Záchranná akce (aneb: Auto v Salzburgu)

Neměl jsem tušení. Mohlo to být cokoli. V minulosti nám v serviseřekli, že pokud pípá kontrolka, je čas navštívit servis, nicméně sautem se prý ještě dojet dá. Vážné to je až tehdy, když se auto zastavía odmítne rozjet (chci dodat, že přestože je to naše auto, moc se v němnevyznám - nikdy jsem neměl řidičský průkaz, řídí manželka). Takže Mirodostal příkaz pokračovat v jízdě. Poté, co přibrzdil na sjezdu zdálnice a chtěl přeřadit, povídá: "Nefunguje spojka." Takže jsme byli vkelu. Naštěstí se mu podařilo nějak dojet toho asi půl kilometru kmístu našeho určení - místu tancování squarového klubu Salt CastleDiamonds . Což bylo štěstí v neštěstí, nemuseli jsme čekat na odtahovkuvenku a v dešti (z BA jsme vyjížděli za teploty 29 stupnů, v Salzburbubylo 13 a pršelo), vytáhli jsme taneční věci a šli tancovat.

Problém je, že v neděli večer se vám na auto nikdo nepodívá. Mojeuznání patří zaměstnancům pojišťovny Allianz, kteří bez problémů vrámci havarijního pojištění zařídili zdarma odtah do servisu (musímzmínit, poprvé nám pojištění k něčemu bylo - a ono to funguje!), jenžetím večer i skončil. Přestože nám pojišťovna nabízela ubytování vhotelu, zvolili jsme po skončení večera přespání u Alfreda, prezidentarakouského klubu, který nám slíbil pomoci v komunikaci se servisem anabídl odvoz (v tuto chvíli se vybil můj mobil, takže jsem "zneužil"mobil Mira).

Ráno (včera) přišla dlouho očekávaná informace. Odešla spojka, novásoučástka a práce budou stát 1000 eur. Z toho součástka 400, práce 600.Uvedli, že součástku musí objednat a auto bude hotové až v úterý (dnes)večer. Při představě zaplacení 18 000 Sk za 8 hodin práce (a představě,že Žaneta bude doma s dvojčatama dva dny sama - už tak nám od neděleposkytovala na telefonu informační servis) jsme začali hledat jinémožnosti řešení situace. Odtažení auta na laně (400 kilometrů a mimodálnici) jsme zavrhli hned na začátku. Profesionální odtahovka zBratislavy vycházela jak přes pojišťovnu, tak přes asistenční službuokolo 17 000 Sk (a jinde ještě víc), což nebylo právě povzbudivé. Vnouzi nejvyšší prohlásil Alfred, že mezi Salzburgem a Vídní jezdíautovlak, který nás všechny i s autem dopraví za 140 eur do Vídně ještědnes. Což bylo reálné, protože šedesát kilometrů mezi Vídní aBratislavou se auto odtáhnout dá (na otázku, jak ho to napadlo,reagoval Alfred: "Pracoval jsem 30 let pro rakouskou železnici!").Prohlásil jsem, že odvoz auta z Vídně je nejmenší problém a objednallístky (Miro si nedokázal představit, jak vytlačíme auto na rampu -Alfred zatelefonoval, aby nám rezervovali místo "na přízemí"). Žanetadostala za úkol sehnat buď Igora nebo Johnyho a zajistit servis vBratislavě (v tuto chvíli končil i mirův mobil, naštěstí měl "nabito"Tom a jeho mobil vydržel až do konce). Protože jsme v tu chvíli nemělinic jiného na práci, vyrazili jsme do centra a s Alfrédem si dohodlisraz ve dvě. Cestou mě potěšila Žaneta, které Igor reagoval na prosbu opomoc se smíchem: "záchranná akcia - to je ako staré zlaté časy!".Prohlásil, že zajistí auto, lano (a výstražná světla, když je budetřeba) a bude nás čekat ve Vídni na Westbahnhofu. Bez problémů. Hurá.

Prošli jsme centrum, koupili si preclík, naobědvali se, vylezli navyhlídkový kopec s klášterem naproti starému městu. Alfred dorazil,vyzvedli jsme lístek na vlak, dorazili do servisu, odtáhli auto na laněna autovlak. Pršelo (vůbec, pršelo celý den), měli jsme hodinu donaložení auta, byli jsme už utahaní. Nakonec jsme auto vytlačili dovagónu bez problémů, rozloučili se s Alfredem a nasedli na vlak(vyjíždí ze Salzburgu každý den v 17:05, ve Vídni je v 20:35).

Ve Vídni nás čekal Igor hned na perónu, v dešti jsme vytlačili auto zrampy, nechali Mira řídit a já s Tomem se "nasáčkovali" k Igorovi dojeho auta. Igor byl sluníčko. Celou cestu nás bavil historkami (včetněté, jak s Táňou plánovali jít dnes večer do kina, ráno Táňa povídá:"neviem, či sa mi chce", odpoledne povídá: "nechce sa mi, choď sám" -na což Igor reaguje: "nejdem, mám dohodnutý výlet") a úspěšně odolalpokusu řidiče, který se mezi nás ve Vídni pokoušel zařadit. Předjedenáctou jsme dorazili do Bratislavy, kulturní vložkou byl hlídač naparkovišti servisu - když jsme na parkoviště projeli cestou určenou navýjezd a začali dotlačovat auto na parkovací místo před servisem,nechápal (už jsem neměl náladu, tak jsem ho odbyl, že je to dohodnuté aje to tak v pořádku). Okolo jedenácté jsme byli všichni doma. Sezpožděním asi 20 hodin.

V zásadě jsem rád, že to tak dopadlo. Kdyby závada nastala naSlovensku, vyšlo by to sice o pár tisíc levněji, jenže na druhoustranu, mohl jsem také zaplatit mnohem víc (a ještě teď trčet v Salzburgu).Kdyby se nám auto neporouchalo přímo před Salzburgem, ale někde v půlicesty, čekali bychom na odtah ve tmě a v dešti (a nemohli použítautovlak, který jezdí jen mezi Salzburgem a Vídní). Kdyby Miro, Tom,Alfred a Igor nebyli všichni tanečníci square dancingu , neměl bychpřátele, o které se mohu opřít. Za což jsem vděčný.

P.S. Pro tanečníky square dancingu: V Salzburgu se tancoval plus. Tomje z loňské přípravky, která se v tuto chvíli naučila asi polovinuplusových figur. Z papíru se doučil zbytek (že jede, jsem mu oznámil vestředu) a všechny figury zvládl zatancovat (včetně LEFT relay thedeucey). Jsem na něj hrdý.

P.P.S. Ještě jednou se omlouvám Mirovi a Tomovi, že jsem je tak zdržel.A děkuju Žanetě, která byla do telefonu skvělá - a s prťaty na krkutoho obtelefonovala opravdu hodně :).