Poučení z Afganistánu

Kdybychom se dívali pouze optikou Afganistánu, řekli bychom, že snaha demokratizovat svět nemá smysl. Jenže ono to tak není. Mnoho zemí více či méně demokratických je a USA nedorazily do Afganistánu kvůli demokratizaci, ale kvůli 11. září. Jde jen o to, že někde snaha o demokratizaci nevyjde. Ve více zemích nevyšla.

V minulosti, když se rozhodovalo, kam demokratizaci "vyvážet", byl problém určit dopředu, kde to vyjde a kde ne. Často však nebylo na výběr. Často byla snaha o demokratizaci odpovědí na snahu Ruska o vývoz komunizmu (je to zajímavé, ale možná by vývoz demokracie nebyl zdaleka tak výrazný, kdyby Rusko nemělo snahu vyvážet komunizmus a západní krajiny, aby nabídly protiváhu, začaly vyvážet demokracii).

Aktuálně se spousta lidí začne navážet do USA, že neměly z Afganistánu odejít. Upřímně, problém nastal už, když tam přišly. Jenže kdyby tam nepřišly, nechaly by dál vládnout režim, který poskytl útočiště Bin Ládinovi a realizoval veřejné popravy na stadionech. USA to zkusily a nevyšlo to. Zkusili bychom to na místě USA my? Můj názor je, že asi ano, kdybychom byli v jejich kůži. Často dopředu prostě nevíme, jak situace dopadne, přesto musíme udělat krok.

Poučení z Afganistánu je, abychom si přiznali, kolik toho nevíme a abychom nepřeháněli snahu být po bitvě generálem. Tváří v tvář světu, který obsahuje téměř nekonečné množství proměnných, je na místě trocha pokory.