VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ
Albánie neni jen trvalý dopravní kolaps a plážový turistický průmysl,
ale také místa odlehlá a děsně romantická.
Avízo, že se k nim blížíme, přišlo poměrně brzo.
Než se začalo opravdu stoupat, mával nám bývalý americký president George Bush. V těchto místech se při cestě po Albánii zastavil na kafe.
A pak už výškové metry naskakovaly se zjištěním, že si taky umí panenskou přírodu ničit.
Kdyby se název cíle dal přeložit jako město pod horami, bylo by to nanejvýš příhodné,
i když i zde mě napadlo, že současná architektura je element spíše rušivý.
Ústředním motivem města jsou pohledy, které se nabízejí všude, třeba z tržnice.
Všechno zde na sebe báječně navazuje. Přes tržnici vede cesta i k těm nejvyšším metám a skoro se nedá zabloudit.
V poklidném tempu s dostatkem času se dá vybrat ten nejlepší suvenýr.
O specializaci tu rozhodně nejde, všechno lze koupit všude,
má turista trochu dojem, že prochází skladištěm.
Do celého procesu samozřejmě patří i místa s občerstvením. Hlad se časem vždy dostaví, ale dá se ovládnout, zvláště pokud se jedná jen o předkrm k předkrmu.
Žízeň je však nekompromisní hned od začátku a
když turista vysedává dostatečně dlouho, dočká se i nevěsty.
Už na tržnici cesta mírně stoupá a
během chvilky už je jasné, že začíná šplhat a
otvírají se panoramata. Ovšem toto je pouhý odvar.
Hrady jsou většinou úplně nahoře,
však v tomto případě to nebyl konečný výškový cíl, nakonec dojedou k němu i auta.
Cíl se nacházel dál
a hlavně výš.
a ještě výš, kam už plechovky nemohou.
Ano tam pod slunečníkem
čekalo vychlazené pivo s báječnými panoramaty.
Ovšem nebylo to jediné VIP místo, stačilo popojít dál, opět pod slunečník,
případně ještě o kousek výš, kam jinam než pod slunečník a otevřel se další kombinovaný pohled.
Stolní panoramata byla famózní.
Kochal jsem se dvě dlouhý piva, no a potom, i když to byla albánská desítka, dostane člověk větší odvahu a snáze vyhledá dobrodružnější cestu zpět. Nejdříve opatrně kolem dětského hřiště,
pak najít tu správnou skulinku
a vydat se odvážně do neznáma,
s perspektivou najít orientační bod a
pak se k němu neohroženě vydat.
Ještě jednou vyfotit nevěstu, tentokrát i s ženichem,
a pokecat s lidovým umělcem.
No a na tržnici už nebyla třeba ani znaková albánština,
abych se dostal pro velký úspěch zpět do výchozího bodu a
v pohodlí vyčkal, až si mě někdo vyzvedne.
Související fotoreportáž TIRANA HLAVNÍ MĚSTO ALBÁNIE
