Jezdíme na Podkarpatskou Rus pravidelně každý rok. Výchozím bodem jsou vždy
Pak už stačí popojet 30 km na hranice a můžete si vybrat, buď po silnici...pravda, ne vždy jsou i na naše poměry v pořádku
a občas se stěží vyhnete,
ale provoz neni nijak závratný
a potkáte i vozidla renomovaných značek.
Nebo takovéto monstrum.
I silniční zákony mají poněkud jiné. Potkat děti projíždějící se na skůtru neni žádná vzácnost a
třeba řidič této Jawy s námi popil vodku a jel dál.
...jen o pár minut později kolem nás projel tento stroj.
Můžete si vybrat také železnici a dokonce i rozchod.
Ve vlacích cestuje mnoho lidí, ale vždy jsme se nějak poskládali.
Někdy zcela nadstandartně v restauračním voze a ještě pod dohledem nejvyšší instance.
Nádraží jsou chloubou měst, vždy čistá a upravená. Tento skvostný lustr visí v nádražní budově v Čopu.
Naši základnou letos bylo město Berehovo. Na naši návštěvu byli dobře připraveni.
Hned druhý den jsme zašli na rynek...neboli bazar. To je na Podkarpatské Rusi základní řetězec a samostatná disciplína. Koupit lze snad všechno. Třeba v oddělení káčat,
medu,
kytic,
melounů...jeden jako druhý i třetí...
nebo vajec. Představte si...přijdete do libovolného řetězce a požádáte, aby Vám vejce z balení rozbili, protože se chcete podívat na žloutek. Na mukačevské tržnici běžná a samozřejmá operace, pokud někomu nestačí, že u příslušné pyramidy je ve skleničce vzorek k nahlédnutí. Dokonce i když jsem si kupoval kvašenou okurku, prodavačka automaticky nejdříve odkrojila konec, a pak kolečko k ochutnání.
...oddělení...všeho možného.
Na Ukrajině stejně jako u nás platí...co se v mládí naučíš...
Ale většina dětí se učí ve škole.
Za dobrodružstvím jsme vyjížděli do okolí a hned první den narazili na restauraci u Soudruha Lenina. Jak se sluší a patří, byla dobře hlídana.
Odlozili jsme si v šatně,
na stráž postavili nejmladšího člena týmu,
pozdravili se s přítomnými
a lehce pojedli.
Toto je jiná hostina. Brambory upečené v ohni, maštěné bůčkem. Kdesi na trase při zastávce u obyčejných dělníků, kteří opravovali elektrické vedení.
Mít plán je dobré, ale jen tak se toulat ještě lepší. Jinak bychom nikdy nedojeli do Baťova k tomuto skvostu. Název nemá nic společného s Baťou, je to jen shoda jmen s místním feudálem.
i když byl kostel jestě nedostavený, bylo nám dopřáno nenahlédnout i dovnitř.
na závěr zastavení jsme byli přijati pani strarostkou, jako vůbec první turisté..Dozvěděli jsme se třeba...že lidem vrátili pole, ale protože nemají stroje na obdělávání...zůstala jich většina ladem. Tento smutný fakt nás provázel při každém otočení pedálu.
V Mukačevu jsme obdivovali tento monstrozní pravoslavný stánek a
na náměstí naleštili knoflík a palec kominíkovi.
Na venkově je stavebním materiálem většinou dřevo a dýchnou na Vás staletí.
Návštěvnost je vysoká a všechny ženy bez rozdílu věku mají na hlavě šátek. Když jsme hledali muže...tak ti za kostelem...kouřili.
a kde chyběl stavební materiál, šlo to i takto.
Město Berehovo leží nedaleko maďarských hranic. Stačilo přejít most přes hraniční řeku Tisu.
Nekonečné roviny v Maďarsku nikoho nepřekvapí.
Stačilo ale sjet z cyklostezky a byli jste skoro jako v pohádce.
K dovršení pohádkových zážitků nám posloužil pravý maďarský guláš,
Podávaný šarmantním servírkou. I když jsme byli kousek od slovenských hranic, nerozumněla ani slovo, přesto se nám podařilo vysvětlit, že bílý ubrus fakt na letní zahrádku nepotřebujeme.
Pak už jen další přejezd,
zastávka na opuštěné pláži a
byli jsme zpět na Ukrajině a opět ...v pohádce...i když...hotel na způsob kostela s doškovou střechou se nám jevil spíše jako kýč.
Druhou samostatnou disciplínou na Podkarpské Rusi jsou ženy...nevím nevím jestli stále platí...Brno je zlatá loď za děvčaty z Brna choď....ať už v černém
nebo v bílém. Drtivá většina z nich jsou štlíhlé, elegantně oblečené, ale co jsme vůbec nemohli pochopit...s jakou elegancí a bez zaváhání se pohybují ve vysokých podpadcích po jakémkoliv povrchu.
Být na správném místě ve správnou dobu patří k nedílné součásti zvědavého cyklisty. Nemít toto nadání, místo focení svatby bychom plazili a sušili jazyky někde v horách.
Nakonec jsme se na svatbu i vetřeli. Něvěsta byla noblesní,
svatebčané se bavili přibližně stejně jako u nás.
Občerstvení bylo skvělé a mohli jsme ji chápat, jako naši recepci na závěr pobytu.
Hlasování o prodloužení pobytu bylo jenoznačné, ale když se jednomu členovi začaly na hlavě tvořit divné útvary,
vydali jsme se rychle a nejkratší cestou domů.
