... buď mají jednoho vládce a všichni ostatní jsou jeho sluhy (anebo ministry z jeho vůle) nebo mají vládce a barony, kteří jsou na svých pozicích z pozice svého rodu. V prvních zemích má vládce větší moc. Když přemýšlím, kam bych zařadil Slovensko, napadá mě druhá kategorie: Máme vládce a "barony", kteří jsou na svých pozicích díky svým podnikatelským schopnostem a díky svým penězům. Těmto "baronům" nemůže vládce jejich výsady a postavení "odňať bez toho, aby sa vystavil nebezpečenstvu" (citát z knihy).
Machiavelli dál přemýšlí, jaký je rozdíl mezi tím jednu nebo druhou krajinu dobýt a následně udržet. Krajina, ve které vládne absolutní vládce, se dobýjí hůř, dobyvatel nemůže doufat ve vyvolání vzpoury okolo vládce, otroci se těžko podplácejí (a i kdyby se dali podplatit, těžko za sebou strhnou obyvatelstvo). Když však už někdo takovouto zemi dobude, udrží ji snadněji, protože její obyvatelé jsou zvyklí považovat se za sluhy nebo otroky.
Na druhou stranu, krajina druhého typu se dobude snadněji. Vždy se najdou nespokojení baroni, kteří otevřou cestu do krajiny a ulehčí vítězství. Machiavelli píše: "... ale toto vítezstvo, ak sa tam chceš udržať, ti prinesie veľa ťažkostí s tými, ktorí ti pomáhali, ako aj s tými, ktorých si premohol."
Když sleduji současné konání našeho "vládce", uvědomuji si, jak nadčasová slova Machiavelli napsal a současně cítím jistou naději. I přes všechny problémy, které máme, se nikdo z nás necítí být sluhou nebo otrokem.