, "obdržel" dolar a nemůže své jednání vzít zpět, častěji popře skutečnost a přizpůsobí svůj názor svému chování.
Už v jednom svém soukromém blogu jsem zmínil knihu Pandořina skříňka . Její autorka, Lauren Slaterová, popisuje nejvýznamější psychologické experimenty minulého století a jednu kapitolu věnovala právě Festingerovi. Rozvádí, že právě podobné chování lidské mysli (přesně: kognitivní disonance) vysvětluje, proč za korejské války tolik amerických zajatců přestoupilo ke komunizmu. Nebylo třeba brutálních výslechů nebo velkých úplatků. Naopak. Zajatci se za hrst rýže nebo nějakou sladkost nechali "uplatit" k protiamerickéhu vyhlášení nebo článku. Následně svá slova nemohli vzít zpět a proto se tváří tvář k ubohosti "odměny" jejich mysl rozhodla raději "přizpůsobit".
Když jsem si před chvílí přečetl článek na Sme, napadlo mě, že důvody, proč se někteří američtí zajatci ve Vietnamu rozhodli spolupracovat se Severovietnamci, mohou být stejné. Za drobnou odměnu, možná i za vlídné chování je přesvědčili na vyhlášení - následně bylo těžké vzít slova zpět. Nemyslím, že to musí souviset s americkou politikou (jak tvrdí McCain) nebo s protiválečným hnutím. Samozřejmě, že pocit, že "moje strana" udělala spoustu zla, hraje svou roli (a severovietnamská propaganda byla v tomto směru určitě velmi silná), nicméně si nemyslím, že by až takovou roli na kolaboraci amerických válečných zajatců hrálo dění v USA a ve světě.
P.S. Nemohu si pomoci, když jsem si přečetl větu: Američania zajatí po roku 1968 sa podľa McCaina ukázali menej odolní severovietnamským tlakom, lebo „boli vystavení rozkladným silám, ktoré sa dostali do stredobodu záujmu následkom protivojnového hnutia v Spojených štátoch“ - vybavila se mi propaganda z dob socializmu.
