Vlastně se to ani nedalo označit za plavání. Na začátku trochu zaberete, abyste se dostali od břehu a nenarazili do možných překážek a pak vás to už jen nese. I když budete dělat pouze líná tempa, dostanete se na druhou stranu. Teoreticky to zvládne každý. Teoreticky.
Toto léto se na Slovensku opět rozrostla smutná statistika utopených osob. Často je to o tom, že dotyčný vlezl do vody a prostě zmizel. Velká část populace totiž dovede plavat tak "aby se udržela nad vodou", ale pokud se ve vodě potká s něčím nečekaným, má problém. Nečekaná může být prudká změna teploty. Nebo, že se pod vodou o něco udeříme. Nebo do nás někdo kopne. Nebo stačí samotný fakt, že jsme dosud neplavali v silném proudu a najednou v něm jsme. Dostaneme se pod vodu a začneme zmatkovat. V Dunaji všechno toto hrozí.
Psychika ve vodě je základ. Základ se musí budovat. Pokud párkrát do roka vlezete do vody a zaplavete 200 metrů, potom žádný pořádný základ pro plavání v Dunaji nemáte. Zaplavte na jezeře 1 kilometr. Plavte ho 3x týdně 4 týdny za sebou. Po čtyřech týdnech budete chápat, jak jste na tom byli předtím a jak jste na tom teď. Já takto díky Trans Danube Swim začal aktivněji plavat. Vždy jsem dobře plaval, kdysi s mámou hodně často, ale posledních 30 let jen párkrát do roka. Když jsem se před třemi lety přihlásil na Trans Danube Swim poprvé, máma mě do telefonu zdrbala, že nemám tréning. Tak jsem začal plavat ten kilometr. Pak jsem poprvé zaplaval dva kilometry a cítil únavu. Ale přidával jsem si a dostal se k tréningovému plavání 3, 6 nebo 7 kilometrů. Včera, když jsem vylezl z Dunaje, jsem přišel domů, najedl se, jel na kole 11 kilometrů, plaval na jezeře 4,2 km a zase jel na kole zpátky. Skoro čtyři hodiny intenzivního pohybu (nejel jsem na kole moc rychle, protože jsem se nechtěl unavit). Poslední tři týdny jsem uplaval celkem 39 km. Říci ale, že mě ve vodě nic nepřekvapí, je blbost. Stále mě může něco překvapit. Například včera v Dunaji jsem se ke konci přidal k davu lidí plujících podél břehu. Člověk by řekl, že voda bude unášet všechny stejně rychle, ale ne. Připadal jsem si jako ve frontě na melouny, s tím rozdílem, že ve frontě na melouny se lidé dívají, kam šlapou. Několikrát na mě někdo najel zezadu. Lidé se hloupě tlačili v úzkém pruhu, místo, aby se víc roztáhli. Rozhodl jsem se vystoupit z davu a zabral směrem ven, přiznávám však, že tentokrát jsem pro změnu do někoho vrazil já. Pro většinu lidí byla tato situace nová a měli problém se v ní orientovat.
Trans Danube Swim dělá ohromnou práci na poli propagace plavání. Je to ale spíš adrenalín, než plavecká akce. Je to tobogán, do kterého vlezete, uděláte pár temp a necháte se nést. Je to jízda, při které si uvědomujte čistou jiskřivou, hlinitou vodu a sledujete Bratislavu z nestandardních úhlů. Včera jsem s sebou vzal fotoaparát v podvodním pouzdře a fotil. Organizátorům patřilo uznání, že zastavili dopravu na řece a zajistili doprovodné lodi, aby akce proběhla bez strát.
Pokud plavete alespoň 1 km na otevřené vodě pravidleně a často, je Trans Danube Swim velmi jednoduchá, adrenalínová akce po které si budete chtít pořádně zaplavat. Pokud ne, nebudete si jistí, můžete cítit strach a budete mít co dělat.
