Z úvodního odstavce jste získali jakousi mlhavou představu. Ještě jednou a stručně: Čtverylka. Čtyři páry (nejlépe 4 girls a 4 boys) stojící na stranách čtverce. Kromě této čtverylky několik dalších čtverylek v sále. Pódium. Na něm caller, aparatura, bedny a mikrofon. Caller pustí rytmickou hudbu (od country po Shakiru) a řekne třeba: Heads Square thru 4, Dosido, Swing Thru, Boys Run, Ferris what??? (say Wheel), Pass Thru, Allemande Left, klap, klap, klap (jste doma). Pokus o překlad: dva páry (stojící zády a čelem ke callerovi) udělali malý průplet na čtyři ruce uprostřed čtverylky a skončily čelem ke stojícím párům, každý tanečník obešel samostaně toho, na koho se díval a vrátil se zpět na své místo, pak všichni postoupili dopředu a chytli se do pravé vlny ... už si něco představujete?
Se squarem jsem se potkal v roce 1988, když mi bylo osmnáct. Vůbec poprvé jsem měl kolem sebe stejně praštěné lidi, jako jsem byl sám. Po revoluci jsme využili, že jsme squaroví tanečníci a procestovali půlku Evropy. Tancovali jsme v Rakousku, Německu, Holandsku, Belgii, Francii, Švýcarsku, Anglii, Skotsku a Dánsku a všude jezdili stopem. Přestože se v té době na naše lidi v západní Evropě dívali skrz prsty, my byli squaroví tanečníci a měli otevřené dveře. Vybavuji si, jak si na Jamboree s 1500 tanečníky nechali lidé ležet fotoaparát s důvěrou, že ho tam po půlhodině zase najdou. Nezapomenu, jak nám jedna tanečnice v Mnichově nabídla, že můžeme přespat v jejím bytě a protože nás bylo pět, tak nám nechala celý byt a sama šla spát jinam (a to nás viděla poprvé v životě). Nebo jak jsme dorazili na klub v Anglii, po deštivé noci prokempované v Dartmoor National Parku a oni nám kromě ubytování nabídli i sušičku na prádlo.
V roce 1993 jsem se kvůli jedné tanečnici ze spřáteleného bratislavského klubu přestěhoval na Slovensko. A v roce 1996 přišla do naší přípravky moje současná žena. A naše osmiletá dcera se mnou byla na klubu předevčírem.
Asi jste z toho pochopili, že square dance může být zábava na celý život. Na jednom ze svých prvních Jamboree v Německu jsem se ocitl ve čtverylce s jednou starou paní. Už ani pořádně chodit nemohla, ale vždycky se dokazala na své místo dokolébat včas. Pak mi někdo řekl, že ta paní tancuje od roku 1946, že jako mladá holka začala v jednom z prvních klubů, které američtí vojáci založili po válce v Německu.
Na squaru je fascinujících několik věcí. Za prvé: žádná diskriminace - přátelství a zábava. Všichni si tykáme. Je jedno, kolik ti je let, jak vypadáš a odkud jsi. Jsi squarový tanečník, jsi přítel. A jestli chceš, můžeš si jít zatancovat (zadarmo) do jakéhokoli klubu na světě. Za druhé: žádný alkohol pře tancem ani během tance (z čehož vyplývá, že dost velká část lidí nepije vůbec). Za třetí: určitá stejná krevní skupina tanečníků po celém světě. Nemusíte umět jazyk na to, aby jste si zatancovali s německými, švédskými nebo japonskými tanečníky. Všechny figury se po celém světě učí a vyslovují stejně. Přestože by například japonský caller měl první půlhodinu díky své přízvuku trochu problém, nakonec si všichni zatancují (kamarád z Prahy nedávno dovezl z Tchaiwanu velmi zajímavé nahrávky čínských callerů). Součástí stejné krevní skupiny je i to, že squaroví tanečníci jsou jako lidé „tak nějak normální“. Nikdo si nenasazuje masku supermana, nikdo není namyšlený (ono, to ani nejde, když uděláte ve čtverylce svých prvních stopadesát chyb ...), všichni se fakt snaží. Pokud se jednomu člověku nechce tancovat, nezatancuje si dalších sedm lidí.
Square dancing je a zůstane menšinovým druhem zábavy. Hlavně proto, že člověk dorazivší z diskotéky nebude chápat, nebude rozumět a lidé okolo něj se nebudou chtít bavit o pivu. Také je to přeci jen trochu náročné – než se naučíte prvních sedmdesát figur, trvá to v nejlepším případě pět měsíců, standardně sedm až deset a u nejkrizovějších jedinců ještě déle. Nicméně, kdo jednou na squaru zakoření, cítí se na něm fajn - hlavně díky množství sympatických a použitelných lidí.
Už dávno jsem chtěl na blogu o squaru napsat. Jenže přípravka se otevírá jen jednou ročně. TEĎ. Náš klub se jmenuje Karolína, tancujeme každou středu v Ekoiuvente na Búdkovej ceste 2 v Bratislave. Podívejte se na naši stránku www.karolina.sk, je tam hromada fotek, informací a článků z našeho klubového časopisu Short Break. Přípravka začíná od 18:00, končí ve 20:00. Tak přijďte. Jste vítáni. Slibujeme, že začneme úplně od začátku.
Další kluby jsou v Banskej Bystrici a v Žiline. Náš nejbližší klub je ve Vídni, další ve Viener Neustadtu, další jsou v Brně. Linky najdete na www.square.cz. Představu o tom, jak je square rozšířen, získáte na www.eaasdc.de. Jsou tam linky na kluby a asociace po celé Evropě.
A pokud chcete vědět víc, naše prezidentka Katka má číslo 0905 758 981. Zavolejte a popovídejte si J.
