Když často plavu, mám lepší kondičku, jsem zdravější a připadne mi, že se mi na těle objevují některé svaly. Preferuju přírodní vody. Hluboká přírodní voda "lépe nese", nemusím chlór, nebaví mě se na koncích bazénu stále otáčet a pokud plavu středem jezera, nikdo mě nepřekáží (do labutě jsem zatím nenarazil). V pátek to už ale bylo na hraně. Zvykl jsem si, že když je voda studená, můžu ke konci onoho kilometru ztrácet cit v prstech, v pátek jsem však začal ztrácet cit už po polovině a zatínal pěsti, abych do prstů dostal cit. Taky mi byla po vylezení z vody zima. Hýbal jsem se, snažil utíkat, nohy však nepružily a běžel jsem poněkud těžkopádně. Dojel jsem domů kilometr na kole, zaběhl dalších 100 metrů, vzal schody po dvou a doma dal nějaké dřepy a kliky o dveře, abych rozproudil krev, než vlezu do vany. Teplou vodu jsem připouštěl postupně, protože jsem byl tak studený, že kdybych ji dal najednou, nastane teplotní šok a ještě mi bude zima, protože tělo vodu ochladí :).
Paradoxní je, že se otužovat nechci. Nechci lézt do vody a chvíli v ní sedět. Prostě plavu venkovní 1 km tak dlouho, dokud to teplota dovolí.
Poprvé jsem na bratislavskou Kuchajdu vlezl loni v létě, plaval několikrát týdně a skončil v polovině októbra. Letos mě už po zimě bolela záda, cítil jsem se nekomfortně a do Kuchajdy se ponořil v polovině mája. Trénoval jsem 3-4x týdně, někdy 5-6x. Šlo mě o to, aby mě po 1 km nic nebolelo (nenatáhl si svaly) a abych nebyl unavený pro zbytek dne. Postupně se mi to povedlo a i po zaplavání jsem byl schopen po zbytek dne normálně fungovat. Na konci septembra jsem ale udělal blbost, šel plavat v mírném dešti, venkovní teplotě 14 °C a vyběhl z domu jen v tričku a kalhotách. Cítil jsem zimu už jak jsem vylezl z domu a vzal si kolo. Plaval jsem v dešti, jel zpátky na kole při mrholení a další dva dny měl co dělat, abych neonemocněl. Znáte stav, kdy cítíte, že na vás něco leze, ale ještě nejste nemocní? Tak to bylo ono. Cpal jsem do sebe grepy a pomeranče, zahříval se nahřívacími polštářky, dal si na noc preventivně paralen a naštěstí neonemocněl. O týden později jsem šel plavat znova, ale tentokrát s mikinou (nepršelo) a cítil se nekomfortně jen jeden večer. Za další týden jsem absoluvoval další pokus a tentokrát na mě už nic nelezlo. Jen uťapenost. Přeci jen je kilometr ve studené vodě pro tělo náročnější, než kilometr v teplé (zkusil jsem po jednom takovém plavání jít na nákup a cítil se slabý). Takže můj další cíl byl zvládnout zaplavat v chladné vodě a současně neodpadnout pro zbytek dne. A víte co? V pátek se mi to povedlo! Vykoupal jsem se, zahřál na přijatelnou teplotu, osušil, šel na večer se ženou ven (11. novembra máme výročí vztahu) a necítil se unavený. Pouze je 11,3 °C už asi konečná hranice pro plavání jen v plavkách (teplota vody navíc do této chvíle klesla o dalšího 0,6 stupně). Příště si vezmu neoprén. Nic se nemá přehánět :).
P.S. Minulý víkend organizovali otužilci v sobotu na Zlatých pieskoch v BA Lampiónové plávanie - lidé lezli do vody se světélky v bójkách. Můj je ten růžový "lampión" vpředu. Voda asi 12,6 °, okruh asi 300 metrů.
Každý mohl plavat, kolik koleček chtěl. Dopředu jsem si řekl, že chci kilometr, takže 3 až 4. Jenže už při nájezdu do třetího kola (video) jsem zjistil, že plavu sám. Vodu jsem neznal, byla tma, neblbnul jsem a na čtvrté kolo už nešel (zajímavé bylo, že jsem po doplavání stále měl cit v prstech a nebyla mi vyloženě zima).
P.P.S. V pátek jsem neměl obyčejnou plaveckou čepici, ale teplejší neoprénovou (a pod ní plavecké špunty do uší, aby mi nenastydly zvukovody).
