Africký skot watussi, příbuzný asijskému zebu (pouze ztratil hrb), patřil v východoafrických zemích k symbolům bohatství. Nechoval se na maso. Jeho krev, odebíraná živým zvířatům, se pila míšena s mlékem. Předci tohoto skotu se dostali do Afriky před přibližně 4000 lety. Dokáže přežít i na méně kvalitní stravě. Rohy používá k obraně před nepřáteli, v případě ohrožení ukrývá telata uprostřed stáda. Nejtěžší jeden roh tohoto skotu vážil prý téměř 50 kg. Kmen Zulů vyráběl z kůže watussi své štíty.
Zebu zakrslý se k nám stavěl bohoužel pouze takto. Jedná se o nejmenšího zebu.
Skot stepní uherský je velmi staré plemeno, jehož původ se váže od pratura. K domestikování došlo v starověku, o kráse bílých býků píše i Vergilius. S kolonisty se tento skot dostal na pobřeží Černého moře, podél Dunaje až na území dnešního Maďarska. Na potravu je nenáročný, má vysokou odolnost vůči nemocem, jako je slintavka nebo kulhavka. Dojivost je podprůměrná, používal se jako pracovní plemeno (k tahu). Je dlouhověký.
Odolný a otužilý skotský náhorní skot se stejně jako stepní skot uherský řadí podle stupně prošlechtění mezi tzv. "primitivní plemena". Archeologickými nálezy je prokázán již v šestém století, v současné podobě a bez křížení s jiným skotem je chován od 18. století. Jedná se o masné plemeno s nízkým obsahem cholesterolu v mase (maso se přirovnává ke zvěřině), nehodí se však pro velkochovy, protože denní přírůstek je nízký. Doporučuje se celoročně chovat venku, při kvalitní pastvě nepotřebuje většinu roku dokrmovat. Nesešlapává půdu na pastvinách a tak nedevastuje krajinu.
Jerseyský skot není vhodný na maso, jedná se ale o významné mléčné plemeno. Pochází z ostrova Jersey v Lamanšském průlivu, od roku 1763 je na tomto ostrově chován bez příměsi cizí krve. Jeho mléko vhodné na výrobu másla a sýrů (má vysoký obsah mléčných bílkovin a mléčného tuku, je zbarveno karotenem, tukové kapičky jsou velké). Díky svým aklimatizačním schopnostem se chová po celém světě.
Buvol domácí byl domestikován pře 3000 lety v Indii z divokého buvola arniho. Chová se na mléko (jeho dojivost není vysoká, v některých oblastech se však jedná o jediný zroj mléka a navíc je tučnější než kravské), používá se k tahu. Jeho kůže se využívá i jako potah bubnů. Miluje vodu.
Kůň fjordský je velmi staré plemeno připomínající koně Převalského. Byl domestikován před přibližně 4000 lety a i přes svůj název zřejmě pochází z Asie, ze které se dostal do Skandinávie. Pro svoji odolnost nenáročnost a houževnatost byl oblíbeným koněm Vikingů, se kterými se dostal i na Island. Jedná se o jedno z nejstarších a nejčistších plemen v Evropě. Jako snad jediný domestikovaný kůň si udržel své původní divoké zbarvení.
Kůň shirský se k nám odmítal postavit čelem, nakonec však i díky tomu vynikly jeho žíně na nohou. Byl vyšlechtěn v devatenáctém století v Británii, jedním z jeho předků je rytířský kůň středověku. Byl používán v tahu. Jedná se o jedno z nejvyšších plemen koní, valach Samson z devatenáctého století je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako největší kůň na světě. V kohoutku měřil 220 cm, vážil 1524 kg (pro srovnání: největší kůň současnosti má v kohoutku 202 cm a váží 1088 kg). I přes velikost se jedná o dobrosrdečného koně.
Pozn.: Kohoutková výška - nejvyšší místo hřbetu. Výš už je jen krk a hlava.
Kozel kozy karpatské (opraveno po upozornění ze zoo ve Vyškově) .
Prase mangalica pochází z Balkánu a Maďarska a je považováno ze jediné "kadeřavé" prase na světě (srst může mít ještě bohatší, než na obrázku). Jeho "mramorované" maso prý obsahuje víc tuku, ale méně cholesterolu, než jiné vepřové a je exportováno za dvojnásobné ceny. Nevýhodou je nižší porodnost.
Dvorek "naší babičky". Koza kamerunská, kozy domácí karpatské, slepice.
Temperamentní slepice araukany z Jižní Ameriky jsou zajímavé nejen tím, že jsou bezocasé a že snáší vajíčka se zelenomodrou skořápkou. Jejich vejce prý obsahují méně cholesterolu, než běžná slepičí. Může to být tím, že cholesterol je v jejich vejcích vázán nejen na žloutek, ale obsahuje ho i bílek a skořápka (která je zbarvena i uvnitř). Vázání cholesterolu ve skořápce tak může způsobit jeho nižší koncentraci v žloutku a bílku. Název získaly od jihoamerického kmene Araukánů. Četl jsem teorii, že je do Jižní Ameriky nedovezli Španělé, jak se uvádí, ale Číňané ještě před Kolumbem (podle stejné teorie jsou tito kurové mnohem podobnější asijským kurům, než slipkám chovaným v tehdejší Evropě).
Česká zlatá kropenatá slepice je potomkem české slepice selské chované v našich zemích po staletí. V roce 1913 došlo k shromáždení dvou hejn těchto slepic ze stále méně chované populace, později byla obě hejna sloučena. Název česká zlatá slepice kropenatá byl zaveden v roce 1925. V roce 1992 byla zařazena do genetických živočišných rezerv. Je nenáročná, odolná na výživu, ostražitá.
Miniaturní a okrasná sebritka stříbrná tmavě lemovaná byla vyšlechtěna v Británii lordem Johnem Saundersem Sebrightem. První zmínka o těchto slepicích se vyskytuje z roku 1815, první zobrazení pochází z dřevorytu z roku 1847. Jméno šlechtitele přijaly až po jeho smrti.
Zoo je specializovaná na domácí zvířata, zaujalo nás však ještě několik dalších věcí. Jednak velká vysoká klec se skupinou velmi aktivních nosálů (nosálové v bratislavské zoo až tak vysokou aktivitu neprojevují - možná proto, že zoo v Bratislavě používá jiné pletivo, které zvířatům neumožňuje až tak šplhat), pak klec s veverkami (ano, naše obyčejné veverky) a v neposlední řadě klec d dvěma kočkami sibiřskými, která je uvnitř zařízena jako obývací pokoj se dvěma křesly, kobercem, stolíkem a televizí.
Stránka zoo.
