Vědci bez problémů akceptují fakt, že existují živočichové, u kterých se otci každé další generace stává pouze hrstka samců z celkového množství všech samců (například ploutvonožec rypouš sloní nebo pták tetřívek obecný), ale mají problém pomyslet, že by chování sociálních živočichů mohlo být vedeno podobnými zájmy hrstky jedinců. Místo toho hovoří o „spolupráci mezi dělnicemi, které potlačí své vlastní rozmnožování a preferují rozmnožování královny“ (volný citát).
Sociální (správný výraz by byl eusociální) není jen hmyz. Je známo osm druhů hlodavce rypoše (všechny mají nižší tělesnou teplotu než ostatní savci, jeden druh je téměř studenokrevný, žijí dvacet let a více), hloubícího si nory a chodbičky pod africkými polopoušťěmi a savanami. U dvou druhů je struktura kolonie velmi podobná kolonii termitů. Mají královský pár, dělníky a vojáky. Dělníci budují chodby a hledají podzemní hlízy, vojáci jsou větší, v případě nebezpečí je dělníci probudí a oni doslova ucpou chodbičku svojí hlavou s mohutnými (na rypoše) zuby. Všichni rypoši mají společné „latríny“. Královna se v nich otírá o stěny a vylučuje látku, která zabraňuje ostatním samicím otěhotnět. Představuji si, že z podobné formy chování vznikly kolonie i ostatních sociálních živočichů.
Je známo víc druhů různých živočichů, u kterých některá vzrostlá mláďata pomáhají rodičům s výchovou další generace. Děje se to například tam, kde je málo životního prostoru, mladí jedinci by měli problém získat vlastní teritorium, proto zůstávají v teritoriu svých rodičů, pomáhají s výchovou sourozenců a zbírají zkušenosti. Představme si, že kdysi dávno jeden rodičovský pár dokázal ovládnout ovládnout své potomky z první generace. Co tím získal? Tito potomci se sice dál nemnožili, pomohli mu však vychovat víc dalších potomků, pomohli mu uhájit větší teritorium než páry, které podporu první generace neměly. Nedívejme se tedy na sociální živočichy očima nerozmnožujícího se dělníka nebo vojáka, podívejme se na ně očima královny (nebo královského páru). Mravenčí královna žije třeba 25 let. Splodí milióny neplodných „strojů“ a tisíce, desetitisíce nebo statisíce plodných jedinců. Vyplatí se jí plodit „stroje“? Samozřejmě, pokud tyto „stroje“ uhájí rozsáhlé teritorium a pomohou ji s plozením takového množství plodných jedinců, které by (pokud by žila sama) nebyla schopna ani porodit ani uživit. Navíc se královna sociálního druhu dožije několikanásobně vyššího věku, než samička druhu, který sociální není.
Dělník nebo válečník z tohto systému žádný užitek nemá. Nerozhodl se pro celibát dobrovolně. Je „strojem“, který královna vytvořila, aby pomohl s výchovou plodné generace a který královna ovládá. Je zbytečné přepočítávat, kolik procent geneticky shodné informace má včelí dělnice se svojí plodnou sestrou. Jeho vůle není její vlastní. Samozřejmě by se dalo zeptat, proč to prostě nezabalí a neodejde, to bychom se však ptali my. Včelí dělnice neuvažuje nad smyslem svého života. Činnosti, které vykonává (staví komůrky, čistí hnízdo, krmí larvy), ovlivňují instinkty samotářské včelí samičky, kterou byla kdysi dávno, dokud se některá z jejích matek nerozhodla manipulovat svými dcerami k svému prospěchu.
Sociální živočichové nejsou jediní, kdo manipulací zlepšuje svoji rozmnožovací zdatnost. Vybavují se mi například hyeny. Samice u hyen jsou značně agresivní, dominují všem samcům, alfa samice dominuje všem samicím. Mláďata alfa samice mají vyšší šanci dožít se dospělosti než mláďata jiných samic.
Jedinec, který manipulací se svými potomky „vynalezne“ sociální systém chování, bude mít v rámci svého druhu výhodu. Jeho geny se mohou šířit, jeho potomci ovládnou dostupná teritoria. Jedinec, který v rámci svého druhu „zdokonalí“ sociální chování (větší počet jedinců v kolonii, vyšší specializace „kast“) bude mít opět výhodu. Atd., atd.
Podstatné:
Není třeba uvažovat o plánu nebo úmyslu, prostě se to stane.
Výhoda je zjevná pro všechny jednotlivé generace po celou dobu vývoje. Větší a lépe organizovaná skupina bude dominovat nad menšími a hůře organizovanými skupinami stejného druhu zcela logicky.
Správnost hypotézy indikuje fakt, že druhy sociálních živočichů s nejprimitovnějším sociálním chováním počítají počty jedinců v kolonii na desítky či stovky, nemají kasty, královny se podobají dělnicím.
V neposlední řadě jsou druhy s primitivním sociálním chováním poměrně vzácné – zřejmě proto, že je vytlačily druhy s rozvinutějším sociálním chováním.
Celá tato hypotéza je moje vlastní. Nikde jsem ji nečetl, neokopíroval. Nenapadá mě, jak dokázat, že se jedná o hypotézu správnou, vsadil bych se však (třeba i o peníze), že vznik mnoha sociálních druhů proběhl takto.
Zdrojovou literaturu neuvádím (vzhledem k faktu, že jsem přečetl značné množství knih a nevybavuji si, kde bylo co). Hypotézu jsem promýšlel přibližně půl roku.
Vybavuji si, že informace o společných latrínách rypošů lysích zazněla před lety v televizi. Přehled literatury, kterou mám aktuálně po ruce, jsem uvedl zde.
Mám i trochu osobních skušeností ☺. Rypoše jsem viděl živé v přírodovědném muzeu v Nairobi, hyeny jsme pozorovali v národním parku Serengeti.
