Vpodvečer mě začala bolet záda. Pak břicho. Taková ne moc silná, ale nepříjemná bolest, při které když sedíte hodinu u počítače, přejete si být někde na gauči. Rozkousal jsem tři živočišná uhlí a maličko se mi ulevilo.
Podstatné je říci, že se celý zbytek rodiny evakuoval již v pondělí k mé mámě do Prahy. Takže stav. Je večer, jsem sám, ještě pracuji a cítím se divně. Telefonát manželce. Dobrá rada, ať si uvařím černý čaj, jím suchý chleba a jsem v teple. Konec telefonátu. Problém. Mám poslední kousek suchého chleba. Uvažuji, že bych si ho mohl nechat na později a přemýšlím, co sníst jiného. Rohlíky, které žena obvykle hází na mrazák, se s rodinou odstěhovaly do Prahy. Žádné krekry, nic. Takže volba padla (prosím, nesmějte se) na velkou kedlubnu (kaleráb) v ledničce. Snědl jsem jí necelou polovinu. Víc nešlo. Co jsem zažíval v tu chvíli, se s tím, co jsem zažíval předtím, nedalo porovnávat. Ok. Na záchod a vyvolat zvracení. Nic moc. Dobře, druhý pokus. Piju na ex půl litru vlažné vody, ignoruju bolest a pět minut skáču po bytě, aby se voda promísila s obsahem žaludku. Druhý pokus o zvracení. Cítím se ještě mizerněji, ale snad se to dá považovat za částečný úspěch. Piju půl hrníčku černého čaje. Opakování předešlého postupu.
Mám prázdnější žaludek, ale že bych se cítil lépe, se říci nedá. Navíc, být sám, když je vám takto, je peklo. Telefonuju manželce. V zásadě mi nemá jak pomoci, takže je to jen takové: "Prosím, buď se mnou". Deset minut jí kňučím bolestí do telefonu. Větami jednoduchými popisuji svůj stav. Nápad, že zavolá bratrovi, který ale nežije přímo v Bratislavě. Navrhuji, že jeden z mých nejlepších přátel bude možná lepší volba. Volám mu. Má doma Smectu a je ochoten ji na mě použít. Bude u mě z Dúbravky asi za dvacet minut.
Jediné štěstí, že jsem dokončil práci. Zbývá mi poslední úkon - sednout si k počítači, stáhnout jeden soubor a přeposlat ho přes jedno úložiště někam jinam. Práce asi na minutu. Dělám to se zatnutýma zubama.
Čas se hrozně vleče. Nevím, jestli jste někdy zažili situaci, při které po čtyřech prolézáte všechny postele, které máte doma a doufáte, že se v některé z nich budete cítit lépe. Iracionální, ale dělal jsem to. Ze zoufalství se snažím dovolat na pohotovost. Standardně mám číslo v hlavě, ale včera mi to nemyslelo, takže jsem se dovolal až na x-tý pokus přes hasiče a několik čísel, která neexistovala. Ta paní na 155 byla zlatá! Provedla se mnou všechny testy, které se dají provést. "Cítíte bolest na tlak? Když chodíte, je to horší? Máte teplotu? Máte křeče? Trne vám ruka?" Všechno jse jí odnegoval. Ptala se, kde konkrétně to bolí, ale už jsem měl tak rozdráždený trávicí trakt, že se mi nepodařilo bolest blíže prostorově specifikovat. Když se zeptala, zda jsem zvracel krev, odpovéděl jsem, že ne a že to prasknutý žaludeční vřed nebude. Hned se mě ptala, jestli mám žaludeční vředy. Řekl jsem, že ne, ale, že chápu, kam tou otázkou mířila. Zkrátím to. Ptala se ještě další věci a nakonec jsme se shodli, že za to asi může to kuře a že ta kedlubna byla zásadní blbost. Chtěla mi poslat záchranku, ale řekl jsem, že skusím tu Smectu a že se mi ona za nějakou chvíli ozve. Byla skvělá.
Kamarád dorazil i s černým uhlím, které mi také došlo. Kopnul jsem do sebe dvě Smecty a rozžvýkal tři černá uhlí. Zústal se mnou půl hodiny. Nebyl na tom lépe, než manželka, protože se mohl jenom dívat, jak skučím do klubíčka stočený na gauči. Nicméně byl úžasný, že byl se mnou. Několikrát jsem se dokonce usmál.
Asi čtvrt hodiny po tom, co odešel, to začalo bolet trochu méně. Volala lékařka ze 155, ale řekl jsem, že snad bude líp a sanitku dočasně odmítl. Volala žena a uklidnil jsem ji, že to už vypadá trochu lépe. Slíbil jsem jí, že budu konzumovat jen dietní potraviny (občas jsem velmi zodpovědný). To bylo před půlnocí. Spal jsem až do rána.
Výsledek. Koupil jsem si dietní jídlo. Za rodinou pojedu později. Poprvé od roku 1996 nejsem na vánoce s mojí ženou. Poprvé v životě jsem na vánoce sám. Nicméně jsem šťasten, že mi je, jak mi je. Pustil jsem z hlavy svoji práci a upřímně myslím na rodinu. Jednou na to budu vzpomínat. Všechno zlé je k něčemu dobré.
Krásné vánoce vám všem!
