Je to pozoruhodný úkaz. Diskuse. V ní lidé. Povídají si, diskutují, dva jsou v sobě. Jeden v rámci hádky náhle přejde z tykání na vykání. Mám teorii, že vykání umožňuje mít od druhého odstup. Člověku, který je cizí, snadněji řekneme, že je hlupák a blbec (možná mu to neřekneme přímo, ale arogantním postojem a komunikací mu to dáváme "vyžrat" v každém druhém slovu).
Osobní válku proti vykání na blogu vedu už dlouho. Důsledně tykám a pokud mě někdo v rámci diskuse začne podobným způsobem vykat, reaguji: "Jsme na blogu, tak mi (chlape, ženská, vole) tykej :)." Možná se dotyčný urazí a přestane reagovat. Nevadí. Možná začne psát normálně. Super. Ať se však stane cokoli, odmítám mít od druhých "vykací" odstup.
Samozřejmě se každému z nás občas stane, že cítí potřebu někomu zdělit, že je blbec. Považuji však za znak vyspělého člověka, pokud dokáže i přímo reagovat: "jsi blbec ... hlupák ... máš hloupý názor ... vytvářím ti principiální opozici" ... atd, doplňte si sami. Lidé, kteří k vyjádření svého negativního postoje potřebují "berličku" vykání, kteří překrývají svůj názor vrstvou formální bezchybnosti, ve mě mnoho respektu nevzbuzují.
6. máj 2009 o 11:30
Páči sa: 0x
Prečítané: 2 297x
Vykání na blogu
Blog je místo, kde si tykáme. Tykáme si blogeři, tykáme si diskutující, tykáme si i s adminy. Pokud někdo vyká, je tu buď nový nebo si dotyčného velmi váží nebo se právě naštval. Poslední možnost je paradoxně docela častá.
Jiří Ščobák
Prémiový bloger
Písmo:
A-
|
A+
